Jak se dělají titulky

Titulkování není snadná věc. Spousta z vás si to asi dovede představit a nemálo vás to ví z vlastní zkušenosti. Pořád se ale najdou lidé, kteří se každý týden diví, jak je možné, že ty překlady trvají tak dlouho, když jde v podstatě jen o to přepsat výchozí text. Tihle lidé dělají základní chybu už v oné výchozí myšlence, že se text titulků prostě jenom „přeťukává“ do češtiny. Ono je to totiž podstatně složitější.

Abyste měli představu, jak u nás titulky vznikaly a vznikají, máme tu pro vás tento – snad vševysvětlující, snad zajímavý – článek.

V první řadě je potřeba se na dané video v klidu podívat. Na konkrétním přehrávači nezáleží a anglický transkript v tuhle chvíli člověk taky nepotřebuje (ty originální přepisy jsou beztak tak strašně naprasené, že by to člověka jen rušilo – ale o tom za chvíli). Během sledování je více než pravděpodobné, že si překladatel video tu a tam stopne, aby si zapsal nějakou myšlenku, nějaký super nápad na originální/geniální překlad dané situace.

Jakmile máte video nakoukané, nezbývá než si stáhnout anglický transkript a dát se do překládání. Jak takový výchozí přepis vypadá si můžete prohlédnout hned tady vlevo.

Na transkripty se občas musí čekat, protože je nevydávají pokaždé ve stejnou dobu, a začít překládat z odposlechu je možné, ale… I kdybyste třeba nakrásně rozuměli každému slovu (což třeba v Chirurzích s tou jejich lékařskou terminologií, kulometnou rychlostí mluvy – Jessico!– a občasným drmolením – ano, koukám se na tebe, Patricku! – a mumláním – Jesse! – občas tak úplně nejde), vypisovat se s časováním by trvalo věčnost, byť byste to nedělali v ruce, ale v nějakém šikovném programu. V transkriptu máte časování minimálně z jedné strany (ze začátku) hotové, takže s ním nemusíte šíbovat, a navíc jsou repliky postav jakž takž rozdělené do řádků, což také pomáhá. Prostě překládat z něj je mnohem příjemnější, než začínat od píky, takže se vyplatí si počkat.

Ovšem… Když už ten transkript máte, zdaleka není vyhráno. Když se podíváte na ten ukázkový kousek vlevo a porovnáte si ho s českými titulky, které si stahujete na těchto stránkách, určitě v něm vidíte pár rozdílů:

Prvně je v originále spousta věcí, které je potřeba odstranit – citoslovce (ugh, um), koktání (I-I, it´s…it´s), výplňková slova, která herci sami vložili do svých replik, nejspíš když si nemohli vzpomenout, jak dál, nebo scenáristé prostě jen potřebovali nějakou vatu (většinou případ „you know“ a „so“ na začátku promluvy) a občas i závorky pro neslyšící (titulky k Chirurgům vychází v obou verzích – pro neslyšící i obyč – a občas se k vám nejdřív dostane ta první zmíněná).

Odstraňování je ale to nejsnazší, co může být, a nezabere to moc času – prostě při překládání něco vypustíte. Problém je, že Chirurgové jsou hodně upovídaní, většina titulků je jednořádkových a střídají se proto nesmírně rychle. Jinými slovy, anglické titulky jsou krátké a problikávají proto každou sekundu, sekundu a půl. Když je navíc pokrátíte o všechno, co do nich nepatří, zbude vám málo textu, rozprostřeného na spoustě místa. A to je špatné. Musíte proto řádky slučovat. Originální titulky mají většinou kolem 1000–1100 řádků, české překlady se u mě pohybovaly tak v rozmezí 550–650 – takže jsem musel krátit více jak polovinu časovaného obsahu.

