www.greys-anatomy.cz Právě je 10 dub 2020, 07:54

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 10 ] 
  Verze pro tisk Předchozí téma | Následující téma 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Vánoce
PříspěvekNapsal: 22 pro 2010, 09:28 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Nevím, jak moc budu mít času přes svátky, ale už nějaký čas uzrává další příběh, tak třeba z něj něco bude. Uvidíme...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 22 pro 2010, 09:30 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Vánoce

Kapitola 1

Lexie

Na ulice Seattlu se snášel sníh. Jen tak, jemně, vytvářel ve smogu a dopravním ruchu jemný poprašek. Vyšla z nemocnice, přitáhla si kolem sebe svůj tmavý kabátek a chvatně zamířila přes ulici, ke Smaragdovému baru.
Žaludek měla až někde v krku. Celý den v ní rostlo napětí. Tak strašně moc chtěla získat tu možnost, kterou jim Baileyová nabídla - operovat pomocí gastroskopické sondy, vyjmout někomu žlučník ústy... Byla zoufalá z nedostatku ochoty spolupracovat, který cítila u Elieho. Ano, byl to zkušený ošetřovatel s mnoha lety praxe - ale ona přece byla doktorka, i když jen rezidentka ve třetím ročníku! Nakonec se to celé zvrhlo v naprostou blamáž - Baileyová dala Eliemu za pravdu, dokonce podle jeho zkušeností upravila pooperační protokol. To bylo dost hrozné. Ještě horší však bylo, že ona se pokusila využít Marka proti Eliemu. Nic jí to nepomohlo, Mark ničeho nedosáhl - a teď musela s ním jít na skleničku jak slíbila...
Mark byl další problém. V poslední době si stále více uvědomovala jeho pohledy, kterými ji sledoval. Nešlo jen o ten okamžik v baru, kdy si uvědomila, že okukuje její zadeček. Při každém setkání v nemocnici měla pocit, jako by mezi nimi přeskakovaly neviditelné jiskřičky. Ať se snažila sebevíce přesvědčit samu sebe, že tomu tak není, že jediné, na čem záleží je medicína, cítila to stále silněji.
Markovo “Chybíš mi” v ní vyvolávalo odezvu, kterou nikdy nečekala.
Ale stejně - nebylo to fér. Pokusila se Marka a jeho citů k ní využít, zmanipulovat ho. A on? Vžydť ji otevřeně vydíral, aby si vynutil tohle rande! Byl to nesmysl. Nic se přece nezměnilo, i když Sloan se svým dítětem zmizela z Markova života. Mark byl zralý muž, chtěl rodinu, trvalý vztah - a ona? Ještě jí nebylo ani pětadvacet, měla před sebou léta rezidentury, léta studií, chtěla žít, užívat si... To přece nejde dohromady! To nemůže fungovat! Jackson je kamarád, domluvila se s ním, dostane jí z toho...
Ale přesto cítila někde v sobě slabounký hlásek: “Chybíš mi”...
Před Joeovým barem na chvilku zastavila a snažila se uklidnit, ztišit dech. Uvědomila si, že je bar vánočně vyzdoben, odkudsi dokonce zněla tichá koleda. No jo, za pár dnů jsou vánoce...
Kdysi vánoce milovala. Její maminka uměla skvěle vytvořit vánoční atmosféru, celé dny se s Molly těšily na Štědrý den. I jejich otec přišel dříve z práce, sešli se celá rodina kolem svátečního stolu, před rozsvíceným vánočním stromkem. A to napětí, to očekávání, se kterým druhý den ráno se sestrou běžely ke stromku rozbalovat dárky!
Maminka zemřela, už to byly tři roky. Molly se s manželem odstěhovala někam daleko, jen občas si psaly a telefonovaly. A otec? I když už mu odpustila jeho chování z doby, kdy po Susanině smrti propadl alkoholismu, nedokázala stále ještě k němu znovu najít cestu jako kdysi...
Před rokem byla s Markem. Před rokem se všichni sešli u Meredith a Dereka a byly to - konec konců - pěkné vánoce, i když je překrývaly následující události. Markovo rozhodnutí pečovat o Sloan a její dítě a jejich následný rozchod. Stále se z toho ještě nedokázala vzpamatovat, musela si to přiznat. Stále to bolelo...
Zhluboka se nadechla a otevřela dveře...

