Tak tady je moje prvotina. Je to jen kousek, tak snad se vám bude líbit. Čekám na vaše reakce...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

NĚKTERÉ RÁNY SE NEHOJÍ RYCHLE

,, Jste jako vaše sestra. I když jste tolik jiné, v tomhle jste naprosto stejné… Začněte mluvit, uleví se vám“, doktorka Wayettová seděla a nevěděla si rady s tou křehkou dívkou, uzavřenou do sebe – s Lexie Greyovou. Přesně si vzpomínala, kdy takhle naproti ní seděla Meredith po rozchodu s Derekem. Seděla, a mlčela. Nechtěla ze sebe dostat pocity. Dr. Wayettová chápala, že po tom zničujícím zážitku je Lexie otřesená, že má strach a Gary Clark ji straší z nejedné noční můry.
„ Nejde to, já….nemůžu…“ Zase plakala. V těch hlubokých a laskavých hnědých očích se zrcadlil strach, úzkost a vina.
,,Lexie, jsou to už dva týdny, a vy jste ze sebe nedostala ani hlásku. Musíte začít mluvit, prostě musíte! Vím, že je to těžké, plně vás chápu,…“ Lexie se ušklíbla a z jejího hlasu čišelo opovržení a sarkasmus. ,,Nechápete, vy vůbec nic nechápete! Nevíte jaké to je, když tváří v tvář stojíte smrti. Když jsem na operačním sále, jsem smrti blízko, velice blízko, ale ve chvíli, kdy na mě Gary Clark namířil pistoli, mi smrt dýchala za krk. Slyším jeho slova stále dokola – To vy jste ji odpojila od přístroje. Vaše ruce zabily moji Allison…“ Velké slzy jí kanuly na modré nemocniční kalhoty. Jemně je otřela a pokračovala: ,,Nemůžu spát… Já nemůžu spát… Už čtrnáct dní jsem pořádně nezamhouřila oka. Kdykoliv zavřu oči, tak ho vidím, jak stojí přede mnou a chce se pomstít za svoji ženu. A já jen nesmyslně blekotala o tom, že truchlil… Samozřejmě že truchli, vždyť já mu zabila jeho životní lásku! To já ji odpojila, já to zavinila… Kvůli mně umřela Reed, Charles, Vivian, a spousta dalších lidí. Meredith málem přišla o svého papírkového manžela, Cristina o Owena, a Alex se z toho jen tak nedostane, a to všechno kvůli mně.“ Dr. Wayettová ji podala další kapesníky. Věděla, že se Lexie obviňuje ze smrti všech lidí…. „Lexie, vy za to nemůžete. Dělala jste jen svoji práci. Byla svolána etická komise, a ta potvrdila, že mozková aktivita je minimální. Jste doktorka. Jste chirurg. Víte moc dobře, že by se pacientka už neprobudila. Nedalo se dělat nic. Poslouchejte mě! Vy za nic nemůžete! Neobviňujte se z toho, příliš vám to nepomůže, a smrt zemřelým už to nevrátí! Věnujte se chirurgii! Jste prvotřídní rezidentka, soustřeďte se na medicínu. To vám teď pomůže…“ Lexie zapípal pager. „Promiňte, musím jít… Jdu se soustředit na medicínu…“
Dočasným šéfem chirurgie se stal Richard Webber. Derek se zotavoval ještě stále v nemocnici. Alex byl převezen už třetího dne, Owen byl již v práci.
Teddy Altmanová pevná jako skála stála na příjmu a udílela příkazy. Nelson vyšetřoval pacienta s mozkovou mrtvicí. Lexie přiběhla za Teddy. „Greyová, na dvojce je nově přivezený úraz. Muž, 23 let se střelnou ránou. Kulka neprošla skrz, je tam Hunt. Běžte za ním.“ Lex otevřela dveře vyšetřovny. Na lůžku ležel krásný mladý muž a třepal se. Na rameni měl díru po kulce. Krvácel. Hunt ránu stlačoval tlakovým obvazem. Lexie to přebrala, zatímco Owen zaváděl hrudní cévku… Najednou se jí to všechno promítlo znovu. Alex ležel na stole a ječel. Mark se nad ním skláněl, a snažil se mu ošetřit střelné poranění… „Greyová!! Greyová, džte to pořádně!“ Hunt vytrhl Lexie z hrozivých vzpomínek. Wayettová má pravdu, řekla si Lexie, musím se soustředit na medicínu, to jediné mi pomůže se z toho dostat…

Je to prádní těším se na každé další pokračování a jak jsem už jednou psala, jestli to tady tak půjde dál, přestávám se těšit na září, na sedmičku kde na ty nápady chodíte lidi ...?!

