Nádhera, nádhera, nádhera!

(Tak ještě pojď na ten FB a budu naprosto spokojená.)

[/quote]



A jinak já si teda na Callie a Ari počkám:) ale jestli tam nebudou, tak se nas..štvu

Kapitola 3
Přípravy

RICHARD
Zavěsil telefon a protáhl se v křesle. Rozhovor s Jenkinsem dopadl přesně tak, jak očekával. Veškerá zodpovědnost je na něm. Pokud vše dobře dopadne, bude se Jenkins určitě chtít podílet na slávě a publicitě. Pokud ne – umyje si ruce a médiím předhodí chirurgy…
„Jsi si jist, že do toho chceš jít?“, zeptal se Sloana, sedícího proti němu v kanceláři. „Je to technicky nesmírně náročné, může se pokazit tolik věcí… Snadno by ti to mohlo zničit karieru!“
Po celou předchozí hodinu jej Mark přesvědčoval o reálnosti celého plánu, chvílemi jej podpořili i Hunt a Altmanová. Zdálo se, že se na něj domluvili. No, ale bylo by skvělé, kdyby se zase jednou o nemocnici mluvilo a psalo i jinak, než jen jako o místě, kde bylo jediným vyšinutým starým mužem postříleno 18 lékařů…
„Takže si to zopakujme. Ty provedeš sejmutí obličeje a otevření lebky. Potom budeš postupně nadzvedávat okraj kosti, Greyová odoperuje pod Derekovým vedením nádor. Altmanová v rozhodující fázi zastaví srdce pacienta a provede jeho zchlazení biologickým roztokem. Pak s Torresovou vypreparujete postižené části lebky, nahradíte je titanovými implantáty a vrátíte zpět, zatímco se pacient bude ohřívat na životní teplotu a rozběhne se mu srdce. No, zní to jako fantazie…“
Na chvíli se zamyslel. Konec konců – už bych klidně mohl jít do penze, pomyslel si. A když tam půjdu jako někdo, kdo zkazil nejkomplikovanější a nejšílenější operaci v dějinách Seattlu, nemusí to zase být tak špatné…
Usmál se na své nedočkavé specialisty.
„Dobrá, máte zelenou. Dejte se do toho!“

CALLIE
Roztržitě poslouchala, co jí její přítelkyně povídá.
Arizona právě nadšeně srovnávala několik posledních možností společného bydlení, které spolu v minulém týdnu navštívily, když si všimla jejího roztržitě zamyšleného výrazu.
„Ale Calliope, ty tu vůbec nejsi! Nad čím přemýšlíš?“
„Pořád mi vrtá v hlavě ta Sloanova operace. Dnes ráno jsme začali připravovat titanové implantáty, seděli s Malou Greyovou u mne asi dvě hodiny, rozkreslovali jsme si jednotlivé díly. Vypadá to hrozně zajímavě. Jen se obávám, že při operaci budeme pod silným časovým stresem a nestihneme vše dát dohromady tak, jak by bylo potřeba…“
Arizona se usmála.
„Vida, myslela jsem, že už tě nezajímá nic jiného, než děti, domov… A najednou přijde Mark a ty na vše zapomeneš a vrhneš se zpátky na medicínu. Jestli bych třeba neměla žárlit…“, škádlila svou přítelkyni.
„Ale tady teď není moc času, musíme operaci připravit během dvou dnů. Každým dnem se riziko prasknutí nádoru a mozkového krvácení zvyšuje!“
„Já ti přece rozumím, taky jsem chirurg a představa takto komplikované operace mě vzrušuje stejně jako tebe. Víš co, mám teď chvilku. Zajdeme k tobě na Ortopedii a ty mi ukážeš, co jste vymysleli. Třeba společně přijdeme na nějaké zlepšení, které by instalaci těch implantátů urychlilo…“
Usmála se na ni. To byla celá Arizona, spolehlivá opora v problémech. Lehce jí políbila a už jí táhla do své pracovny. Vzrušující práce se svou láskou po boku – život zase začínal být setsakramentsky zajímavý…

