www.greys-anatomy.cz Právě je 01 čer 2020, 07:23

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Nevkročíš dvakrát do téže řeky... - konečná verze
PříspěvekNapsal: 30 črc 2010, 13:47 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Tak zase pro ty, kdo nechtějí přelistovávat ve fóru - celý příběh v jednom. ;)


Naposledy upravil zdendap dne 07 srp 2010, 17:26, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nevkročíš dvakrát do téže řeky... - definitivní verze
PříspěvekNapsal: 30 črc 2010, 13:50 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Nevkročíš dvakrát do téže řeky…

Kapitola 1
Následky


DEREK
Seděl nad tou stavebnicí už od rána. Teddy mu jí přinesla od nějaké kamarádky rehabilitační sestry. „Procvičuj si koordinaci ruky a očí“, řekla mu, když překvapeně kulil oči na drobné díly, spojované důmyslnými zámečky. A tak se s tím už třetí den mořil…
Před týdnem ho Teddy propustila z JIP do domácího ošetřování. Podmínkou bylo, že bude přísně dodržovat všechny její pokyny. Nebyl si jist, zda sestavování kostiček stavebnice patřilo mezi zásadní lékařské pokyny, nechtěl ale nic riskovat. Navíc to dávalo smysl. Pokud se měl kdy vrátit k chirurgii, musel znovu perfektně obnovit svou šikovnost…
„KRUCINÁLHIMLHERGOTFAGOTSAKRA!“ – kostička vyklouzla ze zámečku a pracně sestavený díl stavebnice se rozložil zpět na prvočinitele.
Zlepšovalo se to jen pomalu. Zpočátku téměř nedokázal drobné kostičky ani uchopit špičkami prstů. Později si všiml, že obratnost pravé ruky se rychle vrací na úroveň, na jakou byl zvyklý. Zato levá ruka… Bylo to logické, měl střelnou ránu v levé části hrudníku, pravděpodobně při tom došlo k poškození drobných svalů a nervů. Kdyby byl pacientem někdo jiný, než on sám, radil by k trpělivosti a cvičení…
Když byla Meredith doma, nedával svou frustraci najevo. Teď, dopoledne, však byla v nemocnici a on si mohl v klidu ulevit kletbou…
„Takový velký kluk, a hraje si s kostičkami…“, uslyšel Markův hlas. V soustředění na práci nepostřehl, že vůbec vešel do domu.
„Tak co, je Meredith pryč? Není tu někdo jiný?“, zeptal se Mark.
„Kdo by tu tak mohl být? Jestli doufáš, že tu najdeš Lexii, tak ta odešla ráno s Mer do práce. Matka i sestry se předevčírem musely vrátit domů. Už mohu popocházet po domě, nepotřebuji stálou péči…“
„To je dobře, to je dobře,“ radoval se jeho nejlepší kamarád. „Kdyby mne některá z nich chytla, měl bych peklo na zemi. Ale něco jsem ti přinesl…“
Sáhl do kapsy a vytáhl dvě plechovky vychlazeného piva. Teddy Derekovi striktně zakázala jakýkoliv alkohol, Mark ale věděl, že troška jeho kamaráda nezabije, ale zároveň potěší. Ještě před něj postavil poloprázdnou plechovku 7up s tím, že kdyby někdo přišel, mohou předstírat, že jí pije Derek a pivo je jen pro něj. Spiklenecky se zasmáli, znovu měli pocit, jako když bývali malí kluci a připravovali nějaká alotria.
Pořádně se spolu napili, hořký nápoj ladil ke kamarádským řečem.
„Poslyš, myslel jsem, že jste se dali s Lexii dohromady. Pak jsem ale zjistil, že bydlí dál tady u Meredith. Jak to vlastně je?“

MARK
Když tehdy přivedl Lexii z nemocnice po jejím rozchodu s Karevem, zdálo se mu, že vše je jasné, že ve svém vztahu naváží tam, kde před několika měsíci skončili. Zapůsobilo na něj jako studená sprcha, když se ráno sebrala, poděkovala mu za pomoc a vrátila se zpět do Meredithina domu.
„Netlač na mne, Marku. Děj nám čas…“, bylo vše, co mu řekla.
A tak jí dával čas. Snažil se být pozorný, ohleduplný, laskavý, chápající… Ale zdálo se, že to není k ničemu. Lexie se k němu chovala přátelsky, mile, usmívala se na něj, ale stále si udržovala odstup. Nejprve si myslel, že je to následek jejího traumatu se setkání s Clarkem, jejího pocitu viny, ale stejně mu to nedávalo smysl.
I když se s ní Karev rozešel a ona to tehdy oplakala, bavila se teď s Alexem úplně normálně, každý den za ním zaskočila na JIP, zdálo se, že se spolu kamarádí. S ním byla ochotná jít na oběd, přijala růže, které jí koupil, ale pořád jako by byla trochu vzdálená. Občas mívala v očích takový zvláštní výraz… Jako uštvané zvířátko, napadlo ho.
Nevěděl si rady. Prvně v životě usiloval o nějakou ženu a nevěděl si přitom rady!
Derek ho pozorně poslouchal, bylo vidět, že přemýšlí.
„Poslyš, ono to není tak jednoduché. My jsme si s Meredith také vzájemně udělali leccos a bylo pak velmi těžké najít k sobě zpátky cestu. Není stejná, jako byla před tím, než jste se rozešli. Ani ty nejsi stejný. Pokud ti mohu poradit, hledej nějakou úplně novou cestu, jak jí ukázat, že ti na ní záleží…“
„Myslíš něco jako tvůj výtah, ve kterém jsi Velkou Greyovou požádal o ruku?“
Oba se při té vzpomínce trochu zasmáli, ale Derek rychle zvážněl.
„Jestli chceš znovu vybudovat spálené mosty, musíš vymyslet něco svého…“