Mark

Přišel trochu příliš brzy. Hned při vstupu do baru na něj dolehla vánoční atmosféra. Světýlka, ozdoby, koledy... Ještě že Joe měl alespoň tolik vkusu, že se nepřevlékl za Santa Clause, pomyslel si s úšklebkem. Neměl vánoce rád. Už od října se téměř v každém obchodním domě ozývaly koledy, od listopadu nastupovala světýlka a cingrlátka, v prosinci se rozmnožili Santa Clausové. A vše s jediným účelem - aby lidé co nejvíce nakupovali a utráceli...
V dětství zažil pěkné vánoce jen jednou nebo dvakrát, když jej paní Shepherdová pozvala k nim. Jeho rodiče ho v nejlepším případě odbyli penězi, na žádný dárek si vlastně ani nevzpomínal... Jen loni, když byli s Lexie u Dereka a Meredith, to byly hezké vánoce. Ráno dokonce našel pod stromkem dárky i pro sebe - skleněnou kouli s panoramatem Seattlu od Sloan a krásný huňatý svetr od Lexie... Ten svetr nejprve zahodil na dno šatníku, když měl pocit, že ho Lexie odvrhla a zradila. Po několika měsících jej víceméně náhodou našel - a od té doby si ho někdy večer, když bylo chladno a on seděl doma sám, na sebe oblékal. Alespoň si tak mohl namlouvat, že ho jako objímá...
Nikdy by tomu nevěřil, že někdo po sobě může v jeho nitru zanechat takovou díru, takové prázdno, stesk.
V poslední době spolu alespoň dokázali zase mluvit, dokázali spolu pracovat. Ale tím se jeho stesk a touha jen posilovaly. Možná, že kdyby odjel někam daleko, kde by Lexii pravidelně nevídal, dokázal by časem zapomenout. Teddy, Callie, ta malá okatá rezidentka, kterou Clark zastřelil - jak se vůbec jmenovala? - a spousty a spousty dalších žen nedokázaly smýt vzpomínku na těch pár měsíců štěstí s Lexií.
Povzdechl si. Přijala pozvání na skleničku, ne? To bylo alespoň něco, i když ji k tomu musel tak trochu dohnat vydíráním... Pro sebe se usmál, objednal její oblíbené pití a sám sobě velkou whisky s ledem. Našel volné místo u stolku, opřel se a čekal...
Nevěděl, co udělá, co bude dál. Neplánoval. Co si řeknou? Budou jen dohodnuté dvě skleničky? Pomalu v něm rostlo napětí.
Otevřely se dveře a v nich se objevila známá a milovaná drobná štíhlá postava. Viděl, jak na okamžik zaváhala, pak zamířila k němu. Začala něco drmolit o tom, jak to vše není fér, že se nic nezměnilo, že jsou každý jinde a chtějí něco jiného...
Pokusil se ji poslouchat, ale nešlo to. Nedokázal se dále ovládat. Něžně ji popadl a začal ji líbat.Celým tělem cítil její překvapení a ohromení, chvilkové váhání - ale pak najednou roztála a začala jeho polibek opětovat...


