www.greys-anatomy.cz Právě je 10 dub 2020, 07:36

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 46 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5  Další
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 10:02 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 5
Hurikán Michelle


IZZIE
Proudy deště ubíjely vše živé. Prodírala se bahnem k náklaďáku záchranářů, v náručí asi pětiletou holčičku. Dítě bylo v šoku, špinavé od bahna, na levé noze ošklivé zranění od spadlého trámu. Jen mu je narychlo vyčistila a obvázala, zbytek bude nutno dodělat na ošetřovně v některém evakuačním středisku. Podala holčičku někomu na korbě náklaďáku a unaveně se brodila bahnem, sahajícím jí až ke kolenům zpět, tam, kde pod závaly zmizela celá vesnice San Antonio.
Ještě před několika dny se chystala odletět do Států na pravidelnou kontrolu v onkologickém středisku. Byla téměř rozhodnuta, že během svého pobytu nenavštíví jen svou matku, ale že zaletí i do Seattlu, ověřit si, jak se vede jejím přátelům. Měla toho s nimi tolik co vyřešit…
Potom udeřil hurikán Michelle. Hlavní úder větru přežila ve sklepě jejich misijní kliniky. Kamenná budova byla dobře umístěna a poctivě postavena, přežila bez větší úhony. Hurikán a následné lijáky však změnily celé okolí v jednu jedinou noční můru. Tisíce lidí zahynuly, celé vesnice zmizely pod záplavami bahna.
Okamžitě zapomněla na své potíže a osobní problémky. Spolu se všemi kolegy se začala pokoušet poskytnout pomoc postiženým. Již třetí den byla na nohou. Brodila se bahnem, pronikala spolu se záchranáři do zničených vesnic, poskytovala první pomoc obětem. Mezi tím prováděla řadu drobných operací na raněných, pokud to umožňovalo vybavení jejich polikliniky.
Jediné, co ještě stihla udělat, bylo poslat e-mail na onkologii do San Franciska, že musí svou cestu do Států asi o měsíc odložit.
V Seattlu si bez ní zatím budou muset poradit.
-----------
Po celý měsíc se nezastavila, neměla sebeméně času na sebe. Mnohahodinové služby na klinice, nebo v evakuačních střediscích. Záplavy lidské bídy a utrpení, které se na ni valily ze všech stran. Postupující vyčerpání. Nakonec pracovala už jen automaticky, strojově, bez citu a pocitů. Konečně se povedlo trochu obnovit pořádek. Lidé byli ubytováni alespoň v nouzových přístřešcích. Ranění a nemocní se buď uzdravili, nebo zemřeli. Epidemie nakažlivých chorob se povedlo zvládnout. Mohla se vrátit zpět na misii.
Nejprve 36 hodin spala, pak se rozloučila s kolegy a helikoptérou, dopravující humanitární pomoc, se nechala dopravit do hlavního města. Let do Států byl jako let do úplně jiného světa. Čistá, upravená a skvěle vybavená nemocnice v San Francisku už měla nádech virtuální reality. Je možné, že byla jen několik set kilometrů od bídy a beznaděje?
Kontrola na onkologii dopadla dobře, nádory se neobjevovaly. Vyzvedla si dávku IL2, další půl rok života, který vybojovala na zákeřné chorobě. Před nemocnicí zaváhala. Co teď? Zavolala si taxíka, cestou na letiště stále váhala, kam vlastně poletí…
Nakonec to nechala na náhodě. Letadlo do Seattlu letělo už za půl hodiny. S povzdechem si koupila letenku. Nemělo cenu to odkládat…
------------
Chvilku stála před nemocnicí a dodávala si odvahy. Přilétla pozdě, od událostí v nemocnici uběhly už téměř dva měsíce. Sotva mohla komukoliv a čemukoliv pomoci. Vešla dovnitř, známé prostředí ji zaplavilo. Rozhlédla se a u pultu chirurgie rozeznala známou postavu. Zhluboka se nadechla.
„Mer…!“


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 10:06 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Přidána 5. kapitola, jen krátká, vysvětlující, proč Izzie přiletěla až nyní. Pokud během dne bude čas, přidám další. ;)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 11:19 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2010, 12:48
Příspěvky: 435
Bydliště: Olomouc, ČR
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Callie Torres
:PP: Už se těším na pokračování :) Dneska bych snad taky mohla začít psát...

_________________
Mark's kinda right, you know. I'm nothing. I mean, legally - I'm no one. Which is kinda crazy, 'cause I feel like your wife. I feel like our baby's mom.

Can you just.... Can you live? Can you live...for me? Please, live for me!