MEREDITH
„… Ale já ho mám ráda!“, vyhrkla na její otázku Lexie. „Mám ho moc ráda, nemyslím skoro na nic jiného, než jen na něj. Připadá mi, že na mně každý musí tu zamilovanost poznat. Ale bojím se. Ublížil mi, moc to bolelo. Co když to udělá znova? Já vím, říká, že mne miluje, že by si mě chtěl vzít za ženu, založit se mnou rodinu. Ale miluje mne opravdu? Nemiluje jen svou vlastní představu, něco, co nejsem a nechci být…?“
Setřela své mladší sestře slzy z očí a povzdechla si. Moc dobře jí chápala. Vzpomínala na to, jak velkou jí dalo práci se k Derekovi opět vrátit po té, kdy chodil s Rose… Znovu mu uvěřit, po tom, kdy jí neřekl, že je ženatý… S chlapama je potíž, napadlo ji…
„A potom, slyšela jsem, jak si o něm Teddy povídá s Baileyovou. Prý se s Teddy začal nudit a našel si pak Reed. Co když se se mnou také začne nudit? Nedokážu být pořád jen zábavná, veselá holčička, jak by mne chtěl mít…“
„Myslím, že se Mark také dost změnil. Řekla bych, že teď už ví mnohem lépe než dříve co vlastně chce. A chce tebe, to je zřejmé. Nemůžu ti tady kázat, po tom, jak moc jsem vyšilovala kvůli Derekovi, než jsem přišla na to, že ho opravdu miluji, že ho chci, že chci být jeho ženou, mít jeho děti. Jenže pak mi málem umřel před očima a najednou to vše nebylo důležité. I ty jsi málem umřela. Na co jsi myslela ve chvíli, kdy na tebe Clark mířil?“
„Na to, že Markovi nikdy neřeknu, jak ho mám ráda…“
„Tak vidíš. Já zase myslela na to, že už mne Derek nikdy neobejme…“
V tu chvíli už plakaly obě. Objala svou mladší sestru, chvilku tak spolu poseděly.
„Musíme jít, jinak se bude Baileyová rozčilovat, že se někde poflakujeme…“, usmála se Lexie mezi slzami.

LEXIE
Utřela si slzy a vyběhla z umývárny. Nebylo to poprvé, co se s Meredith o Markovi bavily. Měla pocit, že starostí o ní Meredith přehlušuje svou vlastní bolest ze ztráty dítěte. Alespoň o tom už spolu dlouho nemluvily. Alespoň k něčemu je to trápení dobré, ušklíbla se pro sebe.
Nemohla si dovolit strávit příliš mnoho času úvahami o muži, kterého milovala, kterému zatím stále nebyla ochotna zcela důvěřovat a kterého se také, to si musela přiznat, docela bála. Byla si jistá, že kdyby mu dovolila se přiblížit, obejmout ji, políbit, úplně by ztratila hlavu, opět by mu dala své srdce na pospas…
A potom by už dále jen žila ve strachu, kdy přijde první rána…
Rázně si tyto myšlenky zakázala. Dopolední služba jí teprve začínala, čekala jí málo záživná práce na klinice. Ošetřování drobných, banálních onemocnění s nezajímavým průběhem…
S povzdechem se vrhla do práce.
Odbavila už několik pacientů, když jí sestra odvolala k nově příchozímu staršímu muži.
Stěžoval si na stálou intenzivní bolest hlavy a silnou rýmu.
Zánět dutin, napadlo ji. Přesto ale věnovala vyšetření pozornost, nikdy nechtěla něco přehlédnout nebo zanedbat. První, co ji zarazilo, byla viditelná deformace pravé lícní kosti. Jemně na ni poklepala a pacient prudce vykřikl bolestí.
To na zánět dutin nevypadalo. Také hlen se zdál mít podivnou barvu. Poslechla své instinkty a přesvědčila pacienta, aby souhlasil s CT vyšetřením hlavy.
Když se na stínítku začaly objevovat obrazy, málem vykřikla. Její tušení bylo správné.
Nádor. Ale jaký, takový ještě neviděla… Povzdechla si a pípla Smithovi, nástupci zabitého Dr. Nelsona na neurochirurgii. Chvilku zaváhala, ale nakonec pípla i Markovi. Tohle mohl být případ i pro něj…

Kapitola 2
Brainstorming


MARK
Stále přemýšlel nad Derekovými slovy. Jak měl znovu najít cestu k Lexii, jak jí měl přesvědčit, že mu může důvěřovat, že jí už nikdy neublíží? Bylo to tak těžké… Chystal se k Derekovi na návštěvu, věděl, že dnes večer se v jeho domě sejdou všichni jeho přátelé z SGH, kteří zrovna mají volno. Věděl, že může počítat s Teddy, Cristinou a Owenem, možná se zastaví i Arizona, nebo Callie. A on si připravil něco, co určitě Dereka zaujme a pomůže mu to lépe snášet nečinnost způsobenou postřelením… Bude tam i Meredith a Lexie, napadlo ho.
Zatímco všichni posedávali po místnosti, jedli chlebíčky, popíjeli a bavili se o všem možném, připravil si notebook s diaprojektorem.
„Chtěl bych vám něco ukázat…“, začal.
„Dnes přišel na kliniku 56letý muž, u kterého Lexie správně diagnostikovala nádor. Podívejte se…“ Promítl na zeď trojrozměrný obraz nádoru, který vytvořil počítač na základě tomografických snímků a rezonance.
„Jak vidíte, nádor začíná v mozku, napájejí ho tyto tepny zde. Prorůstá však kostí čelistní až do lícní kosti. Zde, vidíte?“ Ukazoval detailní záběry.
„Když ho Smith uviděl, řekl, že je neoperovatelný. Pacient má stálé bolesti, nádor může kdykoliv prasknout, což by znamenalo krvácení do mozku a smrt. Prorůstání kostmi vylučuje chemoterapii nebo ozařování…“
Viděl, že všichni přítomní visí očima na obraze. Byli chirurgové. Takto komplikovaný nádor byl výzvou. Jako by se jim vysmíval, jako by je dráždil…
„Což o to, oddělit nádor tady a tady od mozkových tepen by zase nebylo tak těžké“, přemýšlel nahlas Derek.“Jak se ale k němu dostat? Pokud to zkusíme tudy, narušíme nádor v kosti a praskne nám. Pokud bychom zkusili jít někudy tudy, kde už je kost zdravá, nikdy žádným nástrojem nedokážeme dosáhnout k přívodním tepnám, úhel je příliš ostrý. Poškodili bychom mozek… Opravdu to vypadá neoperovatelně…“
I ostatní postupně přiznávali porážku. Nespouštěl oči z Lexie. Viděl, jak si kouše spodní ret. To byl u ní výraz naprostého soustředění, přemýšlení.
„Co tě napadá?“, obrátil se přímo na ni.
„Četla jsem o jedné operaci, bylo to v Journal of Medical Science, červen 2008. Popisovali tam trochu podobnou operaci. A napadá mne…“
„Á, Lexipedie!“, slyšel, jak se zasmála Cristina. Mávnutím ruky ji utišil. „Pokračuj…“
„Podívejte, kdybychom odřízli celou tuhle zasaženou oblast lebky,“ kreslila Lexie rychle po zdi fixem. „Mohli bychom…“
„Jasně, to by šlo, ale tou kostí stejně nemůžeme hnout, ihned bychom přetrhli přívodní tepny…“ skočil jí do řeči Derek.
„Ale co kdybychom tady tento okraj odříznuté kosti pružně upevnili a tady, na té vzdálené straně nadzvedli. Jako víčko u krabičky. Tím bychom získali asi 4-5 milimetrovou mezeru, kterou by bylo možno zasunout mikrochirurgický manipulátor. Potom by šlo postupně oddělovat jednotlivé drobné tepny…“
„Ano, to by šlo!“ vykřikl vzrušeně Derek. „Tady, vidíte? Sem bychom mohli zasunout například něco podobného, jako jsme s Markem připravili na tu operaci malého chlapce o vánocích…“
„Možná by bylo vhodné to provádět v hypotermii,“ napadlo Teddy. „Ochladit pacienta a odpojit mu přívod krve do mozku. Mozek by mohl zůstat živý až 30 minut, zároveň by se ale snížil tlak v mozkových tepnách a zmenšila se možnost jejich protržení…“
„Museli bychom mu tady a tady provést incize na obličeji a obličej sloupnout tak, aby nedošlo k poškození svalů a nervů. Pak by bylo možné oddělit nádor. Potom bychom mohli takto znovu připojit zdravé části kosti, ty prorostlé nádorem bychom nahradili titanovými implantáty,“ slyšel sám sebe, jak se zapojuje do hry.
Všichni byli plní vzrušení, každý přispíval dalšími a dalšími nápady.
„Ale stejně je to na nic,“ zchladila je nakonec Teddy. „Ty, Dereku, ještě několik týdnů nebudeš schopen operovat. Smith do toho nepůjde. A při vší úctě, Meredith, tohle je ještě pořád mimo tvou ligu. Byl bys schopen něco takového provést?“ obrátila se na něj.
Musel přiznat, že nikoliv. Jeho zkušenosti s neurochirurgií zdaleka nepostačovaly…
Nadšení vystřídalo zklamané ticho.