Naposledy upravil zdendap dne 23 pro 2010, 22:52, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 22 pro 2010, 12:37 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Ja milujem tvoje fanfiction o Markovi a Lexie :love: dúfam, že sa čoskoro dočkáme pokračovania, lebo píšeš uplne super. Ale to my už dávno vieme. :svato:

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 22 pro 2010, 16:32 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Jackson
Zastavil se před Joeovým barem. Nejde moc brzy? Domluvil se s Lexií, že jí nechá tak deset minut, aby si se Sloanem promluvila, vypila si s ním jednu skleničku. Potom měl jako přijít se zprávou od Baileyové, že je povolává zpět do služby. Taková pohodlná výmluva, jak se zbavit dotěrného nadřízeného...
Usmál se pro sebe. Lexie to evidentně přehnala, pokoušet se zatáhnout Sloana do jejich soutěže! Na druhé straně byla kromě April v poslední době jeho nejbližším člověkem. Pomáhala mu v boji s jeho nočními můrami. Byla milá, přátelská, byla s ní legrace... Přistihl se, že na ní myslí častěji, než mu bylo milé. April si kvůli tomu z něj utahovala, ale musel si to přiznat: začínal mít pro Lexii Greyovou slabost. Vůbec se mu nelíbila představa, že by se měla znovu zaplést se Sloanem, který byl sice nepochybně vynikající chirurg, ale jako chlap představoval zřejmě pro všechny ženy naprostou katastrofu. To nemohlo dopadnout dobře! Nedovolí, aby Lexii znovu ublížil!
Vešel do dveří a uviděl to. Uviděl, jak ji Sloan líbá, hlavně však uviděl Lexiinu tvář těsně po té, co se rozdělili. Tvář, ve které náhle spatřil pod hezkou a mimořádně chytrou mladou doktorkou celou její bolavou, roztouženou a doufající duši. Duši, která se stále ještě bála uvěřit, že se něco, po čem tak dlouho toužila, stalo skutečností.
Cítil, jak se mu svírá hrdlo. Odkašlal si a řekl dohodnutou větu: “Lexie, právě mi pípla Baileyová. Máme se vrátit zpátky na JIPku...”
Ani se neohlédla, jen jako zhypnotizovaná hleděla na Sloana, který ji jemně hladil po tváři.
“Můžeš se, prosím, o to postarat...”, řekla po chvilce.
Přinutil se otočit a odejít, přesto moc dobře viděl, jak se ti dva zase začali líbat...
Ležel pak v posteli a nemohl usnout. Tentokrát to nemělo nic společného se smrtí Charlieho a Reed. Uvědomil si, že ho v očích pálí slzy.
Lexie se do rána nevrátila domů...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 23 pro 2010, 18:02 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Callie

Sledovala, jak se jí třese ruka se skleničkou Markovy whisky. Stále se namohla zbavit Arizonina pohledu, výrazu jejích očí, když před ní zavřela dveře. Celé týdny se trápila, snažila se utopit žal v práci, v alkoholu a nakonec dokonce i v sexu s Markem, jen aby znovu a znovu cítila, že rána, kterou jí zasadila blonďatá šéfka dětské chirurgie, se stále nehojí. A teď byla najednou zpět!
Když jí uviděla ve dveřích, její první reakcí bylo popadnout ji a políbit. Pak se ale v ní vzbouřilo vše ostatní - vztek, opuštěnost, pocit zrady a ublíženosti a také strach. Takovou ránu, jako Arizona, jí ještě nikdo nezasadil. Neměla odvahu znovu něco podobného riskovat. Byla si jista, ža další podobnou by už neunesla.
A tak zaklapla dveře... Snad čekala, že Arizona bude znovu zvonit, prosit... Teď ale už byla půlnoc a ona stále ještě nedokázala najít klid. KDE JE TEN MARK KDYŽ HO ČLOVĚK NEJVÍCE POTŘEBUJE??!! Kdokoliv by byl lepší, než ticho v prázdném bytě...
Znovu se napila, cítila, jak jí silná whisky stoupá do hlavy. Odešla k posteli a natáhla se. Kdo ví, kdy Mark dorazí. Ona na něj čekat nebude... I když by určitě dokázal utišit, nebo alespoň zmírnit její smutek.
Tak kde ten chlap je??
Do rána se převalovala, usínala jen na chvilku.
Mark se v noci domů nevrátil...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 23 pro 2010, 19:03 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Skvele opisuješ pocity tých postáv :PP: uplne sa dá uveriť, že niečo také sa dialo medzi 7x10 a 7x11

