www.greys-anatomy.cz Právě je 01 čer 2020, 06:37

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 17 črc 2010, 13:08 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Vždy keď si prečítam dopísaný kusook tak potom zvyšok dňa netrpezlivo čakám kedy pribudne další :-xx
keď už mám zasa zadrhel v mojej fiction musim sa nejako odreagovať.

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 17 črc 2010, 20:16 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Další kousek 6. kapitoly, rodina mne vyhání od počítače, dobrou noc :drink:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 17 črc 2010, 21:09 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Tá časť s Derekovou mamou je perfektná. Vďaka tvojmu príbwhu som si ju strašne oblubila. A ten koniec. Wow. zas nebudem mocť spať jak sa budem tešiť na pokračko :lol:

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 18 črc 2010, 15:32 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
DAlší kousek 6. kapitoly, zbytek až se mi zase povede proboxovat k pc...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 18 črc 2010, 15:39 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Obdivujem ťa ako ma dokážeš namotať na každú vetu čo napíšeš. Nedá mi to ale musim komentovať po každom malom kusku čo pridaš :lol:

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 18 črc 2010, 21:28 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 09 dub 2010, 10:16
Příspěvky: 181
Bydliště: Příbor
Pohlaví: žena
To je prostě skvělá práce co zde odvádíš. Normálně to hltám jako bych četla tvou první knihu. :PP: Nespletl sis zaměstnání?? Už se těším na další příspěvěk. Aspoň máme co dělat, než pojede další řada!!! ;) Těším se až ve tvém příspěvku spolu budou mluvit Meredith a Lexii.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 06:52 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Tak jsem dnes ráno dokončil 6. kapitolu, večer bych mohl začít pracovat na 7. kapitole "Odpoledne"
:-xx :-xx :-xx


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 08:23 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 7
Odpoledne


TEDDY
Seděla u výhledu z třetího patra SGH a popíjela kávu. Chvilka oddechu v nekonečném shonu – každou chvíli jí mohl její pager oznámit, že je jí někde potřeba, že musí zachraňovat další život, další srdce… Kdyby tak chtěl někdo zachránit to moje, pomyslela si se suchým úsměškem. Owen hned ráno někam zmizel, dokonce ani Cristina nevěděla kde je a co dělá. Obrátila svou pozornost zpět ke svým kolegům, kteří sdíleli vzácnou chvilku klidu s ní…
„… Odpoledne se jedeme podívat na několik možností společného bydlení“, rozplývala se Callie, zatímco Arizona se jen usmívala nad nadšením své přítelkyně. Mark zase tiše truchlil pro Malou Greyovou. Už jí s tím trochu štval. On měl naději, každý v nemocnici, kdo měl oči a uši, věděl, že Lexie pořád něco k Markovi cítí – snad kromě Lexie samotné, která si to nechtěla připustit. To ona s Owenem… Přinutila se myslet na něco jiného. Karevovo dlouhé bezvědomí ji znepokojovalo. Mohlo to signalizovat daleko závažnější komplikace.
„Marku, měj rozum, mluvíme přece o Malé Greyové,“ uslyšela zase Callie jak se snaží Markovi domluvit. „Nemůžeš přece čekat, že odejde od Kareva ve chvíli, kdy je zraněný, bezmocný, trpí. Kdy se ona sama cítí vším vina. To by jí jedině on sám musel od sebe odehnat. Až se Alex uzdraví, pak má cenu, aby ses jí připomněl, pak se bude moci rozhodnout…“
Pager.
„Musím jít. Karev se probírá k vědomí.“
Rychle sjela do prvního patra k JIP. Hned ve dveřích uviděla, že se Lexie od Alexe ani nehnula.
„Izzie… Kde… Lex? To jsi ty?“, uslyšela chraplavá Alexova slova.
„Ano, jsem u tebe Alexi, jak se cítíš?“
„Bolí…to. Myslel jsem… že tu je…“, mluvilo se mu ztěžka, ale byl konečně při jasném vědomí. Přistoupila k němu, rychle zkontrolovala údaje všech monitorů.
„Doktorko… Altmanová…“
„Klid, Alexi, ležte klidně. Byl jste postřelen, ztratil jste hodně krve. Navíc jste měl silnou horečku z ran, zdá se, že už vám ustupuje“
„Tak… to… byl… jen… sen…“, zašeptal Alex s takovým smutkem v hlase, že jí to dojímalo.
„Dr. Greyová se od vás nehnula, myslím, že za to, že jste přežil, vděčíte do značné míry jí.“
„Lex… díky…“, zašeptal. „Můj mobil… prosím… zavolej… Izzie… Musím… jí… ještě… něco… říct…“
Viděla, jak se Lexie bolestně kousla do spodního rtu, když obrátila tvář k Alexovi, už se zase usmívala. Musela její tiché hrdinství obdivovat. „Ano Alexi. Hned“
Na stolku vedle postele našla jeho mobil, vyhledala uložené číslo Izzie Stevensové a zmáčkla volání.
„Volaný uživatel je nedostupný…“, ozval se příjemný ženský hlas z automatu.

