Kapitola 4 Velký den
ARIZONA Callie byla nervózní. Dobře to na ní poznala podle stovek drobných znamení, která tak důvěrně znala. Chápala ji. Být součástí dnešní náročné operace bylo zavazující. Všichni kolegové spoléhali na preciznost její práce… „Nevyšiluj, vezmi si alespoň koblihu a kafe,“ nasadila svůj supermagický úsměv. „Jsi skvělá, všechno zvládneš, Sloan a Shepard budou zírat, jsi hvězda…“, uklidňovala svou přítelkyni ráno u snídaně. Přeházela si všechny své operace, aby mohla sledovat alespoň z galerie jednu z nejnáročnějších operací, která kdy v SGH byla provedena. Všimla si, že totéž udělali téměř všichni její kolegové. Takový nával snad nepamatovala… Obrátila pozornost k operačnímu sálu. Sledovala Sloana a Malou Greyovou, jak jemně a opatrně snímají pravou stranu pacientova obličeje. Jejich pohyby jí připadaly koordinované, jako by jeden druhému četli myšlenky. Jako dobře sehraný pár při tanci, napadlo ji. Ti dva určitě patří k sobě… Tato část operace ještě nebyla tak náročná. Dostala chuť na kávu, dobře však věděla, že kdyby si pro ni odskočila, nenašla by už při návratu volné místo. Radši se ovládla a usmála se povzbudivě na Callii, která právě v tom okamžiku nervózně vzhlédla od nástrojů, které si připravovala. Jejich oči se setkaly. Pokusila se do svého pohledu vložit co nejvíce síly a povzbuzení. To zvládneš!
DEREK Seděl na lůžku v nemocničním pokoji, před chvílí ho Avery napojil na monitory. Na obrazovce sledoval situaci na operačním sále. Viděl, že Mark s Lexií již odstranili měkké části obličeje a obnažili lebku. Pozorně se zadíval na obraz. V lebce se viditelně rýsovaly krvavě zabarvené oblasti prorostlé nádorem. Zdálo se tak snadné je prostě jen vyříznout… To ovšem bez pečlivého průzkumu nebylo možné, rozsah napadené části byl podstatně větší a jakékoliv narušení cévního systému nádoru mohlo okamžitě vést ke krvácení do mozku a smrti, nebo alespoň těžkému poškození pacienta. Věřil Markovi. Byl si jist, že neudělá chybu. Protáhl se a pohodlněji se usadil. Jeho čas ještě nepřišel… „Až to začne, musí být naprostý klid! Musím se plně soustředit, jakékoliv vyrušení by mohlo mít smrtelné následky. Takže – ani slovo!“, obrátil se na Averyho a na Alexe Kareva, ležícího na sousedním lůžku. Věděl, že Alex, který se ze zranění zotavoval ještě pomaleji, než on, dokázal uprosit Teddy, aby mu dovolila operaci sledovat alespoň na monitorech. Měl Alexe rád, tady ale kamarádství končilo. Šlo o život pacienta! Viděl, že Alex přikyvuje, Avery také. Bude to dobré, ujišťoval sám sebe. S Meredith to zvládneme…
LEXIE Tohle na operacích milovala. Všechny emoce, zmatky, pochyby – vše odplynulo. Zbylo jen naprosté soustředění na práci, na stav pacienta… Ultrazvukovým scannerem přejížděla po povrchu Wardovy lebky. Museli přesně vyznačit oblast napadené kosti. Sledovala pozorně obrazovku scanneru a Markovy pohyby. Vůbec nemuseli mluvit, dokonale si v této chvíli rozuměli. Kdyby to tak snadné bylo i v každodenním životě, blesklo jí hlavou. Okamžitě se ale znovu soustředila na práci. Mark na povrchu lebky pečlivě vyznačoval hranici mezi napadenou a zdravou kostí. Viděla, že na straně vzdálené od cévního napojení nádoru přidal asi centimetr. Byl to jejich společný nápad, na který přišli včera v autě, když jí vezl domů. Mohlo by to usnadnit otvírání lebky a zlepšit přístup k nádoru… „Tak, a jsme z nejhoršího vevnitř!“, zavtipkoval Mark a vzal do ruky chirurgickou vrtačku. Jemně provrtal několik otvorů do lebky podél vyznačené linie. Prozkoumal otvory – všechny ukazovaly zdravou kost. Potom vzal do ruky mikropilku a začal vyřezávat napadenou část lebky. Pečlivě přidržovala oddělovanou část kosti, druhou rukou odsávačkou sledovala Markovu práci. Nebylo nic, než jen pacient, chirurgické nástroje a oni dva… „Hotovo. A teď uvidíme, jestli to půjde!“, slyšela klidný Markův hlas.