Tak, máte vše přeloženo a pokráceno. Máte i vyhráno? Ještě ne. Zdaleka ne. Teď je potřeba všechny řádky, co jdou, prodloužit. To aby diváci měli dost času si všechen ten text v klidu přečíst. Když spolu dvě postavy rychle konverzují a titulky se musí okamžitě po sobě střídat, prodlužovat se nedá, abyste nenabrali skluz, ale když je po nějaké delší promluvě drobná pauza, vždycky je lepší řádek prodloužit. Takhle se prodlužuje cirka polovina všech řádků. Já to dělal vždycky ručně v poznámkovém bloku, ale existují i programy, které vám práci s tím při dobře nastavených parametrech pomocí klávesových zkratek trochu usnadní. Pro překladatele je to sice trocha práce navíc, ale pro diváka to znamená větší komfort.

Ještě co se časování týče, každý překladatel – byť sebezarytější ateista – se pokaždé vroucně modlí, aby byla vypuštěná verze anglického transkriptu správně načasovaná, aby seděla. Když nesedí, může to pro překladatele znamenat práci na několik minut, ale třeba taky pár hodin. Problém je v tom, že anglické přepisy občas časují korunovaní neumětelové, takže můžou zlobit hned na několik způsobů. Buď předbíhají v průběhu filmu či epizody neustále rychleji a rychleji (případně se zpomalují neustále více a více), nebo se časový odskok mění při každém střihu do reklamy, případně kombinace obojího. Obojí se sice dá ošetřit v časovacích programech (člověk si v titulcích najde na začátku a na konci bod a všechny řádky mezi nimi posune o stejný čas/o stejný čas plus nějaký lineárně vzrůstající koeficient). Zezadu ale nevíte, jestli byste titulky nezkrátili tak, že by nebyl čas je přečíst, případně neprodloužili tak, že by se prolínaly s těmi následujícími. A občas vám vyjde verze, která je tak rozhozená, že musíte ručně z obou stran posunout každičký jeden řádek… Takže, sečteno a podtrženo, i s šikovným prográmkem znamená rozhozené časování s prominutím voser.

Ale zpátky, jak moc je třeba řádky prodloužit, to člověk dělá odhadem, podle citu. Prostě si tu kterou scénu pustí a kouká, jestli se všechen ten text stíhá přečíst. Oni mají překladatelé beztak video neustále k ruce, protože si ne vždycky ze samotného textu vybavíme, kdo s kým začíná mluvit (a jaký jazyk a tón proto máme použít, jestli tykat nebo vykat apod.) nebo co přesně se ve videu děje. Takže když jsme na vážkách, prostě si tu kterou pasáž znovu pustíme… a hned víme. Hádal bych, že většina překladatelů dneska používá nějaké chytré prográmky, ve kterých vidí titulky i video, ale třeba moje plocha při překládání vždycky vypadá asi takhle:

V poznámkovém bloku (protože v tom se mi osobně pracuje nejlíp) mám otevřený anglický transkript, vlevo nahoře video a hned pod ním slovník. I kdyby překladatel sám více méně rozuměl každému slovu, není od věci do něj tu a tam zabrousit a vyhledat si něco, co považuje za úplně jasné. Člověk si třeba v jednu chvíli nevybaví všechna synonyma jednoho výrazu a zatímco by normálně použil jedno slovo, slovník mu připomene jiné, které se do kontextu scény hodí o trošku lépe. Jenže i tohle je hračičkovství a zabere to dost času.