MEREDITH
Trávila už třetí hodinu ve výukové laboratoři a procvičovala si práci s neurochirurgickými mikromanipulátory. Stále nebyla spokojená. Věděla, že má jistou ruku i oko, tady ale bude o jednotlivých krocích rozhodovat Derek, který ani nebude přímo na operačním sále! Teddy trvala na tom, že zůstane v pokoji, připojen na monitory a pod stálým dohledem Jacksona Averyho. „Nebudeme nic riskovat, když ti vylétne tlak nebo tep, budeme muset operaci přerušit. Tvé zdraví je na takový hazard moc cenné!“ uťala všechny námitky.
Hned vedle ní se s náročnou obsluhou manipulátorů pod mikroskopem mořila April. Když si ji Derek vybral za svou „ruku“, nechal na ní, aby si zvolila vlastního asistenta. Prováděly spolu s April v poslední době řadu neurologických operací, někdy s Dr. Smithem, někdy samostatně. Cítila, že ony dvě jsou dobrý tým, že se na April může na sále spolehnout…
„Vlastně by to nemělo být tak těžké, nebýt toho ztíženého přístupu“, slyšela, jak si April říká pro sebe.
Povzbudivě se na ní usmála – a v tu chvíli malinko hnula manipulátorem. Sakra! Tohle se stát při ostré operaci, zabijí pacienta! Nic nesmí narušit jejich soustředění!
„Tak znovu, a tentokrát naplno!“ řekla April a rozjely další zkušební kolo.

LEXIE
Unaveně si promnula oči. Od rána neustále pracovala na přípravě operace. Všimla si, že se Mark snaží, aby co nejčastěji pracovali spolu. Nevadilo jí to. Byl klidný, soustředěný, bral všechny její připomínky s respektem. Nejprve spolu strávili dvě hodiny u Callie a vymýšleli konstrukci titanových implantátů. Ještě že si včera večer stihla přečíst ten článek o nejnovějších trendech v jejich konstrukci! Její fotografická paměť ji opět nezklamala. Potom se věnovali úpravě mikromanipulátorů. Jako základ použili ty, které Mark s Derekem připravili o vánocích pro operaci nosní dírkou malého chlapce. Prostor po nadzvednutí oddělené části lebky nebude o moc větší, napadlo ji. Obdivovala Markovu zručnost, se kterou upravoval koncovky manipulátorů tak, aby vyhovovaly jejich účelu.
Pak ji Mark poslal na konzultaci k pracovníkům IT oddělení, kteří upravovali počítačové vybavení operačního sálu, aby s ním mohl pracovat i Derek ze sousední místnosti. Bylo třeba upravit optické sondy, zajistit přenos obrazu, komunikační kanály pro komunikaci mezi Derekem a lidmi na sále, možnost grafického přenosu kurzoru z Derekova počítače tak, aby jím mohl ukazovat, kde je třeba provést incizi… S povděkem si vzpomněla na svého učitele informatiky. Zapsala se na ten kurs během studií medicíny vlastně jen ze zvědavosti. Od mala měla ráda matematiku a práce s počítačem ji jeden čas fascinovala. Teď se jí to moc hodilo…
A tak uběhl den, ani nevěděla jak.
„Dobrá práce, Lexie,“ uslyšela vedle sebe Markův hlas. „Nechceš odvézt domů?“
Zaváhala. Bude se ji zase snažit získat, přemlouvat ji…? Nakonec ale kývla.
Celou cestu se bavili jen o operaci, probírali spolu jednotlivé kroky, jejich posloupnost, možná rizika. Před domem jí políbil. Jen tak, lehce.
„Díky, Lexie. Bez tebe by celá tahle akce nikdy nemohla uspět.“
Pak se otočil a odešel k autu. Moc ho chtěla zadržet, obejmout… Ale jen se dívala, jak nasedá a odjíždí.
Do očí jí najednou znovu vhrkly slzy. Je skvělý. Ale může mu věřit?