MEREDITH
Rána od Amelie stále bolela. Nechtěla si to připustit, ale stále slyšela její rozhořčený hlas a zlá slova. A teď se kvůli tomu Derek zatvrdil, nechce připustit, aby byla Amelie na jejich zítřejší druhé oficiální svatbě. To by mohlo znamenat, že zanesla do Shepardovy rodiny rozkol, který se nemusí zahojit po mnoho let…
„Meredith, potřebovala bych tvou pomoc“, uslyšela Teddy. Ještě pořád jí nedokázala odpustit, jak jí vyhnala od Dereka. Přesto se k ní otočila.
„Promluv si s Lexie. Je na zhroucení. Pořád si vyčítá, co se stalo Alexovi. Neodešla od něj na víc, než na pár hodin, kdy jí Mark donutil se vyspat. Navíc – Alex pořád myslí na Izzie, snaží se jí dovolat…“
„Aha, tak přece jen není kachna“
„Cože??“
„No, když jsem se ho ptala, jak je to mezi ním a Lexie, řekl mi, že se snaží chodit jako kachna a kvákat jako kachna a věří, že z něj nakonec bude kachna…“
„To je příšerné!“, vydechla Teddy. Pak se ale zasmála: „Totéž lze říci i o mnoha jiných v této nemocnici…“
Svou sestru našla v umývárně, jak si oplachuje obličej. Plakala, uvědomila si.
„Lexie.“ Otočila se k ní a ona na chvilku zalapala po dechu. Tak unavenou, zoufalou a vyčerpanou Lexii ještě nikdy neviděla.
„Pojď sem, sedni si. Tak co, jak je Alexovi?“
Vzala sestru za ruku a poslouchala její vzlykavé vyprávění. Ten hajzlík, takhle Lexii trápit!, napadlo jí. Má jediné štěstí, že to nedělal vědomě!! Viděla, že se Lexii vyprávěním trochu ulevilo. Zároveň si ale také uvědomila hroznou tíži všeho toho, co se stalo jí.
A začala zase ona…
„Mer, proboha, to bude dobré, uvidíš, Mer, neplakej…“, konejšila Lexie zase pro změnu jí.
Chvilku seděly spolu tiše, objímaly se, obě cítily útěchu jedna ve druhé.
„Dr. Greyová, myslím, že bychom měly radši jít zachraňovat životy,“ řekla nakonec Lexii.
„Máte pravdu, Dr. Greyová. Jsem na vás pyšná,“ vrátila jí to ona s úsměvem, který prosvítal skrz slzy. Už zase to byla ta stará, nezničitelně veselá Lexie.
„A nezapomeň, zítra v deset mne musíš podpořit, jinak McDreamyho nikdy neulovím…“ připomněla jí ještě, když spolu opouštěly umývárnu.

APRIL
Stála s Cristinou před skříňkou, která patřila Reed. Měla co dělat, aby zadržela slzy. Přinesly si sebou dvě krabice.
„Jedna na osobní věci, jedna na to, co patří nemocnici“, řekla jí Cristina.
S povzdechem začala vyndávat věci. Nemocniční plášť. Stetoskop. Sandály. Ukládaly věci metodicky do příslušné krabice. Cítila, že kdyby to měla dělat sama, nikdy by to nezvládla. Cristina vypadala, jako by se jí toto třídění věcí po mrtvé kolegyni nijak nedotýkalo. Někdy je jako robot, napadlo jí. Byla ale hrozně ráda, že je tu teď s ní.
A tady… V rohu skříňky uviděla Reedina plyšáka pro štěstí. Vzpomněla si, jak ho Reed vždy sebou nosila, někdy ho měla ve skříňce, někdy, když na ní obzvláště doléhaly potíže stážisty v nemocnici, ho nosila i v kapse pláště. Ten den ho nechala ve skříňce…
S figurkou v ruce se rozplakala, nezadržitelné slzy jí tekly po tvářích. Bude se mi smát, napadlo ji, ale bylo jí to jedno.
Najednou cítila něco, co si nikdy nedokázala představit.
Cristina jí objala a hladila po vlasech!
„To bude dobré, uvidíš, to přebolí….“

