www.greys-anatomy.cz Právě je 10 dub 2020, 07:51

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 10:00 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
KevSpa píše:
No tak pak bude Den po dni poté! :andab:

Sedni a piš! :devil: :devil: :PP:
Tu zahradu za mne nikdo nevypleje a manželce už moje "úniky před realitou" začínají oprávněně lézt krkem ;)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 10:16 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 11:36
Příspěvky: 3918
Bydliště: Praha
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Owen Hunt
Tady jsem ti za odměnu udělala ikonku Lexie, abys nebyl bez obrázku... kdyžtak ti můžu udělat i další ikonky Lexie.:-)

Obrázek

_________________
http://facebook.com/KevSpa
https://twitter.com/McKevspa
http://www.edna.cz/uzivatele/kevspa


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 10:22 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 17:57
Příspěvky: 3425
Bydliště: hnedle vedle jaderné elektrárny Dukovany
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
kurňa.. to je napínavý jak v thrilleru - kdo je na druhé straně telefonu :-D tady odhaduju, že tam vrah nebude :-D

_________________
"Mama took my eyebrows. She took my eyebrows, and now I am a Burke." - Cristina Yang
Obrázek
facebook, twitter, čsfd


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 10:39 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
toto ma vždy uplne priputa ku stoličke. A to si stále hovorim, že aj ja by som mala pokračovať v písaní ale po tomto ani nemožem.

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 13:13 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 09 dub 2010, 10:16
Příspěvky: 181
Bydliště: Příbor
Pohlaví: žena
Tak to ne prosím, ještě nechci konec!!!! :P :P :P Do září je daleko!!!!!
Chceme pokračování!!!!! :PP:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 17:35 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
KevSpa píše:
Tady jsem ti za odměnu udělala ikonku Lexie, abys nebyl bez obrázku... kdyžtak ti můžu udělat i další ikonky Lexie.:-)

Obrázek

Díky, rád použiji... Hezkých holek není nikdy dost! :lol:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 19:20 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 8
Večer


CATLEEN
Dávat dohromady rozhádanou rodinu – to utahá i zkušenou psychoterapeutku. Chvíli jí připadalo, že se jí nepovede pohnout ani zaťatou Amelií, ani tvrdohlavým Derekem. Nakonec použila nejtěžší zbraně – zavolala Addison, vysvětlila jí, k čemu došlo a potom jí nechala promluvit s Amelií. S potěšením sledovala, jak její nejmladší sestřička postupně vadne, když jí Addison nejprve ostře vytkla, že se pokusila řešit její problémy za ní, navíc bez důkladnější znalosti situace, a potom jí dokonce řekla, že si Derekovy nové partnerky váží a má ji ráda. „Vyřiď Derekovi, že jemu i Meredith přeju hodně štěstí“, zakončila pohovor. „Měla jsem letět s tebou, Mel, mělo mne napadnout, že něco vyvedeš…“
Amelie byla tímto už dost odzbrojená, její plán se jí začínal jevit v jiném světle. Dorazila jí Meredith – požádala jí jako zkušeného neurochirurga o konzultaci u jednoho složitého případu. Catleen si uvědomovala, že to bylo naprosto geniální. Amelie vždy dost žárlila na Derekovy úspěchy – proto se, konec konců, rozhodla také věnovat neurochirurgii – a možnost působit jako žádaný expert na Derekově vlastním pracovišti byla pro ni velkým zadostiučiněním.
Nakonec se obě ženy spolu umyly k operaci a komplikovanou úlevu komprese míšních nervů pacienta po těžké havárii provedly společně. Výsledkem bylo, že se „poběhlice“ změnila na „kolegyni Greyovou“ a Amelie byla nakonec ochotna se jít Derekovi omluvit. Pod společným tlakem své rodiny a Meredith, které zřejmě nebyl schopen nic odmítnout, Derek nakonec kapituloval a pozval obě své sestry na zítřejší svatbu. Krize byla zažehnána, alespoň na chvíli…
Teď musí za Richardem, dobře ho zná z dob, kdy býval Derekovým učitelem. Je nutné, aby se na chvilku přestal věnovat jen administrativním a organizačním problémům chodu nemocnice a aby začal věnovat pozornost i duševnímu zdraví svých spolupracovníků…