CRISTINA
Vrazila do dveří jejich nového bytu, odkopla boty do kouta a skokem se posadila na pohovku. Všimla si, že ji Owen sleduje pobaveným pohledem. Byla dnešního dne plná, musela si povídat…
„Představ si to, dnes jsem s Teddy provedla první transplantaci srdce! Už jsem u toho několikrát byla, s Burkem, s Hahnovou – ale Teddy mne nechala velkou část udělat samotnou, jen sledovala a radila… Potom si mne přizvala jako pomocníka pro tu zítřejší Sloanovu operaci. Budeme zchlazovat pacienta…“
Viděla, že ji Owen pozorně poslouchá. A začal se jí vyptávat na různé podrobnosti zítřejšího zákroku. Jak odvedou krev z mozku a nahradí ji zchlazeným fyziologickým roztokem … jak budou sledovat, aby hypoxie nevedla k poškození mozku … jak znovu provedou naplnění mozkových arterií krví a obnoví oběh…
Úplně tomu propadla. Po celém stole roztahala papíry, malovala nákresy, schémata, vysvětlovala… Hlavou jí bleskla vzpomínka na nákres nádoru kolem páteře, který měli Meredith a Derek v ložnici na stěně. Ještě nikdy se s Owenem necítila tak dobře…
Podezřívavě se na něj zadívala.
„Opravdu tě to zajímá, nebo si to chceš jen u mě vyžehlit?“
Chlapecky se zasmál. „Jsem taky chirurg, myslíš, že mne ta zítřejší operace nevzrušuje? Ale vidět tě takhle rozzářenou – to taky stálo za to!“
Se smíchem se na sebe chvilku dívali. Pak to už nevydrželi. Divoce se objali a klesli na postel…

Dokončena 3. kapitola

Skvelá ako vždy
Niekedy mám poct, že ty si aj spisovateľ a chirurg v jednej osobe

Vážně paráda A jak já tak i KevSpa jsme dostaly, to co jsme si nejvíc přály Díky Už se těším na pokračování

UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaa.... zdendap je bůh! Děkujuuuuu

Kapitola 4
Velký den

ARIZONA
Callie byla nervózní. Dobře to na ní poznala podle stovek drobných znamení, která tak důvěrně znala. Chápala ji. Být součástí dnešní náročné operace bylo zavazující. Všichni kolegové spoléhali na preciznost její práce…
„Nevyšiluj, vezmi si alespoň koblihu a kafe,“ nasadila svůj supermagický úsměv. „Jsi skvělá, všechno zvládneš, Sloan a Shepard budou zírat, jsi hvězda…“, uklidňovala svou přítelkyni ráno u snídaně.
Přeházela si všechny své operace, aby mohla sledovat alespoň z galerie jednu z nejnáročnějších operací, která kdy v SGH byla provedena. Všimla si, že totéž udělali téměř všichni její kolegové. Takový nával snad nepamatovala…
Obrátila pozornost k operačnímu sálu. Sledovala Sloana a Malou Greyovou, jak jemně a opatrně snímají pravou stranu pacientova obličeje. Jejich pohyby jí připadaly koordinované, jako by jeden druhému četli myšlenky. Jako dobře sehraný pár při tanci, napadlo ji. Ti dva určitě patří k sobě…
Tato část operace ještě nebyla tak náročná. Dostala chuť na kávu, dobře však věděla, že kdyby si pro ni odskočila, nenašla by už při návratu volné místo. Radši se ovládla a usmála se povzbudivě na Callii, která právě v tom okamžiku nervózně vzhlédla od nástrojů, které si připravovala. Jejich oči se setkaly. Pokusila se do svého pohledu vložit co nejvíce síly a povzbuzení. To zvládneš!

DEREK
Seděl na lůžku v nemocničním pokoji, před chvílí ho Avery napojil na monitory. Na obrazovce sledoval situaci na operačním sále. Viděl, že Mark s Lexií již odstranili měkké části obličeje a obnažili lebku. Pozorně se zadíval na obraz. V lebce se viditelně rýsovaly krvavě zabarvené oblasti prorostlé nádorem. Zdálo se tak snadné je prostě jen vyříznout… To ovšem bez pečlivého průzkumu nebylo možné, rozsah napadené části byl podstatně větší a jakékoliv narušení cévního systému nádoru mohlo okamžitě vést ke krvácení do mozku a smrti, nebo alespoň těžkému poškození pacienta.
Věřil Markovi. Byl si jist, že neudělá chybu. Protáhl se a pohodlněji se usadil. Jeho čas ještě nepřišel…
„Až to začne, musí být naprostý klid! Musím se plně soustředit, jakékoliv vyrušení by mohlo mít smrtelné následky. Takže – ani slovo!“, obrátil se na Averyho a na Alexe Kareva, ležícího na sousedním lůžku. Věděl, že Alex, který se ze zranění zotavoval ještě pomaleji, než on, dokázal uprosit Teddy, aby mu dovolila operaci sledovat alespoň na monitorech. Měl Alexe rád, tady ale kamarádství končilo. Šlo o život pacienta! Viděl, že Alex přikyvuje, Avery také.
Bude to dobré, ujišťoval sám sebe. S Meredith to zvládneme…

