www.greys-anatomy.cz Právě je 01 čer 2020, 06:48

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 14 črc 2010, 19:03 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
uplne som sa do toho zažrala. už sa teším na pokračko. ale teraz by som radšej mala isť pisať moju fiction ktorú mam v hlave už dlhšie.

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 14 črc 2010, 19:34 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 4
Svítání


LEXIE
Probudila ji křeč v noze. Seděla nepohodlně zkroucená v židli u Alexovy postele. Rychlý pohled na monitory jí ukázal stabilizaci zraněného. V noci měl ještě dva krizové okamžiky, i když už nikdy nemusela oživovat, stačilo píchnout mu povzbuzující léky. K plnému vědomí nepřišel, horečka ale klesla.
Sestra otevřela dveře pokoje a pokynem ruky jí přivolala k sobě.
„Volala dr. Altmanová, konzultovala s primářem naší chirurgie. Dr. Karev je schopen převozu, asi za půl hodiny jej povezeme k vám, do SGH, na vaši JIP. Měla byste si skočit dát kafe, nebo sprchu. Zdá se, že už je z nejhoršího venku.“
V umývárně se na sebe zahleděla do zrcadla. Kruhy pod očima, vyčerpaná tvář… Kdyby jí takhle uviděl Mark, určitě by se po ní vícekrát neohlédl, napadlo ji.
Smutně se pousmála. Mark. Téměř dvakrát starší, s pověstí neodolatelného děvkaře. Mark, o kterém si šeptaly všechny ženy v nemocnici, od poslední uklízečky po promované specialistky. Mark, ve kterém si myslela, že nalezla něžného a pozorného partnera snad na celý život. Ach, Marku!
Zlomil jí srdce, zahnal jí od sebe, chtěl z ní udělat babičku a ani se neobtěžoval zeptat… A když se z toho konečně trochu vyhrabala, když se dala dohromady s Alexem, zlomil jí ho znovu svým vyznáním. A k tomu navíc Alexovy sny o Izzie… Mohla si říkat kolem dokola, že to byl projev deliria, horečky z ran – ale stejně to bolelo. Co teď? Co má dělat?
Jednu věc věděla jistě. Ať jí to bolí sebevíce, zraněného nemůže opustit. A potom? Potom se uvidí…

CAROLYN
Podívala se na Meredith, pokojně spící vsedě u Derekovy postele, hlavu opřenou o pelest. Dlouho do noci si povídaly, po té, kdy poslala April spát na lékařský pokoj. Teď už chápala ten náznak strhaných rysů v její unavené tváři. Prohlídka u gynekologa sice dopadla dobře, ale žena, která se stala pro jejího syna středem světa, toho v sobě nesla opravdu hodně. Byla ale silná. Až by to do té kostnaté blondýny nikdy neřekla… Dobře si Derek vybral.
Derek stále ještě spal, tvář se mu uvolnila, rány, které mu s Meredith během noci kontrolovaly, se čistily dobře. Dnes by jej mohli probudit z umělého spánku, napadlo ji. Letmo zkontrolovala textové zprávy na svém mobilu. Amelie přiletí kolem poledne, Catleen o dvě hodiny později. Nancy se zatím neozvala, byla s rodinou na prázdninách někde v Evropě…
Dostala chuť na kávu, vyšla tedy před JIP k automatům. Tam uviděla vysokou postavu Marka Sloana, jak pozoruje východ slunce.
„Dobré ráno, paní Shepardová“
„Co se to s tebou děje, Marku? Ty přece nikdy takto brzy nevstáváš…“, podivila se.
„Teddy … tedy dr. Altmanová … šla na obhlídku pacientů. Nemohl jsem déle spát…“
„Ty jsi teď s dr. Altmanovou?“, zeptala se neutrálně. Mark zpozorněl. Tohle moc dobře znal z dětství.
„A co Lexie Greyová?“
Přímá otázka ho zabolela. Ale nosil to v sobě už dlouho. Na okamžik z něj byl zase malý chlapec, který u ní hledal útěchu tím, že se vyzpovídal ze svých hříšků… „A teď je s Karevem. Vybrala si ho. Nevím, co mám dělat.“, zakončil svou zpověď.
Usmála se.
„Marku Sloane, na to, že už ti je dost přes čtyřicet, jsi neobyčejný hlupák…“

