6. řada

Rozumy pro tuto řadu pro vás zpracovala Moony

——————————————————————————-

6×1 Good morning:

Začátek epizody:

Meredith: Podle Elizabeth Kubler-Rossové si v okamžiku blízké smrti nebo při utržení katastrofické ztráty všichni procházíme pěti různými stádii zármutku. Nejdříve přijde Popírání, protože je naše ztráta natolik nemyslitelná až nám přijde, že to vůbec není pravda. Následuje Vztek na všechny kolem nás, všechny, co přežili, Vztek na nás samotné. Poté započne Smlouvání. Prosíme a žadoníme…nabízíme vše, co máme…nabízíme vlastní duše výměnou za jediný další den. Jestliže se Smlouvání nevydařilo a Vztek už se také nedá vydržet, upadáme do Deprese…zoufalství, až nakonec musíme přijmout fakt, že jsme udělali, co bylo v našich silách a posunout se dál. Uděláme krok dál a přejdeme ke Smíření.

Konec epizody:

Meredith: Na medicíně máme stovky přednášek o tom, jak bojovat se smrtí, ale ani jedinou o tom, jak vycházet se životem.

6×2 Goodbye:

Začátek epizody:

Meredith: Slovník pojmů definuje zármutek jako „pronikavé mentální utrpení nebo bolest, způsobené nemocí nebo ztrátou“, „prudký žal“, „bolestnou lítost“. Coby chirurgové a vědci, se máme učit a spoléhat na knihy, definice a výroky. Ve skutečném životě se ale striktní poučky dají jen zřídkakdy použít. Ve skutečném životě může mít zármutek mnoho podob, které ale skoro v ničem nepřipomínají „prudký žal“.

Konec epizody:

Meredith: Zármutek je pro nás všechny možná společný, u každého ale vypadá jinak.

Mark Sloan: Není to jen smrt, nad kterou smutníme. Je to život…ztráta…změna.

Alex Karev: A když občas přemýšlíme nad tím, proč to musí tolik stát za nic, proč to musí tolik bolet, musíme se hlavně upamatovat na to, že se to vše může rázem změnit.

Izzie Stevens: Jen tak dokážeme přežít. Když to bolí tolik, že nemůžeme dýchat, tohle je způsob jak přežít…

Derek Shepherd: Tím, že se upamatujeme toho dne, tak to nějak, ač je to nemožné, nebudeme cítit tak příšerně. Nebude to tolik bolet.

Miranda Bailey: Zármutek dostihne každého z nás ve svém vlastním čase…svým vlastním způsobem.

Owen Hunt: Takže to nejlepší, co můžeme udělat, to nejlepší co může kdokoli udělat, je zkusit být upřímný.

Meredith Grey: Ta doopravdy nanicovatá věc, ta nejhorší část smutku je, že se nedá nijak ovládat.

Arizona Robbins: To nejlepší, co můžeme udělat, je pokusit se ho pocítit naplno, když přijde…

Callie Torres: … a nechat ho odplout, hned jakmile můžeme.

Meredith Grey: To nejhorší na zármutku ale je, že když už myslíme, že je za námi…všechno začne zase nanovo…

Cristina Yang: A pokaždé nám doslova vyrazí dech.

6×3 I Always Feel Like Somebody’s Watchin’ Me

Začátek epizody:

Meredith: Paranoia vás dokáže vybičovat k těm nejlepším výkonům. Chirurgové si v hlavě přehrávají ty nejhorší možné scénáře. Jste už připravení zavírat, krvácení máte zastavené, dobře to víte, ale vzadu v hlavě se vás stejně ptá ten slabý hlásek: „A co když ne?“ „Co když vám pacient umře a vy jste tomu mohli zabránit?“ Takže všechny stehy ještě před zavřením jednou zkontrolujete. Paranoia je chirurgův nejlepší přítel.