LEXIE
Viděla, jak její kolegové znovu ztrácejí naději. To nechtěla. Starala se o pacienta, pro ni to nebyl někdo anonymní. Věděla, že se jmenuje Bill Ward. Kdysi býval podnikatelem, v nedávné krizi ale zkrachoval a přišel téměř o vše. Před půl rokem mu manželka zahynula při autonehodě…
Bill jí prozradil, proč se obrátil na SGH. „Víte, moje žena hodně dala na charitu. Dokud jsme měli peníze, nebyl to problém. Tak jsme se stali i sponzory této nemocnice. Nebyly to nijak horentní částky, ale platili jsme pravidelně. Po pěti letech jsme získali zlatou kartu, která nám v této nemocnici zajišťovala jakoukoliv péči, jakou je nemocnice schopná poskytnout. Přišel jsem skoro o vše, i o zdravotní pojistku, nemám kam jít. Pokud mi má někdo pomoci, musí to být tady…“
Ještě před několika týdny, dokud byl Derek zdráv, měl by Bill naději. Teddy měla pravdu, v nemocnici nebyl nikdo, kdo by byl na této úrovni schopen Dereka zastoupit. Bude ho muset zklamat, poslat ho pryč? Stane se Bill další, nepřímou Clarkovou obětí?
„Teleoperace!“, vyhrkla náhle.
„Co? ... Cože? … Co tím myslíš?“ slyšela reakce svých spolupracovníků. Jen Mark se na ni jen s uznáním povzbudivě díval. Byla mu za to vděčná.
„Četli jste o tom přece? Vedoucí operace je někde daleko, připojen přes počítač na operační sál. Ukazuje méně zkušeným chirurgům, jak operaci provést. Derek by mohl být v nemocničním pokoji u počítače. Sledoval by vše na monitoru. Pomocí kurzoru by mohl vyznačovat místa řezů. Měl by stálé spojení s lidmi na operačním sále…“
„To zní jako sci-fi… Ale asi by to šlo udělat,“ podpořil jí Owen.
„Jasně, něco podobného přece dělal Burke při té náhradě chlopně,“ vzpomněla si Cristina.
„Co ty na to Dereku?“ obrátil se Mark na mlčícího Dereka.
„Takže já mám být oči a mozek a ruce mi bude dělat někdo jiný? Je jen jeden člověk, kterému věřím tak, že může být mýma rukama…“
Všichni se zadívali na Meredith.
„Myslíš to vážně?... Tak dobrá,“ viděla, jak těžce polkla.
„No a zbývá jen maličkost – přesvědčit Šéfa, aby to schválil…“, zašklebil se Owen.
Mark se na ni stále díval. Jinak než jindy. Teď v jeho očích viděla obdiv a uznání - trochu jako když navrhla prozatímní připojení amputované paže zraněného k jeho břichu. Zahřálo jí to mnohem více, než si byla ochotna připustit.

OWEN
Přátelé v místnosti stále ještě vzrušeně diskutovali o navrhované operaci, on se ale chtěl trochu nadýchat čerstvého vzduchu. Vůbec se Shepardovi nedivil. Jeho průstřel ramene byl mnohem méně závažným zraněním, hojil se výborně, dokonce se mohl vrátit i ke každodenní práci v Traumacentru, přesto si o náročných operacích musel nechat jen zdát. Přes všechno cvičení, přes všechny rehabilitace probíhal návrat k plné obratnosti a výkonnosti jen k zbláznění pomalu… Chápal, že Derek ze sezení doma začíná vyšilovat a je ochoten nadchnout se pro cokoliv, co by ho alespoň přiblížilo chirurgii. Přesto – Lexiin nápad se mu líbil. Určitě ho u Richarda podpořím, pomyslel si.
Uslyšel vrznout dveře. Ani se nemusel otáčet, okamžitě poznal její parfém. Cristina. Chvilku se spolu dívali, jak mezi mraky nad Seattlem problikávají tu a tam hvězdy.
„Nikdy jsem si nemyslela, že je Lexie tak „hard-core“. Dělala jsem s ní na té transplantaci plic ex vitro, vím, čeho je schopná. Ale tady jsem zůstala koukat, opravdu. Ani Teddy to od ní nečekala…“
Teddy. Vždy mu připadalo divné, jak skvěle ty dvě spolu vycházely.
„Není ti to zvláštní? Jsme spolu, víš o tom, co mezi mnou a Teddy bylo, dokonce jsi se kvůli tomu se mnou i rozešla. Přesto ale Teddy pořád bereš jako kamarádku…“
„Tehdy ale přece vůbec nešlo o Teddy,“ usmála se jemně svou asijskou tváří. „Milovala tě a chtěla tě. Já také. Přesto nikdy neudělala nic podlého nebo záludného. Naopak, nikdy jsem neměla tak skvělou učitelku. Ten problém přece nebyla Teddy, problém jsi byl ty…“
Zasmála se, když viděla jeho překvapený výraz.
„To ty sis nebyl schopen vybrat jednu z nás. Kdyby sis vybral ji, moc by mne to bolelo, byla bych nešťastná – ale stejně bych chtěla, aby mne Teddy učila dál. Potřebuju jí!“
Neklidně přešla po terase, pak se k němu prudce otočila.
„Umíš si představit, jaké to je, když někdo o tolik zkušenější než ty tě bere, respektuje, váží si tě, podporuje tě? Když ti při tom dává prostor pro tvou vlastní práci? Inspiruje, radí. Pomůže v okamžiku nouze. Když mám takovou učitelku, vím, že jednou strčím do kapsy Evanse, Burka, Marllowa a všechna další kardio esa. To je takové štěstí…“
Na chvilku se zarazila, pak se k němu něžně přitiskla.
„A moc bych ocenila, kdybych alespoň kousek takové důvěry a podpory vždy cítila i od tebe…“
Když odcházeli zpět do místnosti, střetl se se zamyšleným pohledem Marka Sloana. Že by je byl poslouchal?