Obrázek

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 11:21 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 6
Priority


ALEX
Spěchal do nemocnice. Musel jí najít, promluvit si s ní. Jeden opilecký večer nesměl stát mezi nimi! Nikdy mu starší ženy nevadily, třeba na Dr. Montgomeryovou dodnes rád vzpomínal, tehdy si však byl vždy jist, oč šlo. Teddy byla něco jiného. Nesmí v něm vidět opilého puberťáka, který po ni vyjel, jakmile nastala sebemenší příležitost…
Na druhé straně – byla to mimořádně silná žena. Kdyby jí to nějak zásadně vadilo, určitě by jej snadno zvládla, dokonce i po vší té tequille, kterou spolu vypili. Takže – jak si na tom spolu vlastně stáli?
Pager znamenal, že ji zřejmě povolali k nějaké naléhavé kardio operaci. To bylo dobře. Měl čas. Následky včerejší opice byly dost nepříjemné, trvalo mu dlouho, než se z nich dokázal vymanit. Po příjezdu do nemocnice jej Hunt okamžitě odtáhl na traumačku a nechal ho asistovat při ošetřování zraněného. Ani to nevadilo. Všiml si na rozpise, že má Teddy vypsánu revizi ruptury aorty u šedesátileté pacientky po infarktu, zahlédl ji na sále s Cristinou a Averym. Bylo dost času…
Šel se umýt na sál s Huntem a dalších několik hodin strávil vyjímáním úlomků skla z břišní dutiny opilce, který prošel zavřenými dveřmi obchodu. Po skončení operace zamířil na Kardio. Musel s ní konečně mluvit.
Uviděl ji, jak něco probírá s Averym. Zahlédla ho. Posunkem mu naznačila, aby počkal. Dokončila rozhovor, pak přistoupila k němu.
„Děkuji za hezký večírek, Alexi,“ nenechala ho ani promluvit. „Byl fajn, ale nelam si s tím hlavu. Je tu něco důležitějšího. Pojď se mnou…“
Odtáhla ho, celého popleteného, do nedaleké zasedačky.
„Máš tu návštěvu…“
Řekla mu to s úsměvem, ale už jí moc dobře znal, než aby přehlédl kdesi hluboko v jejích očích nádech smutku…
Otevřela dveře a uviděl ji.
IZZIE!

TEDDY
Hned jak uviděla tu sexy blondýnu, kterou k ní Meredith přiváděla, věděla, kdo to je. Nikdy se nesetkaly, ale slyšela toho o Izzie Stevensové dost a dost. Tak mladé paní se uráčilo přijet, blesklo jí zle hlavou. Viděla, jak se k ní Cristina hrne, jak se vítají. Ano, kolegové, se kterými člověk procházel stáží, se snadno stávají přáteli na celý život.
„Dr. Altmanová, Meredith mi říkala, že jste ošetřovala Alexe. Jak je na tom?“, zeptala se jí Izzie po té, co je Meredith vzájemně představila.
Klidně jí popsala Alexova zranění i postup rehabilitace. Zmínila se i o depresích, kterými po zranění trpěl. O tom, že jí z horeček volal, už určitě slyšela od Meredith, nebylo třeba to zdůrazňovat. Jen malinko vypíchla, že kdyby Stevensová přijela dříve, mohlo to mít na Alexe veliký vliv a usnadnit mu rekonvalescenci.
Viděla, že se začervenala. Pak začala rychle mluvit o své práci v misii ve střední Guatemale, o následcích hurikánu, o tom, proč nemohla přijet.
„O Alexe tu bylo postaráno, měl tu vás všechny! Ti lidé tam nemají nikoho! Nemohla jsem odjet, prostě nemohla!“
Chápala to. Její zkušenost z války jí, paradoxně, s Izzie dost sbližovala. „To nevadí, zvládli jsme to i tak. Hlavně, že jste tady. Alex na vás tak čekal, zkusím vám ho přivést…“
Našla ho rychle, sám ji vyhledal na Kardiu. Zavedla ho k ní. „Máš tu návštěvu…“
Viděla záplavu emocí v jeho tváři. Znala ho, uměla už v něm číst. Vyšla z místnosti a nechala ho s ní samotného. A rty milenců se konečně po překonání všech strázní setkaly ve vášnivém polibku – dokonalá Červená knihovna! To už snad musí být nějaká nemoc, pomyslela si s trpkým humorem. Proč bych jinak vždy dávala nějakého chlapa dohromady jen proto, aby v zápětí odpochodoval do náruče jiné ženské? Hunt, Sloan, teď Karev…
Zatlačila osobní city zpět, to už za ta léta zvládala perfektně. Viděla, jak se k ní řítí Cristina s laboratorními výsledky pooperačního vyšetření, pro které ji poslala. Jede se dál…