Děkuju, už píšu dál... Doufám, že se to bude aspoň z poloviny líbit tak, jako FF Zdendap nebo Tinnie

Ďalšia ff. To som rada Zatiaľ sa to vyvíja veľmi slubne. Teším sa na pokračko.

Další část, víc až zítra... Zatím je to jen takový rozjezd, než se do toho dostanu...
Doufám, že se bude líbit. Vaše reakce vždycky potěší So enjoy
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Něco ji šimralo na tváři. Rukou si promnula oči a otevřela je. Blonďaté vlasy, modré oči a ten nejkrásnější úsměv na světě. „Dobré ráno, Calliope,“ řekla a sklonila se, políbila ji jemně a lehce, jakoby to bylo to nejběžnější na světě. Arizona Robbinsová byla zase její. Jen její. Byly zase spolu a tak to bude napořád. Řekla to, přece to řekla. Řekla, že s ní bude mít deset dětí, a budou spolu navždy. „Dobré ráno“, odvětila Callie a polibek opětovala. Teď už bude všechno dobré. Ona a Arizona budou mít ten nejbáječnější život na světě, ve kterém nebudou hádky, rozepři, ani Gary Clark. Budou tam jen ony dvě, jejich děti, strýček Mark a teta Lexie. Callie byla ráda, že se Lex vrátila k Markovi. Přece jen jí k sobě tihle dva pasovali víc než Lexie a Alex. Nehledě na to, jaký měla Malá Greyová na Marka vliv. On se měnil, tak jako žádný jiný chlap. Stal se z něj zodpovědný muž, schopný citového vnímání… Dřív to byl Mark – její sexuální přítel, který se s ní vyspal, kdykoliv řekla, zato dnes je to Mark – její nejlepší kamarád, a budoucí kmotr jejich dětí.
Sloan se snažil. Opravdu ano. Staral se o Lex, i když dobře věděl, jak moc se trápí kvůli Clarkovi. Každý den ji zaměstnával víc než jiní specialisté. Věděl, že Lex se zajímá o plastiku, a proto ji dával na rozluštění nejrůznější komplikované případy. V těch chvílích byla Malá Greyová otevřená, a aspoň na chvilku zapomněla na tu hrůzu, která Seattleskou nemocnici potkala. Ale lepšilo se to. Z počátku nechtěla Lexie opustit postel, a pořád jen plakala a přejídala se. Teď už pracuje a je schopná vcelku normálního života. Hodně jí pomohla Dr. Wayettová, a Lex se z toho pomalu a jistě dostává.

S Alexem to taky nevypadalo špatně. Zranění bylo sice ošklivé, ale díky perfektní péči Teddy se z toho dostával vcelku obstojně. Poté, co Alexovy horečky ustoupily, se Cristina prořekla o Alexově volání po Izzie. Karev o tom hodně přemýšlel. Nepamatoval si na nic, ale jeho slabost po Iz byla stále silná. Teď se mu to jen připomnělo. Zase se otevřela čerstvě sešitá rána. Věděl, co musí udělat. Rozejít se s Lexie bylo pro ně oba to nejlepší. Když jí to říkal, byla Lexie apatická, a vypadalo to, že je jí to všechno jedno. Byly to ale jen dozvuky Clarkova počínání. Co ale Alex zaslechl, Lexie se z jejich rozchodu nic moc nedělala. Vlastně byla ráda, protože Marka nikdy docela nepřestala milovat. Vždycky k němu něco cítila, jen se to snažila potlačit… O to těžší to bylo potom pro Alexe. Nechtěl si přiznat, že Sloan ho porazil. Ale život jde dál, jedna vlaštovka jaro nedělá… Musí zavolat Izzie a vypovědět jí všechno, co k ní cítí… Natáhl se ke stolku, a sáhl po mobilu. Najel do kontaktů a vytočil číslo Izzie Stevensové… „Volané číslo neexistuje“, oznamoval nepříjemný hlas v telefonu. Aha, Izzie asi zametla stopy. Nedivím se jí, říkal si Alex, po tom všem, co jsem ji řekl… Odehnal jsem ji od sebe… Ta už se nevrátí…

yay!!! calzona!

ta část o tom jak Mark vyspěl mě rozesmála /nechtíc/
píše ti to krásně.... piš piš...

Také moc pěkné - zase vzaté z jiné strany Moc se mi líbí, jak každý má své nápady a každá ta fan fiction je osobitá. Tak se těším na další dílky

Tak jsem se konečně vrhla na čtení i téhle FF (je jich moc, musím to dávkovat postupně )... a paráda, hlavně ta propracovaná psychologie postav se mi moc líbí.

pěknééé