Kapitola 3
Přípravy


RICHARD
Zavěsil telefon a protáhl se v křesle. Rozhovor s Jenkinsem dopadl přesně tak, jak očekával. Veškerá zodpovědnost je na něm. Pokud vše dobře dopadne, bude se Jenkins určitě chtít podílet na slávě a publicitě. Pokud ne – umyje si ruce a médiím předhodí chirurgy…
„Jsi si jist, že do toho chceš jít?“, zeptal se Sloana, sedícího proti němu v kanceláři. „Je to technicky nesmírně náročné, může se pokazit tolik věcí… Snadno by ti to mohlo zničit karieru!“
Po celou předchozí hodinu jej Mark přesvědčoval o reálnosti celého plánu, chvílemi jej podpořili i Hunt a Altmanová. Zdálo se, že se na něj domluvili. No, ale bylo by skvělé, kdyby se zase jednou o nemocnici mluvilo a psalo i jinak, než jen jako o místě, kde bylo jediným vyšinutým starým mužem postříleno 18 lékařů…
„Takže si to zopakujme. Ty provedeš sejmutí obličeje a otevření lebky. Potom budeš postupně nadzvedávat okraj kosti, Greyová odoperuje pod Derekovým vedením nádor. Altmanová v rozhodující fázi zastaví srdce pacienta a provede jeho zchlazení biologickým roztokem. Pak s Torresovou vypreparujete postižené části lebky, nahradíte je titanovými implantáty a vrátíte zpět, zatímco se pacient bude ohřívat na životní teplotu a rozběhne se mu srdce. No, zní to jako fantazie…“
Na chvíli se zamyslel. Konec konců – už bych klidně mohl jít do penze, pomyslel si. A když tam půjdu jako někdo, kdo zkazil nejkomplikovanější a nejšílenější operaci v dějinách Seattlu, nemusí to zase být tak špatné…
Usmál se na své nedočkavé specialisty.
„Dobrá, máte zelenou. Dejte se do toho!“

CALLIE
Roztržitě poslouchala, co jí její přítelkyně povídá.
Arizona právě nadšeně srovnávala několik posledních možností společného bydlení, které spolu v minulém týdnu navštívily, když si všimla jejího roztržitě zamyšleného výrazu.
„Ale Calliope, ty tu vůbec nejsi! Nad čím přemýšlíš?“
„Pořád mi vrtá v hlavě ta Sloanova operace. Dnes ráno jsme začali připravovat titanové implantáty, seděli s Malou Greyovou u mne asi dvě hodiny, rozkreslovali jsme si jednotlivé díly. Vypadá to hrozně zajímavě. Jen se obávám, že při operaci budeme pod silným časovým stresem a nestihneme vše dát dohromady tak, jak by bylo potřeba…“
Arizona se usmála.
„Vida, myslela jsem, že už tě nezajímá nic jiného, než děti, domov… A najednou přijde Mark a ty na vše zapomeneš a vrhneš se zpátky na medicínu. Jestli bych třeba neměla žárlit…“, škádlila svou přítelkyni.
„Ale tady teď není moc času, musíme operaci připravit během dvou dnů. Každým dnem se riziko prasknutí nádoru a mozkového krvácení zvyšuje!“
„Já ti přece rozumím, taky jsem chirurg a představa takto komplikované operace mě vzrušuje stejně jako tebe. Víš co, mám teď chvilku. Zajdeme k tobě na Ortopedii a ty mi ukážeš, co jste vymysleli. Třeba společně přijdeme na nějaké zlepšení, které by instalaci těch implantátů urychlilo…“
Usmála se na ni. To byla celá Arizona, spolehlivá opora v problémech. Lehce jí políbila a už jí táhla do své pracovny. Vzrušující práce se svou láskou po boku – život zase začínal být setsakramentsky zajímavý…


MEREDITH
Trávila už třetí hodinu ve výukové laboratoři a procvičovala si práci s neurochirurgickými mikromanipulátory. Stále nebyla spokojená. Věděla, že má jistou ruku i oko, tady ale bude o jednotlivých krocích rozhodovat Derek, který ani nebude přímo na operačním sále! Teddy trvala na tom, že zůstane v pokoji, připojen na monitory a pod stálým dohledem Jacksona Averyho. „Nebudeme nic riskovat, když ti vylétne tlak nebo tep, budeme muset operaci přerušit. Tvé zdraví je na takový hazard moc cenné!“ uťala všechny námitky.
Hned vedle ní se s náročnou obsluhou manipulátorů pod mikroskopem mořila April. Když si ji Derek vybral za svou „ruku“, nechal na ní, aby si zvolila vlastního asistenta. Prováděly spolu s April v poslední době řadu neurologických operací, někdy s Dr. Smithem, někdy samostatně. Cítila, že ony dvě jsou dobrý tým, že se na April může na sále spolehnout…
„Vlastně by to nemělo být tak těžké, nebýt toho ztíženého přístupu“, slyšela, jak si April říká pro sebe.
Povzbudivě se na ní usmála – a v tu chvíli malinko hnula manipulátorem. Sakra! Tohle se stát při ostré operaci, zabijí pacienta! Nic nesmí narušit jejich soustředění!
„Tak znovu, a tentokrát naplno!“ řekla April a rozjely další zkušební kolo.