MEREDITH
Oknem zasedačky sledovala Izzie s Alexem. Mísila se v ní bolest s radostí. Byla tak ráda, že se Izzie vrátila, že se jí dokonce omluvila za svá poslední slova při rozchodu, že spolu mohly přes dvě hodiny probírat vše – Derekovo zranění a události v nemocnici, Izziinu práci v Guatemale, Marka a Lexii, Cristinu s Owenem, Alexe… Jako by na chvíli zmizely nepříjemné události minulého roku, jako by dosud byly spolubydlícími ve starém domě její matky.
„Než jsem šla sem, stavila jsem se na hřbitově, na Georgeově hrobě,“ řekla váhavě Izzie. „Byly tam květiny. Zdá se, že tam Amanda stále chodí, ale nepotkala jsem jí tam.“
„Před nemocnicí už také nevysedává, doufám, že si vzala tvá slova k srdci a našla si život, aby využila ten, který jí George daroval…“
Ptala se jí na její plány. Odtud ta bolest. Izzie byla rozhodnuta svou práci v Guatemale dokončit. Také se jí zmínila o nabídce od Hoppkinse, že ji zařadí do jejich chirurgického programu. Znamenalo by to, že Izzie bude další tři roky pracovat v Massechusetts General Hospital na východním pobřeží, že se spolu i nadále uvidí jen ojediněle…
„A co Alex…?“
„Neboj, vyřešíme to,“ usmála se Izzie svým dokonalým úsměvem

IZZIE
Stál ve dveřích, ve tváři výraz překvapení, radosti, zmatku…
„Izz, vrátila ses…“
„Jsem tady, Alexi.“ Náhle měla v hrdle knedlík. Slova, která si tak pečlivě připravovala v letadle, najednou neznamenala nic.
Objali se a políbili. Cítila rozpaky na obou stranách. Jak dál?
„Chtěl jsem ti toho tolik říci, bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím. Tady se toho stalo tolik…“ Vyprávění se z něj hrnulo jako vodopád. S úsměvem mu naslouchala. Zase to přesvědčení, že události v SGH jsou středem světa, podobně jako u Meredith.
Pozorně se na ni zadíval. „Jsi opálená, vypadáš dobře, jak jsi na tom…?“
„Byla jsem na kontrole, zatím se metastázy neobjevují, rakovina je v klidu. Vyhrála jsem už celý rok života, snad mne čeká i další… A jinak…“ Začala mu vyprávět o misii, o své práci na poliklinice, o hurikánu a jeho následcích. Pozorně ji poslouchal.
„Ale nemusíš se tam vracet, že ne? Nebo – jak dlouho tam ještě budeš?“
Zhluboka se nadechla. Bylo to tady!
„Víš, když jsem tu byla naposled, povídali jsme si u jídla o tom, co je důležitější, jestli chirurgie, nebo láska. Vy všichni jste tehdy říkali, že pro vás je to chirurgie. Já jediná jsem volila lásku…“
Vzpomínal si na ten rozhovor, ale nechápal, proč se k tomu vrací.
„Tam v těch horách jsem něco pochopila. I pro mne je důležitější medicína. Proto se tam vrátím, budu dalších pět měsíců pomáhat tamním lidem. A potom – potom jsem dostala nabídku nastoupit do chirurgického programu jako rezidentka čtvrtého ročníku v Massechusetts General Hospital. Dokončím rezidenturu tam a budu se specializovat na pomoc zemím třetího světa. Neumíš si vůbec představit – nikdo z vás tady si to neumí představit! – jaká je tam hrůza a jak moc lékaře potřebují! Nevím, jak se to shoduje s tvými plány. Nemusíš se rozhodovat, dal jsi mi jasně najevo, že chceš jít dál beze mne. Já jsem teď na to také připravena. Třeba … třeba se potom zase setkáme…“
Z očí jí tekly slzy a kapaly na její tropickou zdravotnickou blůzu. Neplakala ale sama.
Překvapeně se na něj podívala. Alex Karev nikdy neplakal, alespoň ne veřejně. Teď však…
Silně se objali. Sbohem, lásko…!


Naposledy upravil zdendap dne 06 srp 2010, 13:38, celkově upraveno 3

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 11:25 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
nemôžem sa dočkať. stretnutie Alexa a Izzie. to bude zaujimave :andab:

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 12:36 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Další kousek Kapitoly 6 - Teddy


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 13:15 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Ještě kousek - Meredith


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 13:38 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Izzie... :devil:
konec kapitoly 6


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 14:51 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 7
Osamělí rváči


