Já už to ani nebudu komentovat.

je to dokonalé strašne sa do toho vživam.

Ale mam jednu kozmetickú poznamku. je Shepherd a nie Shepard. Ale to je v tomto prípade uplne jedno

nechápu, jak můžeš vědět tolik chirurgických informací... Chtělo by to ten samý potlesk, jako se ozýval v SGH (ale bez líbání ) Paráda

Kapitola 5
Potom a ještě potom…

RICHARD
Znovu seděl se svými specialisty ve své kanceláři. Tentokrát přizval i Dereka, i když ten musel sedět na nemocničním křesle. Od odvážné operace uběhly už dva dny. Pacient se po operaci probral bez následků, jeho rány se hojily, pooperační komplikace byly nepravděpodobné.
Byl čas, aby jim řekl o méně příjemné části jejich úspěchu…
„Tak se zdá, že tentokrát při nás při této operaci stáli všichni svatí. Jenkins je bez sebe radostí, víte, jak jemu i správní radě záleží na dobrém jméně nemocnice. Rozhodl se, že na zítřek svolá velkou tiskovou konferenci, prostřednictvím telemostu zve i různé lékařské kapacity. Bude chtít, abyste pokud možno srozumitelně pro diváky a novináře popsali složitost zákroku, celý postup a jeho výsledky. U předsednického stolu bude on, já, Sloan, Shepard, Altmanová a Torresová… Co je, Dereku?“
„Bez své ruky na žádnou show nejdu!“
„Dobrá, tak k tobě posadíme Meredith, je to konec konců tvoje manželka. Ostatní spolupracovníci budou sedět dole v auditoriu. Pořádně se připravte, prý se zapojí i Haper Avery…“

LEXIE
Dokončila pooperační kontrolu Billa Warda. Ani CT, ani rezonance neodhalily již ani stopu rakovinného bujení, krevní obraz se zlepšoval, směřoval k normálu. Byla moc ráda, toho bručlavého staršího muže si opravdu oblíbila. Alespoň jednou se na něj usmálo štěstí, pomyslela si.
V jídelně už na ni mávali přátelé – Meredith, Cristina, Jackson i April, na kterou si zvykala sice jen pomalu, ale kvůli Meredith jí brala.
„Slyšeli jste o té slávě dnes odpoledne? Lexipedie, vsaď se, že se nikdo ani nezmíní o tom, že jsi to celé vlastně vymyslela ty!“, šklebila se Cristina.
„Já jsem s Derekm pracovala půl roku na jeho klinické studii a taky o mě neřekl pak ani slovo, když šlo o oceňování,“ přidala se Meredith.
„Ty mlč, ty jsi pak alespoň dostala tu svítící ledvinu, protože je Shepard slušný chlap. O mém podílu na svých úspěších Burke nikdy nikomu nic ani nenaznačil… A pak, ty teď sedíš na pódiu, vedle Dereka, tak co?“
„To je výhoda nás, počestných manželek, proti vám, neřestným milenkám…“, vyplázla na ni Meredith se smíchem jazyk …
Pak se podívala na ni, pohladila jí ruku a řekla: „Mark taky přinese nějakou svítící ledvinu, uvidíš. Chlapi jsou na své úspěchy hrozně ješitní a neradi přiznávají, že jim s nimi pomáhala ženská. Ale Mark je také slušný, určitě si tvůj podíl uvědomuje…“
Váhala, jestli má na tu slávu jít. Nakonec přece jen vklouzla do místnosti a posadila se vzadu, u dveří, mezi mladšími rezidenty a sestrami. Mark zachytil její pohled a od předsednického stolu se na ni mírně usmál. Je opravdu slušný chlap?
Konference začala. Hlavní slovo měl Mark, popisoval celkový stav pacienta, promítal názorné obrázky a trojrozměrné modely, aby i laikům byla jasná obtížnost celého zákroku. Po té popsal sejmutí obličeje a oddělení části lebky.
Po něm vystoupil Derek. Novináři dobře věděli, že se teprve zotavuje po střelném zranění, proto jeho vystoupení provázela záplava fotoblesků. Derek popsal nádor, jeho propojení s mozkem a obtížný postup při jeho oddělování. Přitom neopomněl vyzdvihnout zásluhy „Dr.Greyové a její asistentky, Dr. Keppnerové“ při celém zákroku.
Všimla si, jak se April vedle ní radostně začervenala. Novináři při tom zaměřovali pozornost na „Dr. Sheparda a jeho manželku, Dr. Greyovou“. Všimla si, jak se Meredith trochu nuceně a zoufale usmívá do objektivů.
Teddy popsala postup ochlazení pacienta a vyzdvihla jeho výhody pro usnadnění náročné operace. Pochválila při tom jmenovitě Cristinu. Všimla si, jak se zaradovala a jak jí Owen objal. Musela si přiznat, že jí trochu závidí.
Potom Callie s Markem popsali opravu lebeční kosti a její zpětnou instalaci, Mark se zmínil o znovunasazení obličeje.
Na závěr promítl všem poslední snímky a výsledky pooperačních vyšetření, ukazující rychlé zlepšování stavu pacienta.
V tu chvíli začali přítomní novináři tleskat. Z velké obrazovky se přihlásil Dr. Haper Avery.
„Cena, kterou moje nadace pravidelně udílí, je vyhrazena jednotlivcům. Myslím však, že letos uděláme vyjímku a udělíme jí vám, Sloane, a vám Sheparde dohromady, za mimořádnou tvůrčí a odvážnou operaci. Vymyslet a dát dohromady něco takto složitého…“
„Počkejte, prosím,“ ozval se náhle Mark. „Myslím, že nejdůležitější osoba na tomto podiu chybí!“
Seskočil z podia, došel k ní a popadl ji za ruku. Potom ji téměř násilím vyvlekl nahoru.
„Tuto operaci vymyslela v hlavních rysech rezidentka třetího ročníku, Dr. Lexie Greyová. To ona nás ostatní, staré kozáky, přesvědčila, že je to reálné. Ocenění patří jí!“
Měla pocit, že omdlí jako naivka ve špatné divadelní hře…