MEREDITH „Tak, dámy a pánové, je krásné dopoledne k zachraňování životů…“, zaslechla ve sluchátkách Derekův hlas. Už je to tady! Viděla, jak Lexie připevnila pružnou úchytku na jednu stranu oddělené kosti a Mark uchopil protější okraj. Teď velí Derek, jen on může řídit další zákrok! Někde uvnitř ucítila hlubokou důvěru. Derek to zvládne. Ona s April to zvládnou. Vše bude dobré. „Tak, Marku, nadzvedni ten okraj asi o milimetr…“ Sledovala, jak se začíná lebka otevírat. Viděla, že Lexie pozorně kontroluje viditelnou část řezné hrany. Všude byla rovnoměrná barva zdravé kosti. Zdá se, že proříznutí lebky proběhlo dobře. Spolu s Derekem stále sledovala na monitoru rezonance obraz cévního systému nádoru. Nikde nebyla viditelná větší deformace či napětí. „Ještě milimetr“ Objevil se otvor. „Meredith, zasuň tam optickou mikrosondu. Musíme se rozhlédnout…“ Nesmírně opatrně zavedla do škvíry vlákno sondy. „Světlo! Zaostřit…“ „Pootoč o 30 stupňů, zaostřit… Marku, půl milimetru… Stop!!!“ Viděla to také. Mimo hlavní cévní spojení si nádor vytvořil i několik vedlejších propojení tenounkými arteriemi. Jeden takový svazek viděla před sebou. Byl napnutý posunem kosti, ještě ale nepraskl. „April – svorku sem a sem… Meredith, tady přerušit a katetrizovat… Připravit sání“ V jejím zorném poli se na monitoru objevily čáry, ukazující místa zásahu. Jako secvičené duo provedly zásah. April přesně umístila svorky zaškrcující cévní svazek, ona jej přerušila a zaslepila. Všimla si, že April zároveň mikroodsávačkou zachytila droboučkou kapičku krve, která při tom vznikla… „Výborně. Marku, ještě půl milimetru. Meredith, sondu na dvě hodiny. Podrobně prozkoumat, tam někde by mohl být další…“ „Nepřejdeme na ochlazování?“, zaslechla hlas Teddy Altmanové. „Ne, měli bychom příliš málo času. To si necháme na hlavní cévní řečiště!“ „Támhle, vidíte, další propojení…“ Po devadesáti minutách práce byla zpocená jako myš. Zdálo se, že kromě hlavního cévního řečiště byl nádor oddělen. Markovi se povedlo zvednout lebeční kost natolik, že měly s April už pět milimetrů prostoru na práci. To hlavní je ale ještě teprve čekalo… „Dobrá, Teddy, je to na tobě. Ochlazovat!“, zaslechla Derekův povel.
OWEN Nervózně poposedával na kraji sedačky na galerii. Viděl, jak Sloan na chvilku fixoval lebeční kost v dosažené pozici, potom on, obě Greyové a Keppnerová ustoupili od pacienta. Teď nastupuje Teddy s Cristinou, uvědomil si. Sledoval, jak rychle přikládají chladicí podložky a sledoval na monitorech pokles tělesné teploty pacienta. Když dosáhly potřebné hranice, otevřela Cristina několika rychlými přesnými řezy pacientův hrudník, retraktorem roztáhla žebra s získala přístup k srdci. Sledoval ji, jak obratně podchycuje cévy a převádí pacienta na mimotělní oběh se zchlazenou krví. Teddy jí pozorně sledovala. Když se zastavilo pacientovo srdce, sledovala tlak krve v mozku a dále klesající teplotu. Nakonec přesnými řezy přerušila karotidy a odpojila mozek od oběhu krve ve zbytku těla. Připojila jej na proplachování chladným fyziologickým roztokem o sníženém tlaku. „Hypotermní stav dosažen.“ Uslyšel její klidný hlas. V tu chvíli Cristina bleskově pohlédla nahoru, na galerii. Jejich oči se na okamžik střetly. V těch jejích viděl radost, vzrušení, opojení – a pekelné soustředění. Dal do svého pohledu všechnu důvěru, lásku a podporu, které byl schopen. Záříš, má kardiochirurgická hvězdo!