LEXIE
Unaveně si promnula oči. Od rána neustále pracovala na přípravě operace. Všimla si, že se Mark snaží, aby co nejčastěji pracovali spolu. Nevadilo jí to. Byl klidný, soustředěný, bral všechny její připomínky s respektem. Nejprve spolu strávili dvě hodiny u Callie a vymýšleli konstrukci titanových implantátů. Ještě že si včera večer stihla přečíst ten článek o nejnovějších trendech v jejich konstrukci! Její fotografická paměť ji opět nezklamala. Potom se věnovali úpravě mikromanipulátorů. Jako základ použili ty, které Mark s Derekem připravili o vánocích pro operaci nosní dírkou malého chlapce. Prostor po nadzvednutí oddělené části lebky nebude o moc větší, napadlo ji. Obdivovala Markovu zručnost, se kterou upravoval koncovky manipulátorů tak, aby vyhovovaly jejich účelu.
Pak ji Mark poslal na konzultaci k pracovníkům IT oddělení, kteří upravovali počítačové vybavení operačního sálu, aby s ním mohl pracovat i Derek ze sousední místnosti. Bylo třeba upravit optické sondy, zajistit přenos obrazu, komunikační kanály pro komunikaci mezi Derekem a lidmi na sále, možnost grafického přenosu kurzoru z Derekova počítače tak, aby jím mohl ukazovat, kde je třeba provést incizi… S povděkem si vzpomněla na svého učitele informatiky. Zapsala se na ten kurs během studií medicíny vlastně jen ze zvědavosti. Od mala měla ráda matematiku a práce s počítačem ji jeden čas fascinovala. Teď se jí to moc hodilo…
A tak uběhl den, ani nevěděla jak.
„Dobrá práce, Lexie,“ uslyšela vedle sebe Markův hlas. „Nechceš odvézt domů?“
Zaváhala. Bude se ji zase snažit získat, přemlouvat ji…? Nakonec ale kývla.
Celou cestu se bavili jen o operaci, probírali spolu jednotlivé kroky, jejich posloupnost, možná rizika. Před domem jí políbil. Jen tak, lehce.
„Díky, Lexie. Bez tebe by celá tahle akce nikdy nemohla uspět.“
Pak se otočil a odešel k autu. Moc ho chtěla zadržet, obejmout… Ale jen se dívala, jak nasedá a odjíždí.
Do očí jí najednou znovu vhrkly slzy. Je skvělý. Ale může mu věřit?

CRISTINA
Vrazila do dveří jejich nového bytu, odkopla boty do kouta a skokem se posadila na pohovku. Všimla si, že ji Owen sleduje pobaveným pohledem. Byla dnešního dne plná, musela si povídat…
„Představ si to, dnes jsem s Teddy provedla první transplantaci srdce! Už jsem u toho několikrát byla, s Burkem, s Hahnovou – ale Teddy mne nechala velkou část udělat samotnou, jen sledovala a radila… Potom si mne přizvala jako pomocníka pro tu zítřejší Sloanovu operaci. Budeme zchlazovat pacienta…“
Viděla, že ji Owen pozorně poslouchá. A začal se jí vyptávat na různé podrobnosti zítřejšího zákroku. Jak odvedou krev z mozku a nahradí ji zchlazeným fyziologickým roztokem … jak budou sledovat, aby hypoxie nevedla k poškození mozku … jak znovu provedou naplnění mozkových arterií krví a obnoví oběh…
Úplně tomu propadla. Po celém stole roztahala papíry, malovala nákresy, schémata, vysvětlovala… Hlavou jí bleskla vzpomínka na nákres nádoru kolem páteře, který měli Meredith a Derek v ložnici na stěně. Ještě nikdy se s Owenem necítila tak dobře…
Podezřívavě se na něj zadívala.
„Opravdu tě to zajímá, nebo si to chceš jen u mě vyžehlit?“
Chlapecky se zasmál. „Jsem taky chirurg, myslíš, že mne ta zítřejší operace nevzrušuje? Ale vidět tě takhle rozzářenou – to taky stálo za to!“
Se smíchem se na sebe chvilku dívali. Pak to už nevydrželi. Divoce se objali a klesli na postel…

Kapitola 4
Velký den


ARIZONA
Callie byla nervózní. Dobře to na ní poznala podle stovek drobných znamení, která tak důvěrně znala. Chápala ji. Být součástí dnešní náročné operace bylo zavazující. Všichni kolegové spoléhali na preciznost její práce…
„Nevyšiluj, vezmi si alespoň koblihu a kafe,“ nasadila svůj supermagický úsměv. „Jsi skvělá, všechno zvládneš, Sloan a Shepard budou zírat, jsi hvězda…“, uklidňovala svou přítelkyni ráno u snídaně.
Přeházela si všechny své operace, aby mohla sledovat alespoň z galerie jednu z nejnáročnějších operací, která kdy v SGH byla provedena. Všimla si, že totéž udělali téměř všichni její kolegové. Takový nával snad nepamatovala…
Obrátila pozornost k operačnímu sálu. Sledovala Sloana a Malou Greyovou, jak jemně a opatrně snímají pravou stranu pacientova obličeje. Jejich pohyby jí připadaly koordinované, jako by jeden druhému četli myšlenky. Jako dobře sehraný pár při tanci, napadlo ji. Ti dva určitě patří k sobě…
Tato část operace ještě nebyla tak náročná. Dostala chuť na kávu, dobře však věděla, že kdyby si pro ni odskočila, nenašla by už při návratu volné místo. Radši se ovládla a usmála se povzbudivě na Callii, která právě v tom okamžiku nervózně vzhlédla od nástrojů, které si připravovala. Jejich oči se setkaly. Pokusila se do svého pohledu vložit co nejvíce síly a povzbuzení. To zvládneš!

DEREK
Seděl na lůžku v nemocničním pokoji, před chvílí ho Avery napojil na monitory. Na obrazovce sledoval situaci na operačním sále. Viděl, že Mark s Lexií již odstranili měkké části obličeje a obnažili lebku. Pozorně se zadíval na obraz. V lebce se viditelně rýsovaly krvavě zabarvené oblasti prorostlé nádorem. Zdálo se tak snadné je prostě jen vyříznout… To ovšem bez pečlivého průzkumu nebylo možné, rozsah napadené části byl podstatně větší a jakékoliv narušení cévního systému nádoru mohlo okamžitě vést ke krvácení do mozku a smrti, nebo alespoň těžkému poškození pacienta.
Věřil Markovi. Byl si jist, že neudělá chybu. Protáhl se a pohodlněji se usadil. Jeho čas ještě nepřišel…
„Až to začne, musí být naprostý klid! Musím se plně soustředit, jakékoliv vyrušení by mohlo mít smrtelné následky. Takže – ani slovo!“, obrátil se na Averyho a na Alexe Kareva, ležícího na sousedním lůžku. Věděl, že Alex, který se ze zranění zotavoval ještě pomaleji, než on, dokázal uprosit Teddy, aby mu dovolila operaci sledovat alespoň na monitorech. Měl Alexe rád, tady ale kamarádství končilo. Šlo o život pacienta! Viděl, že Alex přikyvuje, Avery také.
Bude to dobré, ujišťoval sám sebe. S Meredith to zvládneme…