BAILEYOVÁ
Stála na ochozu a sledovala východ slunce. Probdělá noc jí nijak netížila – takových už bylo… Tížilo jí něco jiného. Hluboká nespokojenost a zklamání sama sebou.
Když včera odcházela od nemocnice a nechala na Altmanové a ostatních snahu zachránit koho šlo, necítila nic. Zdálo se jí, že je prázdná, mrtvá. Strašlivý osud Charlese Percyho se jí neustále přehrával před očima. Co mohla udělat jinak? Co zanedbala? Měla by cítit vinu za jeho smrt? Nebo stud, že podlehla strachu a zapřela, že je chirurg? Přesto – necítila nic. Bezmyšlenkovitě přejela na druhý konec města, kde sestra jejího bývalého muže hlídala malého Tucka. Bez velkých řečí dítě sebrala, odešla s ním do parku a tam je pevně držela v náručí, upnutá jen na toho drobného človíčka, na jeho dech, tep jeho srdíčka…
Po chvíli se Tuck začal vrtět, chtěl si hrát. Pozorovala ho, jak se honí s ostatními dětmi po hřišti. Pomalu se jí vracel cit. Strach. Ochromující hrůza před namířenou pistolí. Zoufalství z vypnutých výtahů. Bezmoc ze sledování Charlieho smrti. Smutek z jeho posledních slov…
Odvezla Tucka zpět k manželově rodině, měl na něj tento týden nárok. Bezcílně chodila po ulicích. Potřebovala s někým mluvit. Ben měl volno, odjel včera večer s kamarádem na ryby. Zkoušela mu zavolat, ale jeho mobil byl nedostupný. Postupně se setmělo. Sílil v ní stud. Ona, Baileyová, doktorka Miranda Baileyová, byla dezertér. Její kolegové dále bojovali se smrtí, přes hroznou tragédii, kterou všichni prošli. Ona utekla.
Nakonec se tento pocit už nedal vydržet. Mávla na taxík a vyrazila zpět, k nemocnici. V kanceláři Šéfa se svítilo. Zamířila tam. Ke svému překvapení tam místo očekávaného Dereka Sheparda uviděla Richarda Webbera.
Rozhovor potom byl jeden z nejtěžších v jejím životě. Teprve teď pochopila celou šíři toho, co nemocnici postihlo. Stud a znechucení se staly téměř hmatatelnými. Pak jí ale Webber řekl: „Věřte mi, Mirando. Já tam byl, jsem starší, vím to. Vždycky je cesta zpátky…“
Až do rána mu pak pomáhala organizovat alespoň trochu normální provoz SGH na další dny.
Nemocnice se pomalu probouzela. Čekala jí dlouhá cesta zpět a obrovská hora práce…

TEDDY
Vyšla z JIP, kde pozorně zkontrolovala pooperační stav všech pacientů. Protáhla se a na chvíli se zadívala ven. Vycházelo slunce, obloha nad Seattlem byla na chvilku téměř bez mraků. Měla déšť ráda, po létech strávených v irácké poušti ji znovu a znovu naplňoval nadšením, tentokráte jí však jasné nebe nevadilo. Měla pocit, jako by jí tím příroda naznačovala, že zase bude lépe… Jednou určitě bude…
Telefonicky zkontrolovala Karevův stav. Potíže během noci jí dělaly starosti. Bude určitě lépe mít ho tady, pod svým dohledem. Navíc tím získá další rezidentku. Bylo jí jasné, že bez převozu Kareva by sem Lexii Greyovou asi nedostala. A tady budou potřebovat každou ruku…
Chudák Mark, pomyslela si. Co to v sobě ta Malá Greyová má, že k sobě dokáže připoutat někoho jako on? Teddy měla jasno. Měla Marka ráda, byl zajímavý, vtipný, sex s ním byl strhující. Přesto jí nijak zvlášť nepřekvapilo, když ho přistihla s Reed. Měla ho ráda, ale nemilovala ho.
Owen. Owen… Tvrdě ten hlásek v sobě zakřikla. Slíbila, že bude jen jeho kamarádka. Vybral si Cristinu a té by nikdy nechtěla ublížit…
Najednou se zarazila. Je to možné? Všimla si postavy Mirandy Baileyové. Nemocnice se vrací k normálu, pomyslela si. Pak si rukou prohrábla vlasy a vyrazila k Mirandě, probrat s ní rozpis operací na dnešek…