ALEX
Bolest chvílemi polevovala, zatlačena dávkami sedativ, které dostával z kapaček, chvílemi zase nabývala na velikosti. Měl pocit, že nikdy nezmizí docela… Silnější než bolest však byl jeho vnitřní zmatek. Byl si zcela jist, že s Izzie hovořil, že byla u něj… Altmanová mu tvrdila, že šlo jen o výplod jeho deliria, že jediný, kdo u něj byl, byla Lexie. Lexie – požádal jí před chvílí, zda by mu nedonesla něco studeného k pití, po horečce ho stále trápila žízeň. Byla tak hodná, tak milá, veselá, oddaná, normální – a jemu se stále nedařilo být kachna..
Někdo vstoupil do místnosti. Pootočil hlavu, domníval se, že se už Lexie vrací s pitím. Do dveří vstoupila nepříliš vysoká šedovlasá žena. Byla mu povědomá, chvilku musel pátrat v paměti, pak si jí ale zařadil.
„Dobrý den, paní Shepardová. Vás jsem opravdu nečekal…“
„Derek leží tady na JIP ve vedlejším pokoji, teď se tam dohaduje s mými dcerami, tak jsem si říkala, že se na vás zaskočím podívat, Alexi – mohu vám tak říkat?“ Přikývl. Bylo to konečně jedno, jak mu kdo říká…
„Jak se cítíte?“
„Zmateně. Byl jsem si zcela jist, že tu u mne někdo byl, ale asi to byla jen horečka…“
„Myslíte Izzie,“ Na jeho překvapený pohled pokračovala: „Opakovaně jste jí z horečky volal, všichni na JIP to slyšeli. Nechala jsem si od Meredith vysvětlit, kdy Izzie byla a co pro vás znamenala…“
„Izzie – opustila mne. Odešla a zametla za sebou stopy. To už je minulost…“
„Podívejte, Alexi, když někoho člověk volá ve chvíli, kdy má, tak říkajíc, smrt na jazyku, tak mu na tom dotyčném moc a moc záleží. Nevolal jste ani jednou Lexii, vždy jste chtěl jen Izzie. Dokonce vám jí Lexie v jednu chvíli zahrála, aby vám bylo lépe, abyste se uklidnil. Takže pro vás asi Izzie tak docela minulostí není…“
„Jsem teď s Lexií, chodíme spolu…“
„ Alexi, je teď na vás, abyste se rozhodl. Pokud je pro vás Izzie skutečně jen minulostí, vzpomínkou, tak to Lexie řekněte, řekněte jí, že jí máte rád a chcete být jen s ní. Určitě jí to potěší. Je teď dost zmatená, hodně si toho prožila…“ a krátce mu vypověděla vše, co jí Lexie řekla o svém setkání s Clarkem a o svém pocitu viny. Poslouchal s pocitem šoku. Chudák holka!
„Pokud ale pro vás Izzie stále znamená tak mnoho, jak to vypadá, měl byste to Lexie otevřeně říci. Dát jí svobodu, aby se mohla rozhodnout, koho miluje a s kým chce být…“
„Lexie je skvělá holka. Ten lump Sloan jí úplně zničil, když jsme spolu začínali, byla na dně. Teď se kolem ní zase ometá… Jestli jí ublíží, tak ho…“
„Nebojte se, jestli jí ublíží, bude mít co dělat se mnou. A myslím, mladíku, že toho se bojí mnohem více, než čehokoliv, co byste mu mohl udělat vy. Ale Lexie má právo si vybrat, ne se jen nechat hnát soucitem a pocitem viny“
Potom odešla. Chvíli váhal, nakonec ale stisknul tlačítko pageru, který měl na stole. Musí mluvit s Lexie. Hned.