CATLEEN
Hned při vstupu do nemocnice zavětřila. Její zkušené smysly psychiatra jí jasně signalizovaly, že přes zdánlivý klid a pořádek v této nemocnici nic v pořádku není. Všude vnímala drobné signály prožitého traumatu a stresu. Neklidné pohledy. Plíživá chůze. Nadměrné veselí, či nápadná skleslost. Strach. To vše zamaskováno nánosem profesionality a soustředěním na práci.
Tahle nemocnice má vážný problém, napadlo ji. Pokud s tím rychle něco neudělají, mohla by se stát ukázkovou líhní posttraumatického stresu. Zatím to zvládají, je však jen otázkou času, než se začnou objevovat profesionální selhání, mezilidské konflikty, než se celý kolektiv rozloží… Znala to, už několikrát měla co do činění s oběťmi a svědky násilných činů. Tam šlo však vždy jen o jednotlivce, či malé skupinky. Tady byla celá velká nemocnice. S tím bude třeba něco udělat!
A Derek? On, se svým vypjatým smyslem pro povinnost, se svým černobílým viděním světa… Ten je určitě taky zralý na terapii.
Když se blížila ke vchodu do JIP, uviděla před dveřmi stát svou matku a Amelii. Matka měla ve tváři rozhořčení, Amelie se zase tvářila jako trucující holčička. Dobře znala svou sestru a její vztah s Derekem. Určitě zase do něčeho vpadla jako slon do porcelánu a teď není ochotná nést následky.
Vida, chtěla jsem zachraňovat nemocnici a teď budu mít co dělat, abych dala dohromady alespoň vlastní rodinu, řekla si se suchým úsměškem.
„Mami, Amelie, to jsem ráda, že vás vidím. Tak co, jak je Derekovi?“

IZZIE
Celou noc nespala, noční můry jí neustále pronásledovaly. SGH se stala místem zločinu, místem tragedie. Ze zpráv, které se jim povedlo zachytit, věděla jen to, že Drek byl raněn, všichni ostatní byli shrnování pod „větší počet raněných a mrtvých“. Byl Alex mrtev? Nebo Meredith, Cristina, Baileyová? Kdokoliv z těch lidí, na které se tak intenzivně snažila nemyslet…
Stejně nemůže nic dělat, napadlo ji. Zavázala se k práci na poliklinice, nemohla se jen tak sebrat a odletět do Států. Zprávy od přátel nečekala. Neměli žádný důvod myslet na ni v dobrém. A navíc – zbavila se svého starého mobilu, nechtěla, aby jí cokoliv spojovalo s minulostí. No, ale za tři týdny má stejně letět do nemocnice v San Francisku na svou pravidelnou kontrolu vývoje rakoviny a pro další dávku ILO2. Měla to jako klauzuli své smlouvy, misie jí nedělala problémy, šlo přece o její život… Mohla by zaletět i do Seattlu…
Nejistota byla ochromující. Uvědomila si, že jí dělá ohromné problémy soustředit se na práci. Nakonec udělám nějakou chybu, něco přehlédnu, někomu ublížím…, pomyslela si. Nevydržela to a s povzdechem vyndala mobil. Stará čísla si do něj přetáhla, i když si myslela, že už je nikdy nepoužije. Váhala, komu má zavolat. Alexe? – to nešlo, to ještě stále příliš bolelo. Meredith? Bude s ní vůbec po jejich nešťastném rozloučení chtít mluvit? Navíc má určitě starosti s Derekem… Nebo Cristině? Nikdy nebyly zrovna nejlepší kamarádky, ale Cristina udělala vše pro záchranu jejího života… Tak komu?
Po dlouhém váhání nakonec vybrala Meredith a zmáčkla volání.
„Mer, tady Izzie…“
Na druhém konci se ozval neznámý hlas: „Izzie Stevensová, nezavěšujte prosím. Chci si s vámi promluvit…“


Naposledy upravil zdendap dne 19 črc 2010, 10:06, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 09:49 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Tak jsem dokončil 7. kapitolu, ještě nás čeká 8. kapitola "Večer" a "Epilog" a už se konečně té posedlosti zbavím. Ještě že jsem si hned v titulku předsevzal, že budu popisovat jen jeden den - Den poté!
:-xx :-xx :-xx


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 09:54 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 11:36
Příspěvky: 3918
Bydliště: Praha
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Owen Hunt
No tak pak bude Den po dni poté! :andab:

_________________
http://facebook.com/KevSpa
https://twitter.com/McKevspa
http://www.edna.cz/uzivatele/kevspa


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.