LEXIE
Tohle na operacích milovala. Všechny emoce, zmatky, pochyby – vše odplynulo. Zbylo jen naprosté soustředění na práci, na stav pacienta… Ultrazvukovým scannerem přejížděla po povrchu Wardovy lebky. Museli přesně vyznačit oblast napadené kosti. Sledovala pozorně obrazovku scanneru a Markovy pohyby. Vůbec nemuseli mluvit, dokonale si v této chvíli rozuměli. Kdyby to tak snadné bylo i v každodenním životě, blesklo jí hlavou. Okamžitě se ale znovu soustředila na práci.
Mark na povrchu lebky pečlivě vyznačoval hranici mezi napadenou a zdravou kostí. Viděla, že na straně vzdálené od cévního napojení nádoru přidal asi centimetr. Byl to jejich společný nápad, na který přišli včera v autě, když jí vezl domů. Mohlo by to usnadnit otvírání lebky a zlepšit přístup k nádoru…
„Tak, a jsme z nejhoršího vevnitř!“, zavtipkoval Mark a vzal do ruky chirurgickou vrtačku. Jemně provrtal několik otvorů do lebky podél vyznačené linie. Prozkoumal otvory – všechny ukazovaly zdravou kost. Potom vzal do ruky mikropilku a začal vyřezávat napadenou část lebky.
Pečlivě přidržovala oddělovanou část kosti, druhou rukou odsávačkou sledovala Markovu práci. Nebylo nic, než jen pacient, chirurgické nástroje a oni dva…
„Hotovo. A teď uvidíme, jestli to půjde!“, slyšela klidný Markův hlas.

MEREDITH
„Tak, dámy a pánové, je krásné dopoledne k zachraňování životů…“, zaslechla ve sluchátkách Derekův hlas. Už je to tady! Viděla, jak Lexie připevnila pružnou úchytku na jednu stranu oddělené kosti a Mark uchopil protější okraj. Teď velí Derek, jen on může řídit další zákrok!
Někde uvnitř ucítila hlubokou důvěru. Derek to zvládne. Ona s April to zvládnou. Vše bude dobré.
„Tak, Marku, nadzvedni ten okraj asi o milimetr…“ Sledovala, jak se začíná lebka otevírat. Viděla, že Lexie pozorně kontroluje viditelnou část řezné hrany. Všude byla rovnoměrná barva zdravé kosti. Zdá se, že proříznutí lebky proběhlo dobře.
Spolu s Derekem stále sledovala na monitoru rezonance obraz cévního systému nádoru. Nikde nebyla viditelná větší deformace či napětí.
„Ještě milimetr“ Objevil se otvor. „Meredith, zasuň tam optickou mikrosondu. Musíme se rozhlédnout…“ Nesmírně opatrně zavedla do škvíry vlákno sondy. „Světlo! Zaostřit…“
„Pootoč o 30 stupňů, zaostřit… Marku, půl milimetru… Stop!!!“
Viděla to také. Mimo hlavní cévní spojení si nádor vytvořil i několik vedlejších propojení tenounkými arteriemi. Jeden takový svazek viděla před sebou. Byl napnutý posunem kosti, ještě ale nepraskl.
„April – svorku sem a sem… Meredith, tady přerušit a katetrizovat… Připravit sání“
V jejím zorném poli se na monitoru objevily čáry, ukazující místa zásahu. Jako secvičené duo provedly zásah. April přesně umístila svorky zaškrcující cévní svazek, ona jej přerušila a zaslepila. Všimla si, že April zároveň mikroodsávačkou zachytila droboučkou kapičku krve, která při tom vznikla…
„Výborně. Marku, ještě půl milimetru. Meredith, sondu na dvě hodiny. Podrobně prozkoumat, tam někde by mohl být další…“
„Nepřejdeme na ochlazování?“, zaslechla hlas Teddy Altmanové.
„Ne, měli bychom příliš málo času. To si necháme na hlavní cévní řečiště!“
„Támhle, vidíte, další propojení…“
Po devadesáti minutách práce byla zpocená jako myš. Zdálo se, že kromě hlavního cévního řečiště byl nádor oddělen. Markovi se povedlo zvednout lebeční kost natolik, že měly s April už pět milimetrů prostoru na práci. To hlavní je ale ještě teprve čekalo…
„Dobrá, Teddy, je to na tobě. Ochlazovat!“, zaslechla Derekův povel.

OWEN
Nervózně poposedával na kraji sedačky na galerii. Viděl, jak Sloan na chvilku fixoval lebeční kost v dosažené pozici, potom on, obě Greyové a Keppnerová ustoupili od pacienta. Teď nastupuje Teddy s Cristinou, uvědomil si. Sledoval, jak rychle přikládají chladicí podložky a sledoval na monitorech pokles tělesné teploty pacienta. Když dosáhly potřebné hranice, otevřela Cristina několika rychlými přesnými řezy pacientův hrudník, retraktorem roztáhla žebra s získala přístup k srdci. Sledoval ji, jak obratně podchycuje cévy a převádí pacienta na mimotělní oběh se zchlazenou krví. Teddy jí pozorně sledovala. Když se zastavilo pacientovo srdce, sledovala tlak krve v mozku a dále klesající teplotu. Nakonec přesnými řezy přerušila karotidy a odpojila mozek od oběhu krve ve zbytku těla. Připojila jej na proplachování chladným fyziologickým roztokem o sníženém tlaku.
„Hypotermní stav dosažen.“ Uslyšel její klidný hlas.
V tu chvíli Cristina bleskově pohlédla nahoru, na galerii. Jejich oči se na okamžik střetly. V těch jejích viděl radost, vzrušení, opojení – a pekelné soustředění.
Dal do svého pohledu všechnu důvěru, lásku a podporu, které byl schopen.
Záříš, má kardiochirurgická hvězdo!

MARK
Dobře si uvědomoval, že nastává rozhodující okamžik. Povzbudivě mrknul na Lexie, Meredith a Keppnerovou. „Jdeme na to, dámy“
S léty vypracovaným cvikem zklidnil dech a srdce, ruce se mu ani nezachvěly. Opět uchopil odříznutou část lebky, připraven na další Derekovy pokyny.
„Dobrá, zkus ještě asi půl milimetru, ještě můžeš. Stop!“ slyšel ve sluchátkách.
„Mer, teď začneme rozplétat ten hlavní cévní svazek. Tak nejprve sem…“
Sledoval, jak Shepard pomocí kurzoru označuje na monitoru místa dalšího zásahu. Greyová s Keppnerovou tam přesně najely, oddělily první ze silnějších cév. Krvácení bylo nepatrné, Keppnerová ho v klidu dokázala zachytit odsávačkou.
„Tady…“, pokračoval Derek.
Představil si ho, jak sedí na posteli v sousedním nemocničním pokoji, oči upřené na monitor. Věděl, že v té chvíli je naprosto ponořen do operace, neexistuje pro něj nic jiného. Byl taky takový, dobře to znal…
V jednu chvíli Derek operaci zastavil a nechal si nově udělat skeny ze všech úhlů. Potom pokračoval. „Tady … Sem … Dobrá, to máme další…“
„Dereku, 25 minut!“ zaslechl Teddy jak upozorňuje na uplývající čas. Během maximálně deseti minut budou muset obnovit oběh krve v mozku, jinak by mohlo dojít k jeho poškození…
„Ještě máme čas. Klid. Velím já!“
„30 minut“
„Tady … tady … tady…“ Derek nezrychlil, nespěchal. Mark dobře věděl, že jeho kamarád myslí na to, že za žádnou cenu nesmí Meredith znervóznět. Jakékoliv oslabení pozornosti mohlo být osudné.
„32 minut“
„Dobrá máme to. Marku, zkuste zvedat…“
Jako jeden člověk uchopili s Lexie oddělenou část lebky a po milimetrech ji zvedali. Viděl, jak Meredith a jejím prostřednictvím i Derek rychle kontrolují, zda proběhlo úplné oddělení nádoru. April zároveň odsávačkou čistila ránu.
„Výborně, oddělení proběhlo“, uslyšel sám sebe.
„Dobrá, Teddy, obnovte krevní oběh!“