CAROLYN
Vyšla z Alexovy místnosti a na chvilku se zastavila ve dveřích Derekova pokoje. Viděla, že se Catleen a Meredith povedlo Dereka a Amelii usmířit. Byla ráda. Než ale půjde k rodině, musela ještě něco vyřídit. Otočila se a zamířila na odpočívadlo před JIP. Nemýlila se. Mark tam stál, tak jako v každé volné chvíli toho dne. Doufá, že zahlédne Lexii, uvědomila si. Zahlédla jí, jak nese nějakou minerálku. Před Alexovým pokojem se na chvilku zastavila, nasadila si úsměv a vešla dovnitř. Nebylo moc času.
„Poslouchej, Marku Sloane, znalče žen – vždyť ty vůbec neumíš jednat se ženou, kterou opravdu miluješ! Takové musíš ukázat, že si jí skutečně vážíš, že ti záleží na jejím mínění, ne se snažit rozhodovat za ní a stavět jí před hotovou věc. Kdybys s Lexie o svém záměru starat se o dceru a vnouče nejprve promluvil, požádal jí o pomoc, určitě by tě neodmítla. Ušetřil bys jí, sobě a teď i mně spoustu trápení. Tak si to pamatuj pro příště. A teď jdi na JIP, někam k pokoji toho mládence. Myslím, že tě za pár minut bude Lexie potřebovat. A počkej – možná by sis mohl připravit kapesník. Radši celou krabici kapesníků…“
Mark odbíhal na JIP. Jako zamilovaný puberťák, napadlo ji, jen místo kytky má v ruce krabici papírových kapesníků...
Vybavila si rozhovor s Alexem. Byla si skoro jistá, jak se rozhodne. A ani mu nemusela říkat nic o svém překvapivém hovoru, který měla před několika desítkami minut…
Seděla před chvílí sama u klímajícího Dereka. Meredith s Amelií byly na operačním sále, Catleen si odskočila na konzultaci se svou místní kolegyní, dr. Wilderovou. Náhle začal zvonit Meredithin mobil, který si zde nechala. Automaticky zvedla hovor, nechtěla, aby probudil Dereka. V první chvíli chtěla jen říci, že je Meredith na operačním sále, aby dotyčný zavolal později.
„Mer, tady Izzie…“, uslyšela nesmělý ženský hlas. Naštěstí jí to myslelo rychle.
„Izzie Stevensová, nezavěšujte prosím. Chci si s vámi promluvit…“
Během následujících minut informovala Izzie o všem. O zraněných, mrtvých, o stavu Alexe, o tom, že ji z horeček stále volá…
Nebylo třeba o tom Alexovi říkat. Slyšela z druhé strany mobilu občasný vzlyk, ale ta dívka tam ještě nebyla zcela rozhodnuta přijet. Zasadila jen semínko, třeba vyklíčí…
Zahlédla, jak plačící Lexie vyběhla z Alexova pokoje, rovnou Markovi do náruče.
„Carolyn Shepardová, na stará kolena se z tebe stává docela schopná dohazovačka“, zasmála se pro sebe. Potom rázně vkročila do pokoje, kde ji očekávaly její děti a nová snacha.
„Dobrá, Meredith, klidně můžeš jít na tu svatbu v lékařském plášti. Derek stejně bude na lůžku a celý zafáčovaný, budeš alespoň vypadat na fotkách jako jeho ošetřující lékařka…“, vpadla se smíchem do doutnajícího sporu. Udržet takovou rodinu pohromadě dá pořádnou práci…

APRIL
Ležela v posteli, po nahé kůži jí stékal pot, dech a tep se postupně uklidňovaly. Pořád tomu nemohla uvěřit. Ležel vedle ní, stále ještě jí objímal, díval se na ni. Jackson Avery, nejkrásnější kluk v jejich ročníku. Tohle by jí Reed nikdy nevěřila, napadlo jí s lehkým zachvěním.
Když dnes odpoledne očekávala návštěvu Reediny maminky v jejich společném podnájmu, přišli jí pomoci Meredith s Jacksonem. Společně prošli skříně, v tichu zabalili její věci. Když pak paní Adamsová přišla, měla April pocit, že jí pukne srdce. Předala všechny věci, koktala slova útěchy, poslouchala plačtivé vzpomínky matky, které už nikdo nevrátí dceru. Po jejím odjezdu měla pocit, že v tom bytě nedokáže být sama. Z každého kouta na ní hleděly Reediny oči, každý kousek nábytku připomínal roky jejich kamarádství…
Meredith a Jackson s ní zůstali, povídali si. Když se Mer vracela zpět do nemocnice k Derekovi, vytáhla April láhev vína, kterou měly s Reed schovanou na oslavu první sólové operace některé z nich. Napili se s Jacksonem – a než se nadála, začali se líbat.
Dobře věděla, že Jackson má stále marnou slabost pro Cristinu. I ona si musela přiznat, že její nešťastná láska k Derekovi není úplně překonaná. Ale teď byli spolu, nacházeli jeden v druhém ochranu před samotou a strachem. Kdo ví, co z toho bude? Jen jedna noc? Nebo třeba budeme chodit jako kachny, kvákat jako kachny… vzpomněla si na Meredithino vyprávění o Alexovi a Lexii. Přitulila se k Jacksonovi a zavrtala tvář do polštáře. Jsou na živu. Přežili a to je hlavní.