Konec epizody:

Meredith: Všichni jsme k tomu náchylní…k té hrůze a úzkosti z neznalosti věcí příštích. V konečném důsledku je to však zbytečné, protože veškeré obavy a veškeré plánování věcí, které by se mohly, ale také nemusely stát, všemu jenom přitěžuje. Takže se jděte projít se psem…nebo si dejte šlofíka. Ať už ale uděláte cokoliv, přestaňte se tolik strachovat, protože tím jediným lékem na paranoiu je být přímo tady, právě tak, jako jsi tu teď.

6×4 Tainted Obligation

Začátek epizody:

Meredith: Svůj život začínáme několika drobnými povinnostmi. Slibujeme věrnost svojí vlajce, přísaháme, že vrátíme knížky do knihovny. Jak ale stárneme, začínáme skládat jiné sliby, jiné přísahy, doslova se zavalíme vlastními závazky. Nikomu neublížit, neříkat nic než pravdu, milovat a ctít, dokud nás smrt nerozdělí. Takže všude slibujeme horem dolem, dokud každému něco nedlužíme a pak nás najednou nenapadne: „Co to kruci…?“

Konec epizody:

Meredith: Když se stanete chirurgem, každý člověk by si z vás chtěl kousek přivlastnit. Stačí slíbit jedinou titěrnou věc a najednou se topíte ve vlastních závazcích. Závazcích k vašim pacientům, vašim kolegům a k medicíně samotné. Takže uděláte to, co by udělal každý rozumný člověk. Ženete se jako šílení, abyste svým slibům utekli, a doufáte, že budou zapomenuty. Dříve nebo později vás ale vždy dohoní a vy občas zjistíte, že závazek, před kterým prcháte nejvíce, za to vlastně vůbec nestojí.

6×5 Invasion

Začátek epizody:

Meredith: Každé onemocnění začíná příchodem jediné bakterie, jediného onemocněného ohavného vetřelce. Samozvaný host se velice záhy zduplikuje, rozdělí se vedví. Ze dvou se hned nato stanou čtyři, ze čtyř zase osm a pak, ještě než si to vaše tělo stačí uvědomit, se ocitnete pod útokem. Nastane hotová invaze. A otázkou pro doktora je: „Když už znepřátelené jednotky přistály, když už převzaly kontrolu nad vaším tělem, jak se jich krucinál zbavit?“

Konec epizody:

Meredith: Co uděláte, když na vás udeří infekce? Když převezme vládu nad vaším tělem? Uděláte to, co máte a vezmete si svoje léky? Nebo se snad s onou nemocí pokusíte sžít a budete doufat, že jednoho dne odejde? Anebo se docela vzdáte a necháte se jí zahubit?

6×6 I saw what I saw

Začátek epizody:

Meredith: Abyste stanovili správnou diagnózu, musí lékař neustále měnit svoji perspektivu. Začínáme tím, že si zjistíme hledisko pacienta, ačkoli ten mnohdy nemá ani ponětí, co se mu děje. Takže na nemocného nahlížíme ze všech možných úhlů, vylučujeme nevhodné diagnózy, odhalujeme nové informace a snažíme se přijít na to, co je vlastně v nepořádku. Jsme žádáni o náš názor, protože ostatní doufají, že si všimneme něčeho, co jim uniklo. Nová perspektiva může být pro pacienta rozdílem mezi životem a smrtí, a pro doktora výzvou k souboji s každým, kdo u něj byl dříve.

Konec epizody:

Meredith: Teprve když dospějeme k závěru, který je až příliš strašný, než abychom mu čelili sami, rozhodneme se požádat o druhý názor. Občas je odpověď, kterou dostaneme, jen potvrzením našich nejhorších obav. Ale někdy může celý problém ukázat v úplně novém světle, může vám ho představit ze zcela nového úhlu pohledu. Poté, co si vyslechnete všechny názory a zvážíte všechna možná hlediska, odhalíte konečně to, po čem jste tolik toužili…Pravdu. U pravdy to ale nikdy nekončí. Naopak to u ní vše začíná nanovo a s celou sadou nových otázek.