Co se mého slovníku týče, pokud by se vám ho někde podařilo sehnat, vřele doporučuji tenhle. Jmenuje se WDICT32 a je úžasně obsáhlý:

Iq.tiqe pak doporučuje Lingea Lexicon. Je podle něj více roztříděný podle významu slova a celkově vypadá méně „seznamově“. Když už jsme u seznamů: Kdybyste chtěli překládat, tak slovník na seznamu.cz, prosím, ne. Prostě ne…

Při překládání Chirurgů se člověk navíc musí potýkat s odbornou lékařskou hatmatilkou a celou kupou slangových výrazů (popkulturních narážek už od prvních sérií naštěstí ubylo). Z toho důvodu stráví věky i na internetu. Než vám totiž do titulků napíše, že někdo prodělal kolostomii, musí se sám přesvědčit a dohledat si, že se původnímu výrazu colostomy v české odborné mluvě takhle opravdu říká. Na tenhle seriál se dívá hodně mediků a ti by ho v případě sebedrobnější nepřesnosti roznesli na kopytech. (humor)

A na závěr je tu korekce. Při té si překladatel celé video nejlépe pustí celé od začátku a dává bedlivý pozor, protože je potřeba opravit spoustu chyb. Jde o chyby gramatické, překlepy, chyby v časování (já si třeba s komplet celým časováním hrál až ve fázi korekce). Navíc se při korekci upravuje samotný překlad: Díváte se na scénu a uvědomíte si, že nějaká situace měla vyznít jinak a že jste neodhadli správně tón, takže vyměníte pár slov; zjistíte, že se vám někde nějaká slova opakují moc často po sobě (což nevadí v angličtině, ale v češtině to tahá za smyslové orgány), tak některý nahradíte synonymem; uvidíte, že je nějaký řádek moc dlouhý, tak z něj vypustíte slovo, případně ho rozpojíte – čili uděláte z jednoho titulku dva. Při korekci na poslední chvíli zaměňujete i jiná slova a fráze, protože vás najednou napadla mnohem lepší řešení, atd. atd.

Když už jsme byli u toho rozpojování, to souvisí s faktem, že žádný řádek nesmí být delší než 42 znaků včetně mezer. Já, protože jsem asi začínal titulkovat v době kamenné a jako tomu starému psovi mi bylo proti srsti naučit se novým trikům, jsem nikdy primárně nepoužíval žádný program na překládání, který by mi automaticky ukázal, kdy už překračuji hranici 42 znaků. Místo toho, abych se nedostal přes limit, ale zároveň to nemusel stokrát odpočítávat od jedné, jsem si každé ráno na konci onoho dvaačtiřicetiznakového úseku oblepil odshora až dolů monitor průhlednou izolepou – když jsem to se znaky přepálil, začal jsem psát pod/za lepící pásku. V pozdějších letech jsem jeden z těch programů (Subtitle Edit, o kterém napíšu vzápětí) přeci jen začal používat, ale to bylo už jen tak pro kontrolu.

Nejlepší je, když po samotné korekci překladatele vykoná korekci druhou ještě někdo jiný (v mém případě to byl Morpheus a později iq.tiqe, který spolupracuje i s novými překladatelkami). Jeho čerstvé oči vždycky odhalily, co moje unavené už neviděly.

Pokud ale člověk druhého korektora nemá, zbývá snad už poslední věc: Protože se při překladu hodně slučovaly řádky, každý řádek je očíslovaný, a některým přehrávačům dělá problémy zobrazovat titulky, jejichž řádky nejsou očíslované pěkně od jedničky vzestupně po jedné a bez přeskakování, je dobré použít např. onen Subtitle Edit. V tom spousta překladatelů titulky dělá celé a nic proti tomu, mně jen více vyhovuje poznámkáč. Tenhle program ale nabízí funkci úpravy číslování řádků – třeba namísto proškrtané a přeskakující řady 1-2-4-6-7-9 vám řádky hezky srovná tak, že budou očíslované 1-2-3-4-5-6 a žádný přehrávač nikomu nebude dělat starosti. Subtitle Edit vám také ukáže, jestli jste se při prodlužování řádků náhodou časově nedostali do prostoru řádku následujícího, takže na poslední chvíli ještě můžete zabránit zbytečnému prolínání.