LEXIE
Tohle na operacích milovala. Všechny emoce, zmatky, pochyby – vše odplynulo. Zbylo jen naprosté soustředění na práci, na stav pacienta… Ultrazvukovým scannerem přejížděla po povrchu Wardovy lebky. Museli přesně vyznačit oblast napadené kosti. Sledovala pozorně obrazovku scanneru a Markovy pohyby. Vůbec nemuseli mluvit, dokonale si v této chvíli rozuměli. Kdyby to tak snadné bylo i v každodenním životě, blesklo jí hlavou. Okamžitě se ale znovu soustředila na práci.
Mark na povrchu lebky pečlivě vyznačoval hranici mezi napadenou a zdravou kostí. Viděla, že na straně vzdálené od cévního napojení nádoru přidal asi centimetr. Byl to jejich společný nápad, na který přišli včera v autě, když jí vezl domů. Mohlo by to usnadnit otvírání lebky a zlepšit přístup k nádoru…
„Tak, a jsme z nejhoršího vevnitř!“, zavtipkoval Mark a vzal do ruky chirurgickou vrtačku. Jemně provrtal několik otvorů do lebky podél vyznačené linie. Prozkoumal otvory – všechny ukazovaly zdravou kost. Potom vzal do ruky mikropilku a začal vyřezávat napadenou část lebky.
Pečlivě přidržovala oddělovanou část kosti, druhou rukou odsávačkou sledovala Markovu práci. Nebylo nic, než jen pacient, chirurgické nástroje a oni dva…
„Hotovo. A teď uvidíme, jestli to půjde!“, slyšela klidný Markův hlas.

MEREDITH
„Tak, dámy a pánové, je krásné dopoledne k zachraňování životů…“, zaslechla ve sluchátkách Derekův hlas. Už je to tady! Viděla, jak Lexie připevnila pružnou úchytku na jednu stranu oddělené kosti a Mark uchopil protější okraj. Teď velí Derek, jen on může řídit další zákrok!
Někde uvnitř ucítila hlubokou důvěru. Derek to zvládne. Ona s April to zvládnou. Vše bude dobré.
„Tak, Marku, nadzvedni ten okraj asi o milimetr…“ Sledovala, jak se začíná lebka otevírat. Viděla, že Lexie pozorně kontroluje viditelnou část řezné hrany. Všude byla rovnoměrná barva zdravé kosti. Zdá se, že proříznutí lebky proběhlo dobře.
Spolu s Derekem stále sledovala na monitoru rezonance obraz cévního systému nádoru. Nikde nebyla viditelná větší deformace či napětí.
„Ještě milimetr“ Objevil se otvor. „Meredith, zasuň tam optickou mikrosondu. Musíme se rozhlédnout…“ Nesmírně opatrně zavedla do škvíry vlákno sondy. „Světlo! Zaostřit…“
„Pootoč o 30 stupňů, zaostřit… Marku, půl milimetru… Stop!!!“
Viděla to také. Mimo hlavní cévní spojení si nádor vytvořil i několik vedlejších propojení tenounkými arteriemi. Jeden takový svazek viděla před sebou. Byl napnutý posunem kosti, ještě ale nepraskl.
„April – svorku sem a sem… Meredith, tady přerušit a katetrizovat… Připravit sání“
V jejím zorném poli se na monitoru objevily čáry, ukazující místa zásahu. Jako secvičené duo provedly zásah. April přesně umístila svorky zaškrcující cévní svazek, ona jej přerušila a zaslepila. Všimla si, že April zároveň mikroodsávačkou zachytila droboučkou kapičku krve, která při tom vznikla…
„Výborně. Marku, ještě půl milimetru. Meredith, sondu na dvě hodiny. Podrobně prozkoumat, tam někde by mohl být další…“
„Nepřejdeme na ochlazování?“, zaslechla hlas Teddy Altmanové.
„Ne, měli bychom příliš málo času. To si necháme na hlavní cévní řečiště!“
„Támhle, vidíte, další propojení…“
Po devadesáti minutách práce byla zpocená jako myš. Zdálo se, že kromě hlavního cévního řečiště byl nádor oddělen. Markovi se povedlo zvednout lebeční kost natolik, že měly s April už pět milimetrů prostoru na práci. To hlavní je ale ještě teprve čekalo…
„Dobrá, Teddy, je to na tobě. Ochlazovat!“, zaslechla Derekův povel.