6×7 Give peace and change

Začátek epizody:

Derek Shepherd: Zeptáte-li se chirurgů, proč si vybrali svou profesi, odpoví vám většinou stejně – kvůli adrenalinu, věčnému shonu a vzrušení z toho, že někoho můžete rozříznout a zachránit mu život. U mě to ale bylo jiné. Možná to bylo proto, že jsem doma vyrůstal se čtyřmi sestrami. Ne, určitě to bylo proto, že jsem doma vyrůstal se čtyřmi sestrami, protože na operační sál mě lákalo ono ticho a klid. Operační sál je tiché a mírumilovné místo. Musí takové být, abychom my všichni zůstali v pozoru a očekávali možné komplikace. Když stojíte na sále a na stole vám leží pacient, všechny hluky světa, všechny problémy, jež přináší, najednou zmizí. Vaše tělo zalije věčný klid, myšlenky, bloudící bezčasím a alespoň pro tu chvíli vás obestře pocit míru.

Konec epizody:

Derek Shepherd: Zeptáte-li se většiny chirurgů, proč si vybrali svou profesi, odpoví vám obvykle úplně stejně – kvůli adrenalinu, věčnému shonu a vzrušení z říznutí. U mě šlo ale hlavně o klid. Mír není stálým stavem. Existuje jen v určitých momentech, je prchavý a zmizí dříve, než si uvědomíme, že tu byl. Pocit míru můžeme zažít při nejrůznějších příležitostech… když nám cizinec prokáže laskavost, když se zaobíráme úkolem, vyžadujícím plné soustředění, nebo když si užíváme komfortu navyklé rutiny. Každý den zažíváme tyto chvilky míru. Trik ale spočívá v tom, že musíme poznat, kdy se dějí, abychom je tak dokázali využít, abychom je dokázali prožít. A nakonec je nechali odejít.

6×8 Invest in love

Začátek epizody:

Meredith: Je nemožné popsat onu nezměrnou hrůzu, která se přes vás přelije, pokuj jste chirurg a uprostřed noci vám zapípá pager. Srdce vám začne bušit jako o závod, mysl ustrne a v prstech ztratíte cit. Do své práce vkládáte svou duši. V nemocnici leží něčí matka, otec, něčí dítě a zodpovědnost za ně padá na vás, protože jejich životy nyní spočívají ve vašich rukou. Coby chirurgové do svých pacientů pokaždé vkládáme část své duše. Když je ale vašim pacientem dítě, nevkládáte do něj jen svou duši, ale přebíráme i zodpovědnost. Zodpovědnost za to, jestli ono dítě přežije, jestli ho čeká nějaká budoucnost. A to je něco, co by vyděsilo každého.

Konec epizody:

Meredith: Říká se, že čím více ze sebe vydáte, tím více se vám vrátí. Musíte být jen ochotni chopit se oné šance. Musíte pochopit, že můžete přijít o vše. Pokud se ale té příležitosti chopíte, pokud svou duši vložíte moudře, výtěžek vás může v mnohém překvapit.

6×9 New history

Začátek epizody:

Meredith: Lékaři žijí ve světě neustálého pokroku a nikdy neotálí. Na vteřinku se zastavte a zůstanete pozadu. Jakkoli silně se ale snažíme jít stále dál, jakkoli lákavé je neohlížet se nikdy zpět, naše minulost se vždycky vrátí, jen aby nás rafla do zadku. Historie nám dokola připomíná, že ti, jež zapomínají na minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování.

Konec epizody:

Meredith: Minulosti se občas jednoduše není možné zbavit. A někdy jsme my sami ochotní udělat cokoliv, jen abychom na ni mohli zapomenout. A občas se o své minulosti dozvíme něco nového, co od základů změní celé naše chápání přítomnosti.