OWEN
Probudil se. Rána zabolela, léky proti bolesti v kapačce došly. To ale nebyl důvod. Ucítil vedle sebe teplo Cristinina těla. Ve spánku se pohnula a objala ho rukou, přitom se dotkla jeho rány. Opatrně sebou zavrtěl a posunul se. Za nic na světě jí nechtěl probudit…
Sledoval, jak vycházející slunce ozařuje její asijskou tvář, teď byla klidná, rysy uvolněné… A krásná, tak krásná! Vzpomněl si, jak si jí všimnul hned při svém prvním příchodu do nemocnice, když mu ošetřovala ránu na noze. Před očima se mu vybavily i další obrazy. Její bolest, když jí rampouch propíchl bok. Nadšení, když se jí při jím organizovaném cvičení z traumatologie povedlo zachránit všechna čtyři prasata. Ale i strach, strach z něj a jeho záchvatů PTSD…
Jak to, že ho milovala? Jak to, že se s ním nerozešla? Dokonce i když začal váhat mezi ní a Teddy, dokonce i tehdy o něj stále stála!
Ležel tiše vedle ní a poslouchal její dech. Žije, napadlo ho. A to je to hlavní.
Teddy otevřela dveře, v tváři neutrální výraz.
„Yangová, vstávej! Za deset minut začínají vizity!“, a byla pryč.
Cristina se zavrtěla, protáhla, otevřela oči a zadívala se na něj. A usmála se. Tak, jak to uměla jen ona.
„Dobré ráno, Owene…“


Naposledy upravil zdendap dne 15 črc 2010, 17:56, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 14:24 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 11:36
Příspěvky: 3918
Bydliště: Praha
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Owen Hunt
zdendap: Hele, já ti do toho nechci kecat... ale když ty příspěvky dodatečně upravuješ, tak se nezobrazí, že je tu něco nového. Já takhle vůbec nevěděla, že jsi dopsal do další kapitoly Owena. :PP: :D

_________________
http://facebook.com/KevSpa
https://twitter.com/McKevspa
http://www.edna.cz/uzivatele/kevspa


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 16:30 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
KevSpa píše:
zdendap: Hele, já ti do toho nechci kecat... ale když ty příspěvky dodatečně upravuješ, tak se nezobrazí, že je tu něco nového. Já takhle vůbec nevěděla, že jsi dopsal do další kapitoly Owena. :PP: :D

To máš těžké... V ideálním světě bych měl všechno v hlavě už hotové a jen bych to datloval do klávesnice. V o něco méně ideálním světě bych si to celé napsal doma, několikrát si to po sobě přečetl a až teprve pak to zveřejnil. Na to ale nemám čas. Tak píšu a upravuju, píšu a upravuju... Proto se mohou pozměňovat a doplňovat i starší kapitoly. Nevím, jak mám dosáhnout toho, aby to bylo na první pohled patrné. To mám po každé uveřejnit upozornění? :-xx :-xx


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 16:51 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 17:57
Příspěvky: 3425
Bydliště: hnedle vedle jaderné elektrárny Dukovany
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
zdendap
no, pokud už někdo další přidá příspěvěk, tak se to potom zobrazí, že jsi příspěvěk upravoval... dřív asi ne :(

kdyžtak bys třeba k úpravám mohl přidal EDIT: (třeba i k jednotlivým částem kapitoly, abychom poznali, co je a není upravené) :)

_________________
"Mama took my eyebrows. She took my eyebrows, and now I am a Burke." - Cristina Yang
Obrázek
facebook, twitter, čsfd


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 17:19 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 5
Začíná den


CALLIE
Budík nepříjemně pískal. Rychle ho zaplácla. Několik málo hodin spánku jí na chvilku připadalo jako pohádka. V šeru žaluzií se podívala vedle sebe, kde zpod polštáře vykukovala Arizonina blonďatá čupřina. Usmála se. Tenhle zvyk své přítelkyně - schovávat hlavu před zvukem budíku pod polštář - už dobře znala.
Přijely v noci, strašlivě unavené předchozím dnem, do prázdného bytu. Cristina zůstala v nemocnici u Owena. Bylo to prvně po tak dlouhé době, od jejich nešťastného rozchodu kvůli její touze mít dítě, co byly spolu samy. Završily své usmíření ve sprše, pak už je ale únava překonala a usnuly si v náručí mnohem rychleji, než by si byly přály.
Pořád tomu ještě nemohla uvěřit. Arizona – a přistoupila na to, že budou mít děti? Co když to bylo jen náhlé vybočení, způsobené stresem a šokem? Co když si dnes, v klidu a za světla, uvědomí, že děti vůbec nechce? Odejde zase, zůstane opět jen prázdný byt a bolestná touha v jejím srdci, touha vybičovávaná jejich častými setkáními v nemocnici? To by už nesnesla, nezbylo by jí, než ze Seattlu utéci někam daleko…
Zpod polštáře se vynořila Arizonina tvář, ještě rozespalá, ale už s úsměvem.
„Dobré ráno, Callioppe…“