OWEN
Nervózně poposedával na kraji sedačky na galerii. Viděl, jak Sloan na chvilku fixoval lebeční kost v dosažené pozici, potom on, obě Greyové a Keppnerová ustoupili od pacienta. Teď nastupuje Teddy s Cristinou, uvědomil si. Sledoval, jak rychle přikládají chladicí podložky a sledoval na monitorech pokles tělesné teploty pacienta. Když dosáhly potřebné hranice, otevřela Cristina několika rychlými přesnými řezy pacientův hrudník, retraktorem roztáhla žebra s získala přístup k srdci. Sledoval ji, jak obratně podchycuje cévy a převádí pacienta na mimotělní oběh se zchlazenou krví. Teddy jí pozorně sledovala. Když se zastavilo pacientovo srdce, sledovala tlak krve v mozku a dále klesající teplotu. Nakonec přesnými řezy přerušila karotidy a odpojila mozek od oběhu krve ve zbytku těla. Připojila jej na proplachování chladným fyziologickým roztokem o sníženém tlaku.
„Hypotermní stav dosažen.“ Uslyšel její klidný hlas.
V tu chvíli Cristina bleskově pohlédla nahoru, na galerii. Jejich oči se na okamžik střetly. V těch jejích viděl radost, vzrušení, opojení – a pekelné soustředění.
Dal do svého pohledu všechnu důvěru, lásku a podporu, které byl schopen.
Záříš, má kardiochirurgická hvězdo!

MARK
Dobře si uvědomoval, že nastává rozhodující okamžik. Povzbudivě mrknul na Lexie, Meredith a Keppnerovou. „Jdeme na to, dámy“
S léty vypracovaným cvikem zklidnil dech a srdce, ruce se mu ani nezachvěly. Opět uchopil odříznutou část lebky, připraven na další Derekovy pokyny.
„Dobrá, zkus ještě asi půl milimetru, ještě můžeš. Stop!“ slyšel ve sluchátkách.
„Mer, teď začneme rozplétat ten hlavní cévní svazek. Tak nejprve sem…“
Sledoval, jak Shepard pomocí kurzoru označuje na monitoru místa dalšího zásahu. Greyová s Keppnerovou tam přesně najely, oddělily první ze silnějších cév. Krvácení bylo nepatrné, Keppnerová ho v klidu dokázala zachytit odsávačkou.
„Tady…“, pokračoval Derek.
Představil si ho, jak sedí na posteli v sousedním nemocničním pokoji, oči upřené na monitor. Věděl, že v té chvíli je naprosto ponořen do operace, neexistuje pro něj nic jiného. Byl taky takový, dobře to znal…
V jednu chvíli Derek operaci zastavil a nechal si nově udělat skeny ze všech úhlů. Potom pokračoval. „Tady … Sem … Dobrá, to máme další…“
„Dereku, 25 minut!“ zaslechl Teddy jak upozorňuje na uplývající čas. Během maximálně deseti minut budou muset obnovit oběh krve v mozku, jinak by mohlo dojít k jeho poškození…
„Ještě máme čas. Klid. Velím já!“
„30 minut“
„Tady … tady … tady…“ Derek nezrychlil, nespěchal. Mark dobře věděl, že jeho kamarád myslí na to, že za žádnou cenu nesmí Meredith znervóznět. Jakékoliv oslabení pozornosti mohlo být osudné.
„32 minut“
„Dobrá máme to. Marku, zkuste zvedat…“
Jako jeden člověk uchopili s Lexie oddělenou část lebky a po milimetrech ji zvedali. Viděl, jak Meredith a jejím prostřednictvím i Derek rychle kontrolují, zda proběhlo úplné oddělení nádoru. April zároveň odsávačkou čistila ránu.
„Výborně, oddělení proběhlo“, uslyšel sám sebe.
„Dobrá, Teddy, obnovte krevní oběh!“