6×10 Holidaze

Začátek epizody:

Meredith: Ten nejlepší dárek, co jsem kdy dostala, mi dala máma k Vánocům, když mi bylo 10, moji první soustavu na šití. Používala jsem ji, až mi z ní krvácely prsty a hned potom jsem se s ní ty prsty pokoušela zašít. Právě tohle mě postavilo na cestu k povolání chirurga. Jde především o to, že ty nejlepší dárky často přicházejí ve skutečně neočekávaných baleních.

Konec epizody:

Meredith: Každý den máme možnost obdarovávat darem života. To sice může být bolestivé a děsivé, ale nakonec to za to stojí…Pokaždé. Každý z nás má schopnost dávat. Ony dary možná nejsou tolik dramatické, jako to, co se děje na operačním sále.  Možná je oním darem prostá snaha o omluvu. Možná je jím snaha o pochopení názoru našich bližních. Možná jím je udržení tajemství pro své přátelé. Radost z darování se údajně skrývá v něm samém. Když ta radost ale zmizí, když se z darování stane zátěž, tehdy musíte přestat. Pokud jste ale jako většina lidí, které znám, dáváte, dokud to nebolí a pak přidáte ještě něco navíc.

6×11 Blink

Začátek epizody:

Meredith: Máme za to, že ty nejpodstatnější změny se během našich životů odehrávají pomalu, postupem času. To ale není pravda. Ty nejvýznamnější události trvají sotva okamžik. Překročení hranice dospělosti, rodičovství, stát se doktorem… Jednu chvíli nejste ničím, ale hned tu další, v tom vězíte až po uši. Zeptejte se kteréhokoli doktora a on vám přesně řekne, ve kterém okamžiku se stal lékařem. Většinou to sice není den promoce na medicíně, ale ať už je to cokoliv, nikdo na to nezapomene. Někdy onu změnu ani nepostřehnete. Myslíte si, že vy a váš život jste pořád stejní. Jednoho dne se ale probudíte, rozhlédnete se kolem sebe a nejste s to cokoliv rozeznat ani v nejmenším. Okamžik, kdy jste se stali doktorem, nikdy nezapomenete. Stisknete vypínač a najednou už si na nic nehrajete. Vlastníte bílý plášť. Čeho si ale možná nevšimnete, je onen moment, kdy to, že jste doktory, změní vás.

6×12 I like you so much better when you´re naked

Začátek epizody:

Meredith: Nejzákladnějším pravidlem chirurgie je minimalizace rizika. Mít ruce vždy umyté, řezy provádět co nejmenší a rány nenechávat odkryté. Druhé nejdůležitější pravidlo chirurgie zní: „Pokud první pravidlo nefunguje, zkuste něco jiného“. Někdy totiž riziko minimalizovat nelze. Někdy je zranění tak závažné, že musíte řezat, a to hodně.

Konec epizody:

Meredith: V chirurgii začíná každé hojení řezem, incizí, natržením tkáně. Abychom odhalili nemocnou tkáň, musíme často zničit tu zdravou. Může se to zdát kruté a proti zdravému rozumu, ale funguje to. V zájmu uzdravení, zariskujete a vrhnete se vstříc nebezpečí. A když je konečně po všem, když jsou všechny řezy zašité, tak vám nezbývá než čekat. A tak čekáte a doufáte, že se váš pacient uzdraví, a že jste to vlastně všechno jenom nezhoršili.

6×13 State of love and trust

Začátek epizody:

Derek Shepherd: Od svých pacientů žádáme mnoho. Uspáváme je, rozřezáváme, ostrými nástroji se jim přehrabujeme v mozcích a vnitřnostech. Žádáme od nich slepou důvěru. Ironií ale je, že důvěřovat je pro chirurgy obtížné, protože jsme od prvního dne cvičení v tom, abychom nevěřili nikomu jinému kromě nás samotných, abychom nespoléhali na jiné instinkty než svoje vlastní. Jediné schopnosti, se kterými můžete počítat, jsou vaše vlastní. Jednoho dne ale opustíte učebnu a vkročíte na operační sál, kde budete obklopeni ostatními, týmem ostatních. Týmem, na který budete muset spoléhat, ať už mu budete důvěřovat nebo ne.