MARK Dobře si uvědomoval, že nastává rozhodující okamžik. Povzbudivě mrknul na Lexie, Meredith a Keppnerovou. „Jdeme na to, dámy“ S léty vypracovaným cvikem zklidnil dech a srdce, ruce se mu ani nezachvěly. Opět uchopil odříznutou část lebky, připraven na další Derekovy pokyny. „Dobrá, zkus ještě asi půl milimetru, ještě můžeš. Stop!“ slyšel ve sluchátkách. „Mer, teď začneme rozplétat ten hlavní cévní svazek. Tak nejprve sem…“ Sledoval, jak Shepard pomocí kurzoru označuje na monitoru místa dalšího zásahu. Greyová s Keppnerovou tam přesně najely, oddělily první ze silnějších cév. Krvácení bylo nepatrné, Keppnerová ho v klidu dokázala zachytit odsávačkou. „Tady…“, pokračoval Derek. Představil si ho, jak sedí na posteli v sousedním nemocničním pokoji, oči upřené na monitor. Věděl, že v té chvíli je naprosto ponořen do operace, neexistuje pro něj nic jiného. Byl taky takový, dobře to znal… V jednu chvíli Derek operaci zastavil a nechal si nově udělat skeny ze všech úhlů. Potom pokračoval. „Tady … Sem … Dobrá, to máme další…“ „Dereku, 25 minut!“ zaslechl Teddy jak upozorňuje na uplývající čas. Během maximálně deseti minut budou muset obnovit oběh krve v mozku, jinak by mohlo dojít k jeho poškození… „Ještě máme čas. Klid. Velím já!“ „30 minut“ „Tady … tady … tady…“ Derek nezrychlil, nespěchal. Mark dobře věděl, že jeho kamarád myslí na to, že za žádnou cenu nesmí Meredith znervóznět. Jakékoliv oslabení pozornosti mohlo být osudné. „32 minut“ „Dobrá máme to. Marku, zkuste zvedat…“ Jako jeden člověk uchopili s Lexie oddělenou část lebky a po milimetrech ji zvedali. Viděl, jak Meredith a jejím prostřednictvím i Derek rychle kontrolují, zda proběhlo úplné oddělení nádoru. April zároveň odsávačkou čistila ránu. „Výborně, oddělení proběhlo“, uslyšel sám sebe. „Dobrá, Teddy, obnovte krevní oběh!“
CALLIE Viděla, jak Sloan s Malou Greyovou nesou oddělenou část lebky na jejich pracovní stolek. Za nimi zatím Teddy s Cristinou horečně pracovaly na obnově oběhu krve a opětovném ohřevu pacientova těla, Meredith s Keppnerovou současně dokončovaly čištění odkrytého povrchu mozku od zbytků nádorové tkáně, později sešijí mozkovou plenu a budou hotovy. Neměla čas nic z toho sledovat. Začali s Markem přesnými pohyby oddělovat zasažené kusy kosti od ostrůvků zdravé. Potom i s Lexií zažali sestavovat titanové komponenty, které si předtím připravili. Rekonstrukce lebky byla náročná, nešlo jen o funkčnost, ale i o určitý estetický účinek. Pacient by asi nebyl moc rád, pokud by po probuzení vypadal jako zombie ze špatného hororu… Znovu zaznamenala, jak jsou Mark a Lexie spolu sehraní. Při práci ani nepotřebovali mluvit, stačil jen pohled, malý posunek rukou – a ten druhý ihned věděl, co je potřeba… Čas, čas … ubíhající minuty na ně tlačily. Konečně vše zapadlo kam mělo a náhrada lebeční kosti byla připravena. Rychle opět mrkla na galerii a usmála se na Arizonu. Díky, tvá zlepšení se osvědčila! Stíháme. Viděla, jak Mark s Lexií odnášejí jejich výrobek k pacientovi a začínají jej instalovat na ránu. Svou část jsem zvládla, jsem prostě skvělá! usmála se pro sebe.
DEREK Nevydržel na nemocničním pokoji. Ať si Teddy říká, co chce! Přiměl Averyho, aby z něj sundal snímače monitorů a s trochou obtíží vstal z postele. Na obrazovce viděl, jak Mark s Lexií dokončují zpětnou úpravu obličeje pacienta. Bude asi ještě časem potřebovat drobnou rekonstrukční operaci, aby dosáhl stejného vzhledu, jaký měl dříve, přesto ale Slaonovo dílo vypadalo dostatečně přirozeně… Za chvíli budou opouštět operační sál, uvědomil si. Pomalými kroky došel ke dveřím sálu. Uvědomil si, že už tam stojí Šéf, Baileyová, Hunt, Arizona a plno dalších lidí… Chvilku čekali, potom se dveře otevřely a unavení chirurgové začali vycházet. Po chodbě se rozlehl potlesk. Ani v nejlepším snu by ho nenapadlo, že dokážou takto složitou operaci provést bez zádrhele… Rychle přistoupil k Meredith, podíval se do jejích zářících očí. Beze slova jí objal a začal líbat. Když trošku popadl dech, zahlédl ještě, jak Arizona líbá Callie a Hunt objímá Cristinu. Podíval se po Markovi. Viděl, že objal a líbá Lexii. Chvilku se k němu vinula se stejnou vášní, jako on k ní. Pak se ale rychle vymanila a odběhla s odváženým pacientem na JIP. Ano, měla ho na starost, musela provádět pooperační, ale proč…? Viděl Markův smutný pohled. Bylo mu jeho přítele líto. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky…, vybavil se mu výrok starověkého filozofa. Jeho kamarád to teď poznával tím nejhorším možným způsobem…
|