MARK
Držel Lexii za ruku a cítil, jak se chvěje. Z obrazovky se na něj trochu posměšně díval Avery.
„No, pokud to vše vymyslela rezidentka, tak to s tou cenou budeme muset asi přehodnotit…“
„V našem vystoupení jste slyšeli, dámy a pánové, ocenění několika mimořádně nadaných rezidentů, kteří se v různé míře na této operaci podíleli. Jsme výuková nemocnice a to, že máme takto zdatné rezidenty, je asi nejlepším výsledkem naší práce tady!“, slyšel sám sebe. Proboha, kde se v něm ty řečnické buňky berou?, blesklo mu hlavou.
„Říkáte, že musíte udělení své ceny znovu zvážit. V pořádku. Jsem si jist, že za několik málo roků budou naši rezidenti vaši cenu získávat samostatně a bez jakékoliv podpory. A až někdy, třeba za deset let, si pro ni půjde Dr. Lexie Greyová, budu mezi těmi, kdo budou nesmírně pyšní na to, že mohli být jejími učiteli!“
Sálem se rozlehl potlesk. Všechna pozornost se soustředila na Lexii. Viděl, jak zápasí s úlekem, s radostí. Najednou se jí na tváři opět objevil její šťastný úsměv, který tak dlouho neviděl…
Haper Avery na obrazovce přepínal komunikační tlačítka, až si vytvořil soukromý kanál do jeho sluchátek.
„Víte co děláte, Sloane? Taková příležitost!“ Zavrtěl starý chirurg hlavou. „Kdybych neznal vaši pověst a nevěděl, že se ženami nemáte žádné problémy, myslel bych si, že se té Greyové snažíte dostat do kalhotek…“ Pak přerušil spojení.
Viděl, že konference už končí. Čekal je ještě oslavný raut, kam je zvala správní rada nemocnice.
Rozhlížel se po Lexii, ale nikde ji neviděl. Zmizela, jen co zhasli reflektory…

 
Epilog

MARK
Z rautu přišel až kolem třetí ráno. Ze smutku a bolesti se trochu opil, nakonec ho Hunt s Cristinou museli odvést. Bál se chvíle, kdy vejde do prázdného bytu…
Ještě že mám v lednici půl láhve whisky, napadlo ho.
Rychle se umýt, opít se do němoty, usnout. Usnout a necítit…
Jak mu to Derek říkal? Nevkročíš dvakrát do téže řeky?
Citát. Filozofie. No jo, ale ono to opravdu sedělo. Asi se nejde vrátit zpět, k těm šťastným dnům, které s Lexií prožil.
Odemkl dveře, rozsvítil a vešel do pokoje.
Něco náhle upoutalo jeho pozornost. Co to tam leží, přímo proti dveřím, na stolku?
Přemohl opilost a podíval se pozorněji.
Kartáček na zuby a černé hedvábné kalhotky???
KARTÁČEK NA ZUBY A ČERNÉ HEDVÁBNÉ KALHOTKY!!!
LEXIE!!!
Našel ji, jak klidně sedí na posteli, na jejich posteli. Nevěřil svým očím…
„Lexie, Lexie já … Já nevím, co říci? Jsi tady, přišla jsi…“
Nikdy v životě před žádnou ženou nekoktal, teď jako by mu slova nechtěla z pusy ven…
Beze slova se k němu natáhla, objala ho a stáhla k sobě na postel.
Chvilku se mu dívala zblízka do očí. Její oči mu připomněly záběr, který nedávno viděl v televizi. Záběr tváře dívky, která se chystala skočit z desetimetrové věže do vody. Strach, odhodlání, odvaha…
„Tak já ti tedy zkusím věřit, Marku, ale…“
Nedořekla to. Umlčel ji svými rty.
To nevadí, že ta řeka není stejná, napadlo ho. I ta nová řeka může být báječná...!

Tak jsem to dokončil, piště zase chvíli někdo jiný...

takový luxus! vlastní příběh GA přímo tady na fóru!!!
don´t stop!

ja sa vždy celý čas na monitor tak priblbo usmievam keď to čítam
musíme si vydobiť ďalšie pokračovanie

Souhlasim ty príběhy jsou naprosto boží úplně si to představuju a netrpělivě čekám na další pokračování. Doufám že tedy nějaké bude????

Tak předně, musím říct, že jsem se zaregistrovala především proto, abych mohla autorovi vyseknout velkou poklonu. Zdendo, píšeš čtivě, krásně vtahuješ do děje a přijde mi to i logicky napojené na 6 serii, takže jen tak dál (doufám, že ještě něco dopíšeš, byla bych fakt moc ráda ). Takže ještě jednou - díky za tak pěkné počtení

Chudák zdendap. Oni ho chtějí utahat jako koně.