Konec epizody:

Derek Shepherd: Vím, že to dnes byl dlouhý den, a že se všichni těšíte domů, mám ale pocit, že jsme dnes ráno vykročili špatnou nohou. Neočekávám, že si vaši důvěru získám přes noc, chci ale, aby každý z vás věděl, že máte tu moji. A právě proto jsem měl pocit, že je důležité, abych sem osobně zašel a omluvil se vám. Nestavím se ani za ani proti fúzi. Od této chvíle má každý z vás čistý štít. Nehodlám dlít nad minulostí. Chci se dívat do budoucnosti, vstříc všem příslibům, které tahle nemocnice může nabídnout. Mám v plánu ctít Richarda Webbera a jeho odkaz, nechci jej nijak podkopávat. A právě proto přijímám zároveň s pokorou a úctou, že mohu být novým šéfem chirurgie.

6×14 Valentine´s day massacre

Začátek epizody:

Meredith: Chirurgický skalpel se vyrábí ze sterilizované, karbonizované, nerezové oceli. Oproti vůbec prvnímu skalpelu, což byl v podstatě jen seříznutý kus klacku, jde o obrovský pokrok. Medicína se bez ustání zdokonaluje, což znamená, že chirurgové se musí zdokonalovat jakbysmet. Jsme pod stálým tlakem, abychom se přizpůsobili jakýmkoliv změnám, což může být dost bolestivý proces, ale bez něj brzy zjistíte, že zakrňujete, místo toho, abyste rostli.

Konec epizody:

Meredith: Zdokonalovat se musíme bez ustání, téměř každou minutou, protože svět kolem nás se může změnit během jediného okamžiku a není čas ohlížet se zpět. Někdy jsou nám změny vnuceny…někdy se stanou čirou náhodou…ale většinou si za ně můžeme sami. Neustále musím objevovat nové způsoby, jak se vyšvihnout výše. Takže se měníme, přizpůsobujeme a vytváříme si zbrusu nové verze sebe samých. Chceme si jen být jistí, že onen nový stav je oproti tomu starému vylepšením.

6×15 Time warp

Začátek epizody:

Richard Webber: Za svého času jsem viděl přicházet a odcházet mnoho rezidentů, z nichž byli všichni doslova závislí na chirurgii. Ta má totiž přednost před jídlem i před spaním, stává se pro ně tím nejdůležitějším…tím jediným. Co ale nevidí, je, že takový způsob života je může brzy dočista pohltit. Někteří to ustojí a vyjdou v pořádku na druhé straně, přežijí se zachovalým duševním zdravím, stanou se z nich lepší lékaři a silnější lidé. Já to ale neustál. Podlehl jsem. Nikoho jsem sice nezabil, za což každý den vzdávám dík, ale spoustě lidem jsem ublížil a sám sebe k smrti vyděsil. Dnes je to 45 dní, co jsem střízlivý. Jmenuji se Richard a jsem vděčný abstinující alkoholik.