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 27 pro 2010, 23:19 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Kapitola 2

Cristina
Přistihla se, že si pobrukuje. Na pánvičce před ní se smažil pořádný kus pstruha, celým bytem se linula lákavá vůně ryby. Zalétla pohledem k Owenovi, který ji pozorně sledoval pobaveným pohledem. Potom se znovu podívala na fotografii, připevněnou magnetem na ledničku. Jako by znovu ucítila v tváři chladný vítr nad jezerem, studené zimní slunce, v náručí studenou vlhkou váhu chycené ryby...
Kdysi se jí náhodou dostala do ruky knížka jakéhosi pofidérního mystika. Nesnášela tento typ literatury. Věřila vždy jen tomu, co nalezla na konci svého skalpelu. Asi proto tu knihu nikdy nedočetla, jen z nudy přečetla několik stránek... Z téhle knihy si zapamatovala úvahu o tom, že podstatou meditace je vypnout na chvíli myšlení, žít okamžikem a vnímat existenci. Připadalo jí to vždy jako nesmysl. Když se však dívala zpět na zážitky dnešního dne, měla pocit, že přesně něco takového prožila.
Myslela si, že nedokáže nikdy vypnout svou mysl. Když ji k tomu Derek vyzval, zdálo se to absurdní. Copak je možné jen tak sedět, rybařit? Vše se v ní proti tomu bouřilo... Pak však vlny, vítr, slunce, pohupování lodi způsobily podivné kouzlo. Náhle jen tak seděla a cítila v sobě život... A v tu chvíli se znenadání její prut prudce ohnul, jak ryba zabrala na návnadu. Prudký nával adrenalinu se prohnal celým jejím tělem, vzrušení zaplanulo. Bojovala s rybou, podle Derekových rad přitahovala a povolovala vlasec... Trvalo to téměř hodinu, než se obrovský pstruh unavil a ona jej dokázala vytáhnou z vody. Potom stála s Derek na molu, dohodla se s ním na pamětní fotografii - a vtom celý zážitek na ni náhle dolehl, až jí vyhrkly slzy do očí... Náhle měla obrovský pocit úlevy, radosti, očištění.
Měla ten okamžik stále v sobě. Čerpala z něj sílu, chuť k dalšímu životu...
Usmála se na Owena.
“Tenhle recept mi dal Derek, bude ti to chutnat, uvidíš...”


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 03 led 2011, 12:19 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
Začínají se mi do toho plést spoilery, takže musím (abych nepobouřil... ;) )