MARK
Viděl, jak před nemocnicí zastavuje sanitka. Vynesli z ní nosítka s Karevem. Přeložili na nemocniční vozík. Lexie pobíhala kolem, sledovala monitory, podávala infuze, dbala, aby nikde nedošlo k přeložení hadičky, dohadovala se s Teddy… Pak spolu s Teddy a dalšími rychle běželi dovnitř, ve snaze dostat Kareva co nejdříve na JIP.
Otočil se k výtahu a očima sledoval, jak z něj vyjíždějí a jak celá skupina mizí za dveřmi JIP, před kterými stále ještě postávala dvojice policistů. Zahlédl zblízka Lexiinu tvář a zděsil se. Únava, či spíše naprosté vyčerpání. Kruhy pod očima. Šedá, matná pleť. Ústa, která se vždy jen smála, stažená do bolestné grimasy. Viděl, že je skutečně na pokraji zhroucení.
Bylo to neuvěřitelné. Pamatoval si Lexii po dvacetihodinové operaci se Shepardem, kdy se vypotácela ze sálu, na rtech svůj nezničitelný úsměv. „Marku, to byla jízda…“, řekla mu tehdy, když jí napůl nesl a napůl vedl ke svému vozu a odvážel do jejich společného bytu. Po dvaceti metrech jízdy usnula jako nemluvně, do bytu jí musel vynést… Přesto tehdy měla tvář pokojnou, milou. Co se to s ní dělo?
Rychle koupil její oblíbenou minerálku a čokoládové tyčinky. Tyhle měla nejraději, ne? Málem se s ní srazil u dveří JIP, Teddy jí vyhnala, aby si na lékařském pokoji chvíli odpočinula. Stáhnul jí na lavičku, do jedné ruky jí vrazil minerálku, do druhé tyčinku.
„Díky, Marku…“. Musel jí nutit, aby jedla a pila. Měl pocit, že chvílemi usíná vsedě. Když jí odváděl k nejbližšímu lékařskému pokoji, zhroutila se. Vzal jí do náručí. Byla stále lehká, jako malá holčička. Odnesl jí na pokoj, rychle z ní stáhl svrchní oblečení a uložil jí do postele. Než jí stačil přikrýt, spala. Na chvilku se nad ní zastavil, jemně jí pohladil a vzdychl si. Je s Karevem, zvolila si ho, připomněl si. Když vycházel z lékařského pokoje, střetnul se s pozorným, zkoumavým pohledem modrých očí Carolyn Shepardové…

JACKSON
Probudil se ve společném pokoji, který měl pronajatý s několika rezidenty. Mrknul na budík a zděsil se. Jestli si opravdu nepospíší, nestihne vizity… Události předchozího dne mu připadaly nereálné, jako noční můra, nebo špatný horor, který člověk zahlédne v televizi. Rychle se osprchoval a za chvíli již uháněl k SGH. Měl to jen přes tři bloky, proto každé ráno běhal… Cestou k nemocnici si začal uvědomovat podivnost celé situace. Jak dokáže normálně chodit po chodbách, kde včera nacházel raněné a mrtvé? Včerejšek se stal, Charlie a Reed byli mrtví, spolu s řadou dalších lidí, známých i neznámých. Shepard ležel někde na JIP, stejně jako několik dalších raněných. Je vůbec možné vstoupit do téhle nemocnice a chovat se, jako by se nic nestalo, jako by to byla tatáž nemocnice jako včera ráno?
Vpadl do šatny, rychle se převlékl, stále ale nevěděl odpověď. Co bude dále? Dveře se rozletěly, v nich malá, ale rozložitá postava dr. Baileyové. V ruce držela rozpis, jako kterýkoliv jiný den…
„Avery, Yangová – s Dr. Altmanovou, vyžádala si vás. Keppnerová, hlaste se u Dr. Webbera. Mostow – s Dr.Sloanem …“
Uvědomil si s šokem, že nemocnice najíždí zpět do starých kolejí. Nic jiného se ale nedalo dělat. Byli zde pacienti, ti z dřívějška i noví, které přiváželi či kteří přicházeli během dne. Uvědomil si, když spěchal za Cristinou směrem ke Kardiochirurgii, že si pobrukuje: „Show must go on…“