Konec epizody:

Richard Webber: Mění vás…takhle práce, vaši pacienti a kolegové. Měníte jeden druhého. Nikdy by vás ani nenapadlo, že byste mohli sejít z cesty, ale co se v téhle nemocnici děje…Prostě si pamatujte, proč jste sem přišli. Vyřkli jste to toho dne, kdy jste promovali na medicíně, kdy jste skládali lékařskou přísahu. Pamatujte si ji. Přilepte si jí na dvířka skřínky, na zrcadlo ve vaší koupelně, protože je příliš snadné sejít z cesty. „Slavnostně přísahám, že zasvětím svůj život službě lidstvu. Svým učitelům budu vzdávat respekt a vděk, který si náležitě zaslouží. Svoje řemeslo budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů mi bude nade vše přednější. Budu respektovat tajemství, jež mi budou svěřena, a to i po smrti mého pacienta. Vynaložím veškeré své úsilí ve snaze uchovat čestné a vznešené tradice řemesla lékařského. Moji spolupracovními mi budou sestrami a bratry. Nedovolím, aby věk, nemoc, nebo handicap, víra, etnický původ, pohlaví, rasa, politická příslušnost, národnost, sexuální orientace, sociální postavení, nebo jakýkoliv jiný faktor, vstoupil mezi mou povinnost a mého pacienta. Uchovávám si nejzazší úctu k lidskému životu. Nezneužiji svých lékařských znalostí k porušení lidských práv či občanských svobod a to ani pod pohrůžkou. Tento slib skládám slavnostně, bez donucení a na mou vlastní čest.“

6×16 Perfect little accident

Začátek epizody:

Meredith: Chirurgové jsou zaměření na detaily. Máme rádi statistiky, seznamy a operační protokoly. Naši pacienti přežívají proto, že se s oblibou řídíme zavedenými postupy. Ačkoli bychom ale za všech okolností rádi spoléhali jen na čísla a plán, víme také, že některé z nejvýznamnějších lékařských objevů se staly čirou náhodou. Plíseň nám dala penicilín, kůra jedovatého stromu lék na malárii a malá modrá pilulka na vysoký krevní tlak zahnala impotenci ke všem čertům. Je pro nás těžké pochopit, že to vždy nemusí být naše těžké práce, nebo pozornost k detailům, která nám poskytne odpovědi, jež marně hledáme. Občas se jednoduše musíme opřít do sedadla, uvolnit se a počkat si na onu šťastnou náhodu.

Konec epizody:

Meredith: Ať si vymyslíme tolik plánů a držíme se tolika kroků, kolika chceme, nikdy nemůžeme vědět, jak náš den vlastně skončí. Samozřejmě, že bychom rádi věděli, jaké míčky k nám poletí na odpal… Jsou to ale právě ony náhody, ze kterých se nakonec vždy vyklubou ty nejzajímavější části našeho dne, našeho života. Lidé, u kterých bychom nikdy nečekali, že přijdou…vývoj událostí, který bychom si nikdy nenaplánovali. Zčistajasna se ocitnete někde, kde byste to nikdy nečekali a ono je tam hezky, popřípadě to chce jen trochu přivykání, ale vy i přesto víte, že si toho časem ještě doceníte. Takže každou noc jdete spát s myšlenkou na zítřek, přemítáte nad svými plány, připravujete si seznamy a doufáte, že ať už se vám do cesty připletou jakékoliv náhody, budou to ty šťastné.

6×17 Push

Začátek epizody:

Meredith: Chirurgové jsou jen velmi těžko uspokojitelní. My si nikdy nevyhazujeme nožky nahoru, ani na chvilku neposedíme. Ať už se hraje o cokoliv, musíme pokaždé zvítězit. A když se nám to konečně podaří, hra začíná nanovo. Poháníme se k lepším výsledkům. Rezidenti ale i nadřízení. Avšak nezáleží na tom, čeho konkrétně dosáhneme. Jste-li horolezec, vždy na vás čeká nějaká neslezená hora.

Konec epizody:

Meredith: Na vrcholcích hor se pořizují fotky horolezců usměvavých, nadšených a vítězně rozjásaných. Nikdo je nefotí po cestě, protože kdo by si chtěl pamatovat tenhle zbytek?  Popoháníme se proto, že musíme, a ne snad proto, že by se nám to líbilo. Vytrvalý výstup, bolest a trápení, než se člověk dostane o stupeň výše…tohle si nikdo nefotí, každý by na to raději zapomněl. Chceme si totiž pamatovat jen onen výhled seshora, onen dech beroucí moment, kdy jsme stáli na okraji světa. Kvůli němu tak neúnavně šplháme vzhůru a ono nám to za tu bolest stojí. Tohle je právě to nejšílenější. Ono to totiž stojí úplně za cokoliv.