ALEX
Našel ji tam, kde očekával. Seděla na verandě své chatky, poslouchala déšť a pila pivo. Jediné, co ho překvapilo, bylo, že už měla vedle stolu dvě další lahve prázdné…
„Moc piješ! Potom na tebe tequilla nepůsobí…,“ oslovil ji.
Otočila se k němu, ve tváři zase ten nevyzpytatelný výraz.
„To nemusíš, Alexi. Byl jsi můj pacient. Postarala jsem se o tebe, jak nejlépe jsem uměla. Nic mi nedlužíš, víš to? Izzie je tvoje životní láska, nenech si jí utéct. Nestojí to za to. Věř zkušené!“, hořce se pousmála.
„Izzie si našla svou cestu, já také. Třeba se někdy v budoucnu ty cesty sejdou, třeba ne. To ale není tvoje starost, Teddy Altmanová! Když má Cristina problém s Owenem, jde za tebou. Když si Hunt neví rady s PTSD, ty pomůžeš. Když Sloanovo ego neuneslo, že Lexie přežila i bez něj, u koho se vyplakal? U tebe! Kdo mne vytáhl z těch mých sraček a sebelítosti? Ty. Ale ke komu ty chodíš, když ti je zle? Na čím rameni se ty můžeš vyplakat? A umíš to vůbec? Víš o mně skoro vše, ale já o tobě toho vím tak hrozně málo… Jaké běsy tě pronásledují, s čím se musíš prát?“
Vzrušeně přešel po verandě, zastavil se přímo před ní.
„Nechal jsem si od Cristiny vysvětlit tvou teorii o syndromu osamělého rváče. Víš proč ti práce s takovými případy tak jde? Protože jsi stejná. Ty jsi také osamělý rváč, taky si necháváš své problémy pro sebe, nedovolíš ostatním, aby ti pomohli.“
Uchopil ji za ruku.
„Jsem tady pro tebe. Ty jsi tu pro každého, kdo potřebuje, já budu pro tebe. Potřebuješ se s někým napít? Jsem tu. Potřebuješ se svěřit? Poslouchám a nechám si pro sebe. Chceš obejmout, pohladit? Jsem tu pro tebe. Chci ti pomoci se zase smát, zase tě někdy vidět opravdu šťastnou…“
Dívala se na něj svýma zelenýma očima. Četl z nich ostražitost, ale i touhu přijmout jeho nabídku…

TEDDY
Myslíš si, chlapečku, že bych ti měla říci o svých nočních můrách? Mám ti povídat o Monice, mé nejlepší kamarádce? O tom, jak jsme spolu prošly všemi školami od třetí třídy, po rezidenturu, smály se, povídaly si o první puse, prvním rande…? Mám ti povídat o jejím telefonátu z 11. září, jak mi říkala, že se kolem ní hroutí mrakodrap WTC, kde si byla něco vyřídit? Mám ti popsat, jak zní hlas nejlepší kamarádky ve chvíli, kdy na ní hoří šaty? Jak dlouho trvá, než mobil žárem přeruší spojení?
Nebo chceš radši slyšet o Iráku, o válce, o tom, jak jsem tam nastoupila plná nadšení a přesvědčení, že tím mstím Moniku a jak jsem postupně to nadšení a přesvědčení ztratila? Mám ti vysvětlovat, proč se na rozdíl od Owena nikdy nechlubím stříbrnou hvězdou za statečnost, kterou jsem si odtamtud přivezla? Myslíš, že se ti svěřím s tím, že mám sice moc ráda Arizonu Robinsovou, ale ve chvílích, kdy začne s těmi patriotickými frázemi, které pochytila od tatínka, bych ji nejradši udeřila?
A co třeba to, že jsem v tom pekle potkala chlapa, který se pro mne stal vším. Že jsem ho přivezla téměř šíleného po té, kdy mu v náručí vykrvácel náš kamarád Dan, tři týdny ho tahala z depresí a zoufalství. Že jsem mu nikdy neřekla, jak ho miluji, protože byl zasnoubený. Že pak zmizel, a když jsme se po letech znovu setkali, řekl mi, že má jinou?
Tak moc ráda bych to vše někdy někomu řekla. Máš to být ty? A třeba bych ti pak jednou mohla říci o mladém, naivním klukovi, hrajícím si na drsňáka, kterému jsem se v jeho vlastním zájmu musela dostat pod kůži a který se při tom všem nějak podivně dostal pod kůži mě…
Můžu ti věřit? Opravdu tu chceš být pro mne?
Tak ráda bych ti věřila…
"Tak dobrá..."


Naposledy upravil zdendap dne 06 srp 2010, 18:01, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Osamělí rváči
PříspěvekNapsal: 06 srp 2010, 15:30 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 29 črc 2010, 19:22
Příspěvky: 331
Bydliště: Praha
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Meredith Grey
zdendo, opět dokonalé. Jen mám faktickou připomínku - WTC se zřítilo 11.září.........Ale jinak obsahově dokonalé :PP: Tvůj styl psaní mě naprosto dostal a já netrpělivě vyhlížím každou další část :)

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 46 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.