DEREK
Pomalu, pomaličku se probouzel. Měl pocit, jako by se prodíral lepkavou mlhou. Nevěděl kde je, kdo je, co se s ním děje…Pomalu se mu začínalo vše vybavovat. Byl Derek Shepard. Hlavní neurochirurg, vlastně ne, Šéf chirurgie v nějaké nemocnici… V New Yorku? Ne, tam ne, v Seattlu! Ano, v SGH! Ale co to znamenalo? Meredith. To jméno v něm burcovalo vědomí. Jeho láska, jeho žena, ať už se kdokoliv koukal na jejich post-it svatbu jakkoliv! Vší silou se snažil prodrat k vědomí. Musí jí vidět! Je v pořádku? Byl si skoro jist, že držel její ruku, tehdy, před chvílí, nebo dávno?
Povedlo se mu pootevřít oči. Byla tam. Milá, milovaná tvář, jen několik centimetrů od něj. Zavřené oči, tiše spala v sedě v nemocniční židli, opřená hlavou o pelest jeho postele.
Jak se jeho oči postupně zaostřovaly, všiml si rysů bolesti a utrpení. Jen slabounký nádech, jiný by ho snad ani nezaznamenal, on však za ta společná léta důvěrně poznal každý její rys. Něco jí trápilo. Naposled podobné rysy u ní zahlédl před lety, kdy se nedokázal rozejít s Addison, když byla v očích mnoha v nemocnici jen tou trapnou stážistkou, která se zbláznila do svého ženatého nadřízeného a spala s ním…
„Meredith…“, povedlo se mu chraplavě zašeptat. Otevřela oči. Ty obrovské, malinko sešikmené, nazelenalé zářící oči, ve kterých by dokázal kdykoliv zabloudit.
„Dereku, jsi vzhůru? Probudil ses, lásko moje?“
Rysy bolesti ustoupily do pozadí, překryty úsměvem. Nebyl to umělý úsměv, kterým někdy maskovala nerozhodnost, váhání, nebo pochyby. Ne, toto byl úsměv opravdové, hluboké radosti. Proč tedy stále ta bolest v pozadí?
Vstoupila Teddy Altmanová s Averym a Cristinou.
„Referujte, Dr. Yangová“
„Pacient osmnáct hodin po vyjmutí kulky ze střelné rány, nápravě aorty a ruptury osrdečníku …“
Poslouchal a stále měl pocit, že něco nehraje. Naposled si vzpomínal, že jej Cristina s April a Meredith dopravily na vozíku na operační sál. Cristina odešla hledat Teddy a Hunta. Pak přišel anesteziolog – a dál už si nic nepamatoval.
Proč referuje Cristina? Možná, že Teddy asistovala, ale stejně… Proč se Teddy ptá i Averyho na detaily operace, co ten s tím má společného?
A proč se za úsměvem Meredith stále skrývá ten nádech bolesti?
Vtom se jeho raněné srdce málem zastavilo překvapením a radostí.
Dveře se znovu otevřely a dovnitř vstoupila jeho matka!