6×18 Suicide is painless

Začátek epizody:

Owen Hunt: Umírat není snadné. Tělo je uzpůsobeno k přežití. Máme pevné lebky, neúnavné srdce a pronikavé smysly. Když ale začne tělo selhávat, převezme otěže medicína. A chirurgové jsou dostatečně arogantní na to, aby si mysleli, že je v jejich silách zachránit každého. Jak jsem říkal, umírat není snadné.

Konec epizody:

Owen Hunt: Žít je lepší než zemřít, ale jen dokud se karta neobrátí. Třebaže je nechat člověka zemřít někdy tím správným řešením, chirurgové na něco takového jednoduše nejsou stavění. Jsme totiž arogantní, soupeřiví a neradi prohráváme. A smrt je jako prohra, i když třeba víme, že tomu tak není, i když víme, že nadešel čas a že je to tak správné. I když víme, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Je ale těžké ze sebe setřást ten pocit, že jsme toho mohli udělat i víc.

6×19 Sympathy for the parents

Začátek epizody:

Meredith: Psychologové se domnívají, že všechny stránky našeho života, naše myšlenky a charakter, jsou přímým odrazem našeho vztahu k rodičům. Ale každý další vztah, který máme, je jen jiná verze toho prvního. Ale aby to bylo správně, zkoušíme to znovu a znovu.

Konec epizody:

Meredith: To je ta nejdůležitější práce na světě. Pravděpodobně byste měli mít licenci, abyste to mohli dělat. Ale většina z nás by neprošla ani písemnou částí zkoušky. Někteří lidé jsou v tom přirození. Narodili se, aby to dělali. Někteří mají jiné nadání. Ale dobrá zpráva je, jak nám diktuje biologie, nemusíme to zvládat sami. Můžete promrhat celý život čekáním, ale jedinou cestou, jak zjistit, jaký jste rodič, je konečně přestat o tom mluvit a udělat to.

6×20 Hook, line and sinner

Začátek epizody:

Meredith: Coby lékaři jsme vycvičeni pečovat o lidi a dozajista také víme, co u nich hledat. Říznutí, infekci, genetickou mutaci…

Konec epizody:

Meredith: Coby lékaři máme po ruce připravený celý arzenál zbraní. Antibiotika na zneškodnění infekce, narkotika na potlačení bolesti, skalpely a retraktory na vyjmutí nádorů, na odstranění hrozby rakoviny. Tohle ale platí pouze proti hrozbám tělesným. Se všemi ostatními se musíme vypořádat sami a bez ničeho.

6×21 How intensive

Začátek epizody:

Meredith: Kůže je největším orgánem těla. Chrání nás a drží pohromadě. Doslova nám dává najevo, jak se cítíme. Kůže je někdy hebká a zranitelná, přecitlivělá a náchylná k popraskání. Chirurgům ale na kůži nezáleží. Rovnou ji prořízneme, nahlédneme dovnitř a objevíme pod ní skrytá tajemství. Při péči o kůži je ale zapotřebí šetrnosti a citlivosti.

Konec epizody:

Meredith: Ať už se snažíme mít hroší kůži sebevíc, pořád v ní zůstávají milióny nervových zakončení, obnažených a nechráněných, která jsou citlivější, než bychom si přáli. Takže se můžeme snažit vyrovnat se s bolestí, jak jen chceme, ale někdy se tomu jednoduše nedá vyhnout.  Někdy nám nezbývá nic jiného, než cit.