CALLIE
Viděla, jak Sloan s Malou Greyovou nesou oddělenou část lebky na jejich pracovní stolek. Za nimi zatím Teddy s Cristinou horečně pracovaly na obnově oběhu krve a opětovném ohřevu pacientova těla, Meredith s Keppnerovou současně dokončovaly čištění odkrytého povrchu mozku od zbytků nádorové tkáně, později sešijí mozkovou plenu a budou hotovy.
Neměla čas nic z toho sledovat. Začali s Markem přesnými pohyby oddělovat zasažené kusy kosti od ostrůvků zdravé. Potom i s Lexií zažali sestavovat titanové komponenty, které si předtím připravili. Rekonstrukce lebky byla náročná, nešlo jen o funkčnost, ale i o určitý estetický účinek. Pacient by asi nebyl moc rád, pokud by po probuzení vypadal jako zombie ze špatného hororu…
Znovu zaznamenala, jak jsou Mark a Lexie spolu sehraní. Při práci ani nepotřebovali mluvit, stačil jen pohled, malý posunek rukou – a ten druhý ihned věděl, co je potřeba…
Čas, čas … ubíhající minuty na ně tlačily.
Konečně vše zapadlo kam mělo a náhrada lebeční kosti byla připravena.
Rychle opět mrkla na galerii a usmála se na Arizonu.
Díky, tvá zlepšení se osvědčila! Stíháme.
Viděla, jak Mark s Lexií odnášejí jejich výrobek k pacientovi a začínají jej instalovat na ránu.
Svou část jsem zvládla, jsem prostě skvělá! usmála se pro sebe.

DEREK
Nevydržel na nemocničním pokoji. Ať si Teddy říká, co chce! Přiměl Averyho, aby z něj sundal snímače monitorů a s trochou obtíží vstal z postele. Na obrazovce viděl, jak Mark s Lexií dokončují zpětnou úpravu obličeje pacienta. Bude asi ještě časem potřebovat drobnou rekonstrukční operaci, aby dosáhl stejného vzhledu, jaký měl dříve, přesto ale Slaonovo dílo vypadalo dostatečně přirozeně…
Za chvíli budou opouštět operační sál, uvědomil si.
Pomalými kroky došel ke dveřím sálu. Uvědomil si, že už tam stojí Šéf, Baileyová, Hunt, Arizona a plno dalších lidí…
Chvilku čekali, potom se dveře otevřely a unavení chirurgové začali vycházet. Po chodbě se rozlehl potlesk. Ani v nejlepším snu by ho nenapadlo, že dokážou takto složitou operaci provést bez zádrhele…
Rychle přistoupil k Meredith, podíval se do jejích zářících očí. Beze slova jí objal a začal líbat. Když trošku popadl dech, zahlédl ještě, jak Arizona líbá Callie a Hunt objímá Cristinu. Podíval se po Markovi. Viděl, že objal a líbá Lexii. Chvilku se k němu vinula se stejnou vášní, jako on k ní. Pak se ale rychle vymanila a odběhla s odváženým pacientem na JIP. Ano, měla ho na starost, musela provádět pooperační, ale proč…?
Viděl Markův smutný pohled. Bylo mu jeho přítele líto. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky…, vybavil se mu výrok starověkého filozofa. Jeho kamarád to teď poznával tím nejhorším možným způsobem…

Kapitola 5
Potom a ještě potom…


RICHARD
Znovu seděl se svými specialisty ve své kanceláři. Tentokrát přizval i Dereka, i když ten musel sedět na nemocničním křesle. Od odvážné operace uběhly už dva dny. Pacient se po operaci probral bez následků, jeho rány se hojily, pooperační komplikace byly nepravděpodobné.
Byl čas, aby jim řekl o méně příjemné části jejich úspěchu…
„Tak se zdá, že tentokrát při nás při této operaci stáli všichni svatí. Jenkins je bez sebe radostí, víte, jak jemu i správní radě záleží na dobrém jméně nemocnice. Rozhodl se, že na zítřek svolá velkou tiskovou konferenci, prostřednictvím telemostu zve i různé lékařské kapacity. Bude chtít, abyste pokud možno srozumitelně pro diváky a novináře popsali složitost zákroku, celý postup a jeho výsledky. U předsednického stolu bude on, já, Sloan, Shepard, Altmanová a Torresová… Co je, Dereku?“
„Bez své ruky na žádnou show nejdu!“
„Dobrá, tak k tobě posadíme Meredith, je to konec konců tvoje manželka. Ostatní spolupracovníci budou sedět dole v auditoriu. Pořádně se připravte, prý se zapojí i Haper Avery…“