CAROLYN
Pomalu se procházela probouzející se nemocnicí. Meredith jí toho řekla hodně, o podrobnostech Derekova postřelení a o boji o jeho záchranu však moc mluvit nechtěla. Jen stále vyzdvihovala um své kamarádky Cristiny a jakéhosi Jacksona Averyho, kteří prý na jeho záchraně měli lví podíl. Nezdálo se jí to. Ta historka měla díry jako námořní dok! Pak se pousmála. Při každé operaci přece nejsou jen chirurgové – často tak sebestřední a přehlížející ostatní na operačním sále…
Zeptala se první sestry, kterou potkala. Od ní se dozvěděla, kdo měl službu jako instrumentářka na operačním sále včera dopoledne. Stačila jen chvíle a už seděla u kávy s Boki Nolanovou a vlídně hleděla na její babičkovskou tvář. Měla štěstí, byly si věkem i zkušenostmi dost blízké. Chvíli hovořily o dětech, vnoučatech, pak přešly na různé historky z míst, kde sloužily. Po půl hodině věděla vše do nejmenších podrobností…
Šla po chodbě nemocnice směrem k JIP a snažila se uklidnit. Skutečnost byla horší, než si kdy představovala. Meredith nabídla svůj život za život jejího syna! Musela sledovat na monitorech, jak její láska umírá – a dlouho, celé nekonečné vteřiny věřila, že už je mrtev! Vůbec už se nedivila, že stres byl příliš silný a že potratila. Přesto však tato štíhlá žena dokázala odoperovat střelnou ránu raněnému kolegovi…
Carolyn hned tak něco neohromilo, teď však ale nějak nevěděla, co říci, jak se k Meredith dále chovat.
Na chvilku se zastavila a pozorovala hemžení dole. Sanitka přivezla nějakého těžce raněného pacienta, rychle byl dopravován na JIP. Ve skupince kolem něj postřehla Lexii Greyovou. Otočila se a kráčela k ní, byla zvědavá, jaká bude její verze příběhu, který znala od Marka.
A tak se stala svědkem jejího zhroucení, i péče, kterou jí Mark věnoval. Překvapilo jí to, i mírně pobavilo. Mark měl vždy tendenci být trochu sobec, ještě nikdy ho neviděla o někoho takto pečovat – a navíc o ženu, o které byl přesvědčen, že ho nechce, že si zvolila jiného…
S tím bude potřeba něco udělat!
Z myšlenek jí vytrhl shon kolem Derekova pokoje na JIP. Dr. Altmanová právě prováděla vizitu, s ní šli dva mladí, o jedné si myslela, že by to mohla být všemi vyzdvihovaná Cristina Yangová, ten fešný mládenec asi bude Avery. Že už by se Derek probudil?
Energicky otevřela dveře a vešla před překvapené, ale radostné oči svého syna.
„Tak co, Dereku, jak se cítíš?“

JACKSON
Šel za Altmanovou a Yangovou, poslouchal referáty o pacientech, odpovídal na otázky. Pocit nereálnosti ho neopouštěl. Jak dokážou všichni dělat, jakoby se nic nestalo? Altmanová – ta byla asi ze železa, to už si uvědomil včera. A Yangová se ze všech sil snažila být jako ona… Až se to zdálo legrační. Vzpomněl si, jak včera stáli nad otevřeným Shepardovým hrudníkem. Očekával všechno možné, jen ne, že první Cristinina slova budou: „Dobře, co by udělala Teddy…?“ Ale i sestry, sanitáři… Někde šlo o nové posily, ale řadu tváří poznával, prošli včerejší hrůzou a dnes pokračovali v práci. Show must go on…
U posledního pacienta se zastavili. Altmanová ho k sobě přivolala pokynem ruky, Cristina stála, pochopitelně, po jejím boku.
„Pacient, věk 55 let, chronická ischemická choroba srdeční, dnes vypsán na náhradu chlopně…“
„Cristino, po vizitách vezmeš tady Dr. Averyho do laborek a naučíš ho ….“
CRISTINA HO MĚLA UČIT?! To si snad Altmanová dělá legraci, dobře věděl, jak Yangová učení nenávidí… Její naštvaná tvář mu to ještě připomněla… „Ale…“
„V poledne si ho vyzkouším. Potom se vy dva umyjete na tu výměnu chlopně. Ty jí provedeš, on ti bude asistovat. Do týdne očekávám, že ho to naučíš tak, aby byl schopen jít na svou první sólo kardiooperaci…“
Viděl, jak Cristina zalapala po dechu. On, konec konců, na tom nebyl lépe.
Odcházející Altmanová se ještě otočila, pousmála se: „Vítejte do vyšší ligy, oba dva!“