6×22 Shiny happy people

Začátek epizody:

Meredith: Obecně se má za to, že pozitivní myšlení vede ke šťastnějšímu a zdravějšímu životu. Coby dětem nám říkají, abychom se usmívali, vypadali vesele a měli šťastný výraz ve tvářích. Coby dospělým, zase abychom se dívali na tu světlou stránku, byli nad věcí a viděli sklenici jako poloplnou. Někdy nám ale při předstírání veselí do cesty vstoupí realita. Může se vám podlomit zdraví, podvést vás přítel nebo zklamat přátelé. Právě v takových chvílích se vám chce přestat si hrát, zvážnět a stát se vaším skutečným, ustrašeným a nešťastným já.

Konec epizody:

Meredith: Zeptejte se, koho je libo, co chce od života a dostanete vždy stejnou odpověď – být šťastný. Možná je to ale právě tohle očekávání, takhle touha po štěstí, co nám zabraňuje v jeho dosažení. Možná, že čím usilovněji se snažíme a tlačíme do stavu blaženého štěstí, tím zmatenější nakonec jsme. V onom zmatení, pak ani sami sebe nepoznáváme. Místo toho se jen usmíváme a snažíme, seč můžeme, abychom byli tak šťastní, jak bychom si přáli. Nakonec ale vždy dojdeme zjištění, že jsme to měli celou dobu pod nosem. Štěstí se nikdy neskrývá v našich snech a nadějích, ale v tom, co známe, ve všem obyčejném, co nám dodává klid.

6×23 Sanctuary

Začátek epizody:

Meredith: Pro většinu lidí je nemocnice děsivým a nenávistným místem. Místem, které nikdy nepřináší nic dobrého. Většina lidí by před ní dala přednost kostelu, škole nebo domovu. Já tu ale vyrostla. Zatímco máma měla vizitu, já se na galerce učila číst, hrála si v márnici nebo si dělala omalovánky z vyřazených karet. Nemocnice mi byla kostelem, byla mi školou, mým domovem. Nemocnice mi byla přístavem bezpečí, mojí svatyní. Miluju to tady. Oprava: Milovala jsem.

Konec epizody:

Meredith: Na galerce jsem se učila číst, hrála si v márnici a dělala si omalovánky z vyřazených karet. Nemocnice mi byla kostelem, školou, domovem, přístav bezpečí, mojí svatyní. Miluji to tady. Oprava: Milovala jsem.

6×24 Death and all his friends

Začátek epizody:

Derek Shepherd: Lidský život se skládá z řady rozhodnutí: ano či ne, dál, nebo zpět, nahoru či dolů. Kromě těchto jsou tu ale i opravdu zásadní rozhodnutí: milovat nebo nenávidět, být za hrdinu či zbabělce, bojovat nebo se vzdát, žít či zemřít. Žít či zemřít, to je tím nejdůležitějším rozhodnutím. Jenže ne vždy bývá tahle volba na nás.

Konec epizody:

Derek Shepherd: Žít či zemřít, být za hrdinu nebo zbabělce, bojovat nebo se vzdát. Ještě to zopakuji, abyste mě skutečně slyšeli. Lidský život se skládá z řady rozhodnutí: Žít či zemřít, to je tím nejdůležitějším rozhodnutím. Jenže ne vždy bývá takhle volba na nás.



http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/facebook_button_11.gif http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/2010/09/forum-icon1.png
http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/youtube-icon.png http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/TwitterIcon.png

http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/igloonet.png

Titulky

14×08

Out of Nowhere

České titulky stahujte ZDE

Stav překladu:

Překlad: 100 %

Korekce: 100 %

Sedí na verze:

HDTV.x264-KILLERS

720p.HDTV.x264-KILLERS

720p.AMZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-NTb

Příští epizoda

14x09

Název neznámý

18. ledna 2018

Podpořte nás

http://rooseveltparkministries.org/wp-content/uploads/2015/02/donate-button.png

Vzkazy

 

Často kladené otázky

Spřátelené stránky