MARK
Lexie chvíli plakala v jeho náručí. Připadala mu tak křehká, zranitelná.
„Marku, odvez mě odsud, prosím…“, řekla slabounkým hlasem. Na okamžik zaváhal. Má jí odvézt do Meredithina domu, kde od jejich rozchodu bydlela? Asi by to bylo správné, jenže ten velký dům, vždy tak plný lidí, byl teď prázdný. Derek ležel na JIP, Alex také. Meredith nepochybně stráví další noc u Derekova lůžka. Má jí tam odvézt, nechat ji tam samotnou, nešťastnou z rozchodu s Karevem?
„Lex, kam chceš…“
„Třeba k nám…“
K nám. Do jejich společného bytu, kde spolu strávili několik měsíců štěstí. Do bytu, kde nadále bydlel a kde mu vše Lexii připomínalo. Do bytu, odkud ji svou necitlivostí a bezohledností vyhnal…
Odvedl jí do auta. Šla povolně, pasivně, jako loutka, které dojdou baterky. Napůl jí vyvedl a napůl vynesl ke dveřím, pomohl jí svléknout, odvedl jí do sprchy. Jemně jí hladil, masíroval jí krk, záda, ruce, nohy… Cítil, jak se pomalu uvolňuje.
„Marku… co bude dál?“
„Na to máš dost času. Teď půjdeš spát, a bez řečí. Zítra, když budeš mít chuť, si můžeme promluvit…“
Do postele ji odnesl, když jí ukládal, už spala.
Posadil se a díval se na ni. Je naděje, určitě je. Pocítil takový příval naděje a síly, jako už dlouho ne. Tentokrát si ji nenechá odejít, tentokrát ne!

CRISTINA
Cloumal jí vztek. Vztek a strach. Co to Owen vyvádí, spustil se mu snad další záchvat PSTD? S hrůzou si připomněla, jak se Owen pokusil ji zachránit, když jí Clark ohrožoval pistolí. Znovu viděla výstřel a slyšela pád Owenova těla na zem. Ty nekonečné vteřiny, kdy si myslela, že je mrtev! Až když Meredith zjistila, že je živ, ulevilo se jí. Věděla, že by nedokázala žít s tím, že by se Owenovi něco stalo. To ať ho má radši Teddy, radši to, než…
Kde ten zatracený chlap je? Pochopila, že na lístečku, který dostala od Šéfa, je nějaká adresa. Ulice Ocean Side byla jen několik set metrů od nemocnice. Ulice luxusních a poměrně drahých nájemních domů s kvalitními byty. Co to mělo znamenat?
Vešla do příslušného vchodu, po několika pokusech našla správné číslo dveří. Ani nemusela zaklepat, byla očekávána. Owen otevřel dveře, rychle jí políbil, ale pak dal prst na ústa. Má být tiše? Co to má znamenat? Provedl jí bytem. Nebyl velký – obývák s kuchyňským koutem, ložnice, pracovna, příslušenství. Na stole svíčky, z trouby voněly lasagne, které Owen tak rád připravoval. Velká zasklená terasa s výhledem na oceán. V koupelně si všimla velké vany. Co ji však zaskočilo mnohem více, byl její kartáček na zuby na umývadle. Její oblíbený župan na věšáku, její… Pozorně se rozhlédla. V bytě bylo jejích věcí plno…
„Co to má znamenat, Owene Hunte?!!“
„Cristino Yangová, nastěhuj se se mnou, pojďme bydlet společně… Vím, už jsme o tom mluvili, před tou záležitostí s Teddy. Dlužím ti vysvětlení…“
Začal rozčileně přecházet po bytě. Chtěla ho zadržet. Pokynem ruky jí zarazil, aby mlčela…
„Víš, Teddy pro mne znamená mnoho. Prošli jsme spolu strašnými věcmi, rozumí těm běsům, které mne pronásledují. Nemohu říci, že ji nemám rád, kus mého srdce jí bude patřit vždy…“
Se zmučeným výrazem ve tváři se k ní obrátil: „Ale ty, Cristino, jsi mne potkala, když jsem byl zničený, zlomený, na dně. Dala jsi mi sílu snažit se z toho dostat, dala jsi mi naději. Teddy – je pro mne včerejšek. Včerejšek, který je mou součástí a na který nemohu zapomenout. Ale můj dnešek - a doufám i zítřek - jsi ty. Bez tebe to nedokážu. Miluji tě, Cristino. Tehdy, včera, jsem si uvědomil, že bez tebe nedokážu žít. Miluji tě a prosím – pojď se mnou zkusit budovat nový život, tady, v tomto bytě, který může být náš…“
Snad prvně v životě oněměla, nevěděla co říci. Jediné, co dokázala vnímat, byly jeho žhnoucí oči. Překvapivou silou ji objal jedinou zdravou rukou a začal ji líbat, líbat se vší energií své zoufalé vášně. Objala ho kolem krku, stále si dávala pozor, aby se nedotkla jeho zraněného levého ramene. Dovrávorali spolu do ložnice a těžce padli na postel.
Proboha, tohle ho muselo bolet…, napadlo ji. Byla to její poslední souvislá myšlenka…