APRIL
Měla zase srdce až v hrdle. Proč si jí vybral právě Webber? Nemohla zapomenout, jak jí před několika měsíci vyhodil z práce po banální chybě z nepozornosti, chybě, která však stála život pacientky. Navíc jí Baileyová vedla k šéfově kanceláři… Šéf byl přece Derek, ten jí vzal zpět, vrátil jí naději, že jednou bude chirurgem. Za šéfovským stolem uviděla Webberovu robustní postavu. Už je to tady! Je zase šéfem, znovu jí vyhodí…
Baileyová se k ní otočila: „Ne ať mne zklamete, Keppnerová!“
Co tím, proboha, mohla myslet?
„Sledoval jsem včera vaši práci na sále, Dr. Keppnerová.“, začal Webber. „Na pokoji 2217 máme 17letého pacienta s akutní apendicitidou, za půl hodiny půjde na vynětí apendixu…“
„Dobrá, půjdu ho připravit,“ řekla pokorně se sklopenou hlavou. „Můžu se s vámi umýt?“
„Vy ho nejen připravíte, vy ten zákrok i sama provedete. Vaše první sólo operace. Sál číslo 3, 10:00.“
Zůstala stát s otevřenými ústy.
„Ale… pane…“
„Nebo nechcete?“, řekl Webber s potutelným úsměvem. Pak jí poklepal na záda a dodal: „Po všech těch ztrátách potřebujeme každého, u koho je naděje, že práci zvládne. Myslím, že Shepard neudělal chybu, když vás vzal zpět…“
Z kanceláře vyšla s bušícím srdcem a hořícími tvářemi. Je to možné, náhle takové štěstí? Málem vrazila do Jacksona a Yangové. „To je nemožné, jdu na sólo, já jdu na sólo!“
„Gratuluji!“, plácl jí Jackson přátelsky po zádech. On měl za sebou první sólo operaci ještě před sloučením Mercy West s SGH. Čekala nějakou jedovatou poznámku od Cristiny, ta se na ni jen povzbudivě usmála: „Snaž se toho pacienta nezabít, April…“
Odcházela k pokojům pacientů, euforie jí neopouštěla. Náhle jí někdo zastoupil cestu.
„April…“, plačící tvář Joyce Adamsové, Reediny matky.

OWEN
Čekání na nemocničním pokoji bylo nesnesitelné. Cristina odběhla hned ráno na vizitu s Teddy, od té chvíle jí neviděl. Sestro mu provedla převaz rány, prý se na něj přijde podívat sám Webber. Už aby to bylo. Měl plán. K tomu se však potřeboval dostat z nemocnice…
Nejprve si ale musí ověřit, zda je místo stále ještě volné. Pravou rukou vzal mobil, vyvolal z paměti několik týdnů uložené číslo.
„Hunt… ano, omlouvám se, vyskytly se problémy….máte ještě volno? Výborně. Podmínky jsou stejné, na jakých jsme se dohodli? … Ano, stavím se u vás pro klíče. … Ne, to nebude problém. Nashledanou.“
Pak už jen netrpělivě očekával příchod vizity.
Weber s Keppnerovou vstoupili do jeho pokoje. Referovala Keppnerová, zaujalo ho, že má v tváři podivnou směs euforie a žalu. Co se jí stalo?, napadlo ho. „Pacient 18 hodin po úplném průstřelu levého ramene, incize čistá, stehy …“ Richard zatím prohlížel jeho ránu. „Hojí se to dobře, Hunte“, oznámil mu po chvilce. „Tak zítra či pozítří bychom tě mohli pustit domů…“
„To nepřichází v úvahu…“
Požádal April, aby ho nechala s Šéfem samotného. Za chvilku seznámil Richarda se svým plánem.
„Opravdu to chceš risknout? A Yangová o tom neví? No, není toho adrenalinu po včerejšku příliš?“, šklebil se starší robustní chirurg. „Tak dobrá, podepiš mi revers, ten vzkaz Yangové předám…“
Za dvacet minut už plně oblečený prošel opatrně halou, dával si pozor, aby někde náhodou nenarazil na Cristinu. Tiše se pochechtával, když si představil, jak bude překvapená. Pravou rukou si otevřel auto – ještě štěstí, že se naučil v Iráku bezpečně řídit jednou rukou! – a odjel z parkoviště SGH.


Naposledy upravil zdendap dne 16 črc 2010, 18:59, celkově upraveno 9

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 17:22 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Vloženy první dvě části 5. kapitoly, další budou následovat během večera. :PP:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 17:50 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Tak už tři... :lol:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 19:05 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
...čtyři...
:roll:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 15 črc 2010, 19:54 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Dobre sa to číta. Hlavne teraz ten odsek s Derekom sa mi páčil ako si postupne všetko vybavuje. :D

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.