Jakmile máte všechno tohle hotové, můžete titulky vypustit do světa. Teda, pokud chce mít člověk titulky vypuštěné co nejdříve a na kvalitě mu nezáleží, tak si s nějakým časováním, spojováním řádků a korekcí vůbec neláme hlavu. Prostě titulky rychle přeloží a okamžitě vydá – se všemi omyly, překlepy, nedodělky, nedokonalostmi. Hodně takových chyb se odhalí právě při korekci a přesně z toho důvodu se vám každý pořádný překladatel bude zuby nehty bránit vydávání nehotové beta verze titulků. Iq.tiqe nabízí ještě jeden úhel pohledu: „Překladatel by byl sám proti sobě. Ať už totiž chce sebevíc, vždy se nakonec titulky dostanou na nějaký server třetí strany. A pokud by se tam dostala právě ona nehotová verze s chybami, byl by překladatel rázem za neumětela, navíc by byl pod titulky podepsán a ani neměl možnost je opravit.“ Před korekcí prostě nejsou titulky dodělané! Nedopečené kuře byste z trouby taky nevytáhli a nezačali ho servírovat, byť by vonělo sebelíp.

Na závěr by snad někoho mohlo zajímat, jak to funguje, když titulky překládá více lidí. Já byl vždycky solitér a celý díl si syslil pro sebe, na titulcích pro desátou sérii ale pracuje celý kolektiv lidí. Překladatelky (KevSpa a RezaK) si díl vždycky rozdělí do částí, každá si přeloží své kousky, pak to dají dohromady a překlad si vzájemně zkontrolují. Udělají textu korekce (na těch už během dne průběžně pracuje i Lucifrid), o prodlužování a slučování řádků nemluvě, a titulky pošlou k další (tentokrát odborné korekci) Medičce01, která dohlédne na správné užití lékařské terminologie. Na závěr pak nastoupí Iq.tiqe, který text ještě jednou prohlédne a udělá přečasy na zbývající verze. Jak vidíte, text je několikrát kontrolován několika lidmi a na Facebooku se společně vždy piluje spousta překladatelských maličkostí/obludností. Titulky se na stránky nahazují teprve ve chvíli, kdy jsou s jejich podobou všichni spokojení.

Tak, snad se mi podařilo i ty největší pochybovače přesvědčit o tom, že tvorba titulků není tak snadná, jak by se mohlo zdát, že nejde o pouhý přepis vět. Titulky se překladatelé vždycky snaží vypustit co nejdříve, ale příliš spěchat, případně vydávat polotovary nemá cenu – tratili by na tom všichni. Prostě jen trpělivost přináší růže :)

Kdyby vás k tomuhle tématu cokoliv dalšího napadlo, neváhejte a ptejte se ;-)

Komentáře

Vložit komentář

Jak získat Gravatar? (osobní obrázek u komentáře)

Co je to "Gravatar"?

Je to globální avarar (obrázek), který se v komentářích zobrazí u Vašeho jména. Gravatar je vždy registrován na konkréní emailovou adresu, proto může být používán pro různá fóra, blogy, které ho podporují.

Jak ho získat?

Zaregistruje se na stránkách gravatar.com (na hlavní stránce je možnost "Sign up"). Nahrajte svůj obrázek. Po úspěšných krocích, až budete komentovat a pokud uvedete svůj registrovaný e-mail, u Vašeho jména se zobrazí Váš Gravatar.

http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/facebook_button_11.gif http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/2010/09/forum-icon1.png
http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/youtube-icon.png http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/TwitterIcon.png

http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/igloonet.png

Titulky

14×08

Out of Nowhere

České titulky stahujte ZDE

Stav překladu:

Překlad: 100 %

Korekce: 100 %

Sedí na verze:

HDTV.x264-KILLERS

720p.HDTV.x264-KILLERS

720p.AMZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-NTb

Příští epizoda

14x09

Four Seasons in One Day

18. ledna 2018

Podpořte nás

http://rooseveltparkministries.org/wp-content/uploads/2015/02/donate-button.png

Vzkazy

 

Často kladené otázky

Spřátelené stránky