LEXIE
Dokončila pooperační kontrolu Billa Warda. Ani CT, ani rezonance neodhalily již ani stopu rakovinného bujení, krevní obraz se zlepšoval, směřoval k normálu. Byla moc ráda, toho bručlavého staršího muže si opravdu oblíbila. Alespoň jednou se na něj usmálo štěstí, pomyslela si.
V jídelně už na ni mávali přátelé – Meredith, Cristina, Jackson i April, na kterou si zvykala sice jen pomalu, ale kvůli Meredith jí brala.
„Slyšeli jste o té slávě dnes odpoledne? Lexipedie, vsaď se, že se nikdo ani nezmíní o tom, že jsi to celé vlastně vymyslela ty!“, šklebila se Cristina.
„Já jsem s Derekm pracovala půl roku na jeho klinické studii a taky o mě neřekl pak ani slovo, když šlo o oceňování,“ přidala se Meredith.
„Ty mlč, ty jsi pak alespoň dostala tu svítící ledvinu, protože je Shepard slušný chlap. O mém podílu na svých úspěších Burke nikdy nikomu nic ani nenaznačil… A pak, ty teď sedíš na pódiu, vedle Dereka, tak co?“
„To je výhoda nás, počestných manželek, proti vám, neřestným milenkám…“, vyplázla na ni Meredith se smíchem jazyk …
Pak se podívala na ni, pohladila jí ruku a řekla: „Mark taky přinese nějakou svítící ledvinu, uvidíš. Chlapi jsou na své úspěchy hrozně ješitní a neradi přiznávají, že jim s nimi pomáhala ženská. Ale Mark je také slušný, určitě si tvůj podíl uvědomuje…“
Váhala, jestli má na tu slávu jít. Nakonec přece jen vklouzla do místnosti a posadila se vzadu, u dveří, mezi mladšími rezidenty a sestrami. Mark zachytil její pohled a od předsednického stolu se na ni mírně usmál. Je opravdu slušný chlap?
Konference začala. Hlavní slovo měl Mark, popisoval celkový stav pacienta, promítal názorné obrázky a trojrozměrné modely, aby i laikům byla jasná obtížnost celého zákroku. Po té popsal sejmutí obličeje a oddělení části lebky.
Po něm vystoupil Derek. Novináři dobře věděli, že se teprve zotavuje po střelném zranění, proto jeho vystoupení provázela záplava fotoblesků. Derek popsal nádor, jeho propojení s mozkem a obtížný postup při jeho oddělování. Přitom neopomněl vyzdvihnout zásluhy „Dr.Greyové a její asistentky, Dr. Keppnerové“ při celém zákroku.
Všimla si, jak se April vedle ní radostně začervenala. Novináři při tom zaměřovali pozornost na „Dr. Sheparda a jeho manželku, Dr. Greyovou“. Všimla si, jak se Meredith trochu nuceně a zoufale usmívá do objektivů.
Teddy popsala postup ochlazení pacienta a vyzdvihla jeho výhody pro usnadnění náročné operace. Pochválila při tom jmenovitě Cristinu. Všimla si, jak se zaradovala a jak jí Owen objal. Musela si přiznat, že jí trochu závidí.
Potom Callie s Markem popsali opravu lebeční kosti a její zpětnou instalaci, Mark se zmínil o znovunasazení obličeje.
Na závěr promítl všem poslední snímky a výsledky pooperačních vyšetření, ukazující rychlé zlepšování stavu pacienta.
V tu chvíli začali přítomní novináři tleskat. Z velké obrazovky se přihlásil Dr. Haper Avery.
„Cena, kterou moje nadace pravidelně udílí, je vyhrazena jednotlivcům. Myslím však, že letos uděláme vyjímku a udělíme jí vám, Sloane, a vám Sheparde dohromady, za mimořádnou tvůrčí a odvážnou operaci. Vymyslet a dát dohromady něco takto složitého…“
„Počkejte, prosím,“ ozval se náhle Mark. „Myslím, že nejdůležitější osoba na tomto podiu chybí!“
Seskočil z podia, došel k ní a popadl ji za ruku. Potom ji téměř násilím vyvlekl nahoru.
„Tuto operaci vymyslela v hlavních rysech rezidentka třetího ročníku, Dr. Lexie Greyová. To ona nás ostatní, staré kozáky, přesvědčila, že je to reálné. Ocenění patří jí!“
Měla pocit, že omdlí jako naivka ve špatné divadelní hře…

MARK
Držel Lexii za ruku a cítil, jak se chvěje. Z obrazovky se na něj trochu posměšně díval Avery.
„No, pokud to vše vymyslela rezidentka, tak to s tou cenou budeme muset asi přehodnotit…“
„V našem vystoupení jste slyšeli, dámy a pánové, ocenění několika mimořádně nadaných rezidentů. Kteří se v různé míře na této operaci podíleli. Jsme výuková nemocnice a to, že máme takto zdatné rezidenty, je asi nejlepším výsledkem naší práce tady!“, slyšel sám sebe. Proboha, kde se v něm ty řečnické buňky berou?, blesklo mu hlavou.
„Říkáte, že musíte udělení své ceny znovu zvážit. V pořádku. Jsem si jist, že za několik málo roků budou naši rezidenti vaši cenu získávat samostatně a bez jakékoliv podpory. A až někdy, třeba za deset let, si pro ni půjde Dr. Lexie Greyová, budu mezi těmi, kdo budou nesmírně pyšní na to, že mohli být jejími učiteli!“
Sálem se rozlehl potlesk. Všechna pozornost se soustředila na Lexii. Viděl, jak zápasí s úlekem, s radostí. Najednou se jí na tváři opět objevil její šťastný úsměv, který tak dlouho neviděl…
Haper Avery na obrazovce přepínal komunikační tlačítka, až si vytvořil soukromý kanál do jeho sluchátek.
„Víte co děláte, Sloane? Taková příležitost!“ Zavrtěl starý chirurg hlavou. „Kdybych neznal vaši pověst a nevěděl, že se ženami nemáte žádné problémy, myslel bych si, že se té Greyové snažíte dostat do kalhotek…“ Pak přerušil spojení.
Viděl, že konference už končí. Čekal je ještě oslavný raut, kam je zvala správní rada nemocnice.
Rozhlížel se po Lexii, ale nikde ji neviděl. Zmizela, jen co zhasli reflektory…


Epilog

MARK
Z rautu přišel až kolem třetí ráno. Ze smutku a bolesti se trochu opil, nakonec ho Hunt s Cristinou museli odvést. Bál se chvíle, kdy vejde do prázdného bytu…
Ještě že mám v lednici půl láhve whisky, napadlo ho.
Rychle se umýt, opít se do němoty, usnout. Usnout a necítit…
Jak mu to Derek říkal? Nevkročíš dvakrát do téže řeky?
Citát. Filozofie. No jo, ale ono to opravdu sedělo. Asi se nejde vrátit zpět, k těm šťastným dnům, které s Lexií prožil.
Odemkl dveře, rozsvítil a vešel do pokoje.
Něco náhle upoutalo jeho pozornost. Co to tam leží, přímo proti dveřím, na stolku?
Přemohl opilost a podíval se pozorněji.
Kartáček na zuby a černé hedvábné kalhotky???
KARTÁČEK NA ZUBY A ČERNÉ HEDVÁBNÉ KALHOTKY!!!
LEXIE!!!
Našel ji, jak klidně sedí na posteli, na jejich posteli. Nevěřil svým očím…
„Lexie, Lexie já … Já nevím, co říci? Jsi tady, přišla jsi…“
Nikdy v životě před žádnou ženou nekoktal, teď jako by mu slova nechtěla z pusy ven…
Beze slova se k němu natáhla, objala ho a stáhla k sobě na postel.
Chvilku se mu dívala zblízka do očí. Její oči mu připomněly záběr, který nedávno viděl v televizi. Záběr tváře dívky, která se chystala skočit z desetimetrové věže do vody. Strach, odhodlání, odvaha…
„Tak já ti tedy zkusím věřit, Marku, ale…“
Nedořekla to. Umlčel ji svými rty.
To nevadí, že ta řeka není stejná, napadlo ho. I ta nová řeka může být báječná...!


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.