CALLIE
Viděla, jak Sloan s Malou Greyovou nesou oddělenou část lebky na jejich pracovní stolek. Za nimi zatím Teddy s Cristinou horečně pracovaly na obnově oběhu krve a opětovném ohřevu pacientova těla, Meredith s Keppnerovou současně dokončovaly čištění odkrytého povrchu mozku od zbytků nádorové tkáně, později sešijí mozkovou plenu a budou hotovy.
Neměla čas nic z toho sledovat. Začali s Markem přesnými pohyby oddělovat zasažené kusy kosti od ostrůvků zdravé. Potom i s Lexií zažali sestavovat titanové komponenty, které si předtím připravili. Rekonstrukce lebky byla náročná, nešlo jen o funkčnost, ale i o určitý estetický účinek. Pacient by asi nebyl moc rád, pokud by po probuzení vypadal jako zombie ze špatného hororu…
Znovu zaznamenala, jak jsou Mark a Lexie spolu sehraní. Při práci ani nepotřebovali mluvit, stačil jen pohled, malý posunek rukou – a ten druhý ihned věděl, co je potřeba…
Čas, čas … ubíhající minuty na ně tlačily.
Konečně vše zapadlo kam mělo a náhrada lebeční kosti byla připravena.
Rychle opět mrkla na galerii a usmála se na Arizonu.
Díky, tvá zlepšení se osvědčila! Stíháme.
Viděla, jak Mark s Lexií odnášejí jejich výrobek k pacientovi a začínají jej instalovat na ránu.
Svou část jsem zvládla, jsem prostě skvělá! usmála se pro sebe.

DEREK
Nevydržel na nemocničním pokoji. Ať si Teddy říká, co chce! Přiměl Averyho, aby z něj sundal snímače monitorů a s trochou obtíží vstal z postele. Na obrazovce viděl, jak Mark s Lexií dokončují zpětnou úpravu obličeje pacienta. Bude asi ještě časem potřebovat drobnou rekonstrukční operaci, aby dosáhl stejného vzhledu, jaký měl dříve, přesto ale Slaonovo dílo vypadalo dostatečně přirozeně…
Za chvíli budou opouštět operační sál, uvědomil si.
Pomalými kroky došel ke dveřím sálu. Uvědomil si, že už tam stojí Šéf, Baileyová, Hunt, Arizona a plno dalších lidí…
Chvilku čekali, potom se dveře otevřely a unavení chirurgové začali vycházet. Po chodbě se rozlehl potlesk. Ani v nejlepším snu by ho nenapadlo, že dokážou takto složitou operaci provést bez zádrhele…
Rychle přistoupil k Meredith, podíval se do jejích zářících očí. Beze slova jí objal a začal líbat. Když trošku popadl dech, zahlédl ještě, jak Arizona líbá Callie a Hunt objímá Cristinu. Podíval se po Markovi. Viděl, že objal a líbá Lexii. Chvilku se k němu vinula se stejnou vášní, jako on k ní. Pak se ale rychle vymanila a odběhla s odváženým pacientem na JIP. Ano, měla ho na starost, musela provádět pooperační, ale proč…?
Viděl Markův smutný pohled. Bylo mu jeho přítele líto. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky…, vybavil se mu výrok starověkého filozofa. Jeho kamarád to teď poznával tím nejhorším možným způsobem…

Dokončena 4. kapitola. Pokračování asi až po weekendu, uvidím...

zbožňuju tvoji tvorbu!!! nádhera