Owen

Něco se změnilo. Cristina se z rybářské výpravy s Derekem vrátila nějak jiná. Kdyby ji tak důvěrně neznal, kdyby nemiloval každý její pohled, každé gesto, nebyl by si možná té změny vůbec všiml. Pobrukování při vaření si však nemohl nevšimnout.
Celé odpoledne po příchodu z nemocnice na ni čekal. Nebylo lehké dívat se, jak žena, kterou miluje, zápasí s problémy a následky hrůzného zážitku. Jedno si ale moc dobře uvědomoval - jeho pokus dotlačit Cristinu na operační sál žalostně zklamal, způsobili tehdy s Teddy více škody, než užitku. Jedinou nadějí bylo, že se Cristina postupně dá dohromady sama.
Uvědomoval si, jak dlouho jemu samotnému trvalo alespoň trochu zvládnout traumata, která si přivezl z Iráku. Jak těžké to bylo pro Cristinu, ale i pro jeho matku a ostatní lidi kolem něj, vyrovnat se s tím, co se s ním stalo. Cris má určitě také právo na to, hledat svou vlastní cestu...
Vlastně se ani nedivil Meredith, že to nechápala. I když měla minimálně stejně traumatizující vzpomínky jako Cristina, dokázala před jejich dopady uhýbat, bránit se jim. Odtud její péče o celou její “rodinu” - jako náhrada za ztracené dítě. Její snaha vrátit se k normálu, znovu operovat, být výborná ve své práci... A konec konců i její vzath s Derekem. Byla jiná, než Cris. Vyrovnávala se s traumatem jinak. Jen prostě nedokázala pochopit, že Cristina není stejná, jako ona.
Trochu ho mrzela jejich hádka na operačním sále, ale byl stále přesvědčen, že měl pravdu. Meredith někdy nehleděla na následky. Většinou jí to vycházelo, mohlo to však také ohrozit pacienty, nebo její blízké. Jestlipak o tomto jejím povahovém rysu věděl Derek?
Derek. Zvláštní, nikdy by nečekal, že právě on bude mít pro Cristinu tolik pochopení. Snad to způsobily jeho vzpomínky na vlastní zhroucení po zaviněné smrti pacientky? Nebo zážitek blízkosti smrti? Když se s Shepherdem potkal, připadal mu namyšlený a samolibý, typický městský frajírek s dokonalými vlasy. Nějaký čas to trvalo, než poznal, že pod touto skořápkou se skrývá skvělý, citlivý chlap. Jeho snaha zapojit Cristinu opět do života přinesla výsledky...
Spokojeně žvýkal řízek z ryby - byl opravdu výborný - a vrhl při tom nenápadný pohled na svou ženu. Měla v očích světlo a klid - něco, co už tam velmi dlouho neviděl. Všimla si jeho pohledu.
“Zítra skočím na nedalekou střední školu, viděla jsem inzerát, že tam hledají učitelku biologie a chemie. Potřebuji něco dělat...”
“Určitě to bude lepší, než obsluhovat v baru,” zasmál se.
Zasmála se také.
“Ale asi tam bude méně legrace...”
Bylo to po hrozně dlouhé době, že spolu mohli volně mluvit, žertovat, jako kdysi... Cítil radost této chvíle. V tom se mu rozezněl mobil.
“Ahoj, Teddy.... To víš, že si zítra ráno udělám čas … No, to doufám, že mi to vysvětlíš … Myslíš to vážně??? … No dobře, no...”
Zmateně se podíval na Cristinu, která ho s tázavým výrazem ve tváři sledovala.
“Teddy se chce zítra vdát!”


Naposledy upravil Marsia dne 11 led 2011, 22:13, celkově upraveno 1
Nemusíš:) U FF není důvod to skrývat, kdo pozná co je spoiler a co fikce?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 06 led 2011, 12:18 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 25 dub 2010, 16:02
Příspěvky: 1196
Pohlaví: žena
Nejoblíbenější postava: Cristina Yang
Mne sa velmi páči, ako sa to zhoduje s tým, čo by sa realne mohlo udiať v serialy. Ako by si pisal nejaké sceny, ktore jednoducho vystrihli, ale boli tam. :PP: Dúfam, že budeš pokračovať.

_________________
Obrázek
~~~~~~~~ Youtube~~~~Livejournal~~~~Tumblr ~~~~~~~~


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Vánoce
PříspěvekNapsal: 06 led 2011, 13:17 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 28 dub 2010, 13:09
Příspěvky: 1271
Bydliště: Mladá Boleslav
Pohlaví: muž
Nejoblíbenější postava: Lexie Grey
tinnie píše:
Mne sa velmi páči, ako sa to zhoduje s tým, čo by sa realne mohlo udiať v serialy. Ako by si pisal nejaké sceny, ktore jednoducho vystrihli, ale boli tam. :PP: Dúfam, že budeš pokračovať.


Já to taky tak trochu beru, jako "vystřižené scény"... ;)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 10 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron



www.greys-anatomy.cz
 
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz

skymiles v1.1 designed by CodeMiles Team -TemplatesDragon-.