TEDDY
Seděla před svou chatou a poslouchala, jak kapky deště šumí v listech stromů za ní. 48 hodin služby si na ní začínalo vybírat svou daň. Únava ji drtila jako železná pěst. Teď nebyla v nemocnici, nemusela být silnou, energickou a spolehlivou vedoucí Kardiocentra, ani inspirující a povzbuzující učitelkou mladých lékařů. Mohla si dovolit být sama sebou. Být ženou, kterou opustil muž, kterého považovala za svou životní lásku. Kterou opustil i přítel, u kterého hledala lék na svou samotu. Věděla, že je Owen někde s Cristinou a Marka viděla odvádět Lexii z nemocnice. Nežárlila. Nevztekala se. Jen na chvíli dovolila vlnám únavy a smutku, aby jí zaplavily.
Vytáhla z ledničky pivo, po vojensku je otevřela nožem a začala pít přímo z lahve. Příjemná hořká chuť ji trochu povzbudila. Kdyby nebyla tak unavená, mohla se ještě zastavit u Arizony a Callie a popovídat si s nimi… Ale ne, ty dvě byly tak plny jedna druhé a svého chystaného kroku s mateřstvím, že u nich by asi pomoc nenašla.
Vybavil se jí Alex Karev, jak ho naposled před svým odchodem z nemocnice viděla. Ležel v posteli, sám v pokoji, a podmračeně se díval na dveře. Díval se a čekal, čekal, že přijde někdo, kdo pravděpodobně vůbec nedorazí. Rozuměla mu, bylo jí ho líto, nic však pro něj v tu chvíli udělat nemohla.
Dopila pivo, rychle se opláchla a šla spát. Končil den, den poté… Zítra jí čeká další a další… A někde mezi nimi je určitě naděje…

RICHARD
Stál u okna šéfovské pracovny a díval se ven, do tmy. První den po tragedii byl za nemocnicí, zvládli vše, nedošlo k žádným potížím. Před chvílí mu volal Jenkins. Čekal to. Rada ho pověřila prozatímním řízením nemocnice „dokud se nevyjasní stav dr. Sheparda“. Prozatímní zástupce prozatímního zástupce šéfa chirurgie – to by se na navštívenkách pěkně vyjímalo…
„Mirando, běžte už domů.“ Pokusil se bez velké naděje na úspěch poslat Baileyovou pryč. Věděl, že dnes, zítra a několik dalších dnů nikam neodejde. Zůstane v nemocnici, bude spát po lékařských pokojích, vždy jen pár hodin. A bude pracovat, pořád pracovat – aby překonala trpkost sama v sobě. Teprve až se příští týden malý Tuck vrátí domů, bude naděje, že jí donutí k odpočinku.
Povzdechl si a znovu si vybavil rozhovor s Catleen. Přišla za ním společně s dr. Wilderovou. Obě terapeutky ho upozornily na obtíže jeho podřízených. Posttraumatický stres nešlo brát na lehkou váhu. Nedá se nic dělat, bude muset Radu přesvědčit, že bude nutno najmout psychoterapeuta, specializujícího se právě na posttraumatické stavy. Je to rozhodně lepší, než kdyby mělo dojít k nějakému neštěstí, negativní publicity měla nemocnice až dost. Obě jeho návštěvnice se shodly na jednom jméně odborníka, kterého by se měl pokusit sehnat…
Povzdechl si a začal psát e-mail
„Vážený kolego…“


Naposledy upravil zdendap dne 19 črc 2010, 23:10, celkově upraveno 5

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 20:21 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
První tři části poslední kapitoly, pokračování příště.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 21:50 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Další kus příběhu, už se to fakt chýlí ke konci. 32 stránek formátu A4 - to jsem naposled napsal, když jsem psal skripta "Výpočetní technika pro 1. ročník VOŠE", to ale byla mnohem menší zábava...
:-xx :-xx :-xx


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Den poté
PříspěvekNapsal: 19 črc 2010, 22:20 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Nerada to hovorím, ale prvý krát čo sa mi nejaká časť nepáčila. Kto si všíma čo píšem určite vie, že časť s April a Jacksnom a teda aj s Cristinou a Owenom. Ale to nič nemení na tom,že píšeš strašne pútavo. Je to len môj názor.
No za to sa mi velmi páči časť s Markom a Lexie. Tí sú tiež moja slabosť :-xx

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 65 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.