Izzie Stevens

Hrála ji:

Katherine Heigl (*24. 11. 1978, West End, Washington D.C., USA)

————————

Známá z:

Slečna nebezpečná, 27 šatů, Zbouchnutá, Chceš mě, chci tě, Vrahouni, Pod jednou střechou, Šťastný Nový rok, Velká svatba, Face Blind, Caffeine, Bláznivá olympiáda, Side Effects, Descendant, Síla věčné lásky, Nesmrtelné zlo, Vítr v srdci, Valentine, 100 sladkých holek, Roswell, Bouře, Bug Buster, Chuckyho nevěsta, Princ Valiant: Boj o Excalibur, Stand-ins, Wish Upon a Star, Této noci, King of the Hill, Můj táta hrdina, Právo a pořádek, Přepadení 2: Temné území, Zóna soumraku

————————

Bio:

——

Moji známí dobře vědí, že mám názor v podstatě na všechno.

——

Katherine pochází z hlavního města USA, Washingtonu D.C. Narodila se coby nejmladší ze čtyřech dětí (její sourozenci se jmenují/jmenovali Meg, Jason a Holt) do rodiny personální manažerky Nancy a účetního a analytického poradce Paula Heiglových. Po matce je Katherine Němka a po otci Němko-Irka, německy ale nešprechtí. Rodina Katherine byla už od jejího dětství jednak hodně křesťansky založená a také se neustále stěhovali. Z Washingtonu nejdříve přesídlili do Virginie, pak do Denveru a nakonec zakotvili v Connecticutu. Tady si koupili starý viktoriánský venkovský dům, hotové sídlo, a umožnili tu Katherine strávit poklidné dětství/dospívání.

No, poklidné. Pokud jste se zarazili u výčtu jejích sourozenců, tak teď se dozvíte proč. V roce 1986 se Katherine při autonehodě zabil starší bratr Jason. Vyjel si s přáteli na oběd do restaurace, nepřipoutal se, auto nabouralo a Jasona to vymrštilo z vozu ven. Jeho rodiče se rozhodli darovat jeho orgány k transplantaci, což v té době Katherine hodně vzalo. Po čase si ale uvědomila, že je to vlastně dobrá věc, a začala dárcovství orgánů sama podporovat a propagovat (dodnes je mluvčí společnosti Donate Life America). Mimochodem, je známo, že se Shonda při psaní scénářů často nechává inspirovat životními příběhy samotných herců… Vzpomínáte, jak Izzie s Cristinou objevily potenciálního dárce a jaly se přesvědčovat jeho manželku, aby s transplantací jeho orgánů souhlasila?

Pojďme se ale podívat, jak se Katherine vůbec dostala k herectví: Když bylo Katherine devět let, přijela k Heiglům na návštěvu její teta, které se Káťa tak zalíbila, že si ji na místě párkrát vyfotila. Po návratu do New Yorku pak ve všem svém nadšení (a se souhlasem rodičů) teta rozeslala Katherininy fotky do několika modelingových agentur a ejhle! Během pár týdnů se jí ozvali z agentury Wilhelmina Models s tím, že by Katherine rádi najali jako dětskou modelku. Ta s nimi podepsala smlouvu a brzy dostala nabídku z jednoho magazínu na nafocení obálky. Netrvalo dlouho a Katherine si za pózování pro katalogy obchodů Sears a Lord & Taylor účtovala 75 babek. Ve světě modelingu navíc člověk nemá nikdy příliš daleko od televize, takže netrvalo dlouho a Katherine už točila svoji první reklamu – na cereálie Cheerios.

A jakmile se mohla ohánět hereckými zkušenostmi, měla brány do Hollywoodu v podstatě otevřené. Svůj pořádný herecký debut zažila v roce 1992 ve filmu Této noci. O rok později se objevila ve filmu uznávaného režiséra Stevena Soderbergha King of the Hill a rok nato byla obsazena do své první hlavní role ve snímku Můj táta hrdina (v konkurzu do tohoto filmu porazila například i Alicii Silverstone). Stranou tohoto snímku řekla například toto: „Dodnes se tu a tam najde nějaký ten muž, co ke mně přijde a řekne mi, že mi to v tomhle filmu fakt seklo. U všech rohatých, vždyť mně ale tehdy bylo teprve 14 let!“

V průběhu natáčení všech těchto filmů se ze všech sil snažila chodit do školy (New Canaan High School), na hodiny cella, na které v té době hrála, a neopomíjet ani svou kariéru modelky. Školu ale po dvou letech na krátko přerušila, aby se mohla plně věnovat kariéře v Hollywoodu (na New Canaan High maturovala až v roce 1996).

Roku 1995 si střihla roli v akčním bijáku Přepadení 2: Temné území se Stevenem Seagalem. Hrála tu šestnáctiletou dívenku na cestě vlakem ke hrobu svého zemřelého otce (kolik takových dívenek hromadou asi cestuje…?), kterou doprovázel její strýc… Steven Seagal… bývalý mariňák (of kórs) a expert na boj proti terorismu (zelbstfrštendlich). I přes důraz na kariéru u filmu se Katherine ale stále nevzdávala focení. Pracovala například pro časopis Seventeen (představuji si to jako obdobu Bravíčka).

Rok 1996 pro ni pak byl asi poměrně náročný. Sice slavila profesní úspěch s filmem Wish Upon a Star, který natočila pro Disneyho, ale rozvedli se jí rodiče a její matce následně diagnostikovali rakovinu. Z té se ale vyléčila a byla tak schopná napřesrok s Katherine odjet natrvalo do Los Angeles, sestěhovat se s ní do velkého domu a nastoupit do funkce její manažerky.

A tahle rodinná spolupráce se Katherine dost vyplatila. Pravda, záhy se objevila v pitomosti Chuckyho nevěsta, ale zahrála si třeba také s Peterem Fondou v adaptaci Shakespearovy Bouře. V roce 1999 navíc přijala roli v seriálu Roswell. V první sezóně se vyskytovala jen tak okrajově, ale v nadcházejících dvou jí scénáristé postavu zvýraznili.

Drobný vtípek: Její postava v Roswellu se jmenovala… Isabel Evansová. Že vám to zní povědomě? Mně taky… Tuhle svou postavu ale měla Katherine obzvláště ráda: „Na tom seriálu mi přišlo děsně zajímavé, že moje postava byla mimozemšťan. A právě z toho důvodu jsem měla šanci dělat spoustu věcí, což náramně podporovalo mého tvůrčího ducha. Podle mě se každý herec, který se upisuje seriálu, co by mohl běžet třeba i několik let, nevyhnutelně musí bát, že bude muset tak strašně dlouho hrát jednu a tu samou postavu, že mu za tu dobu ochabnou herecké svaly. V Roswellu jsem tedy měla pěkné štěstí.“

Roswell se natáčel mezi lety 1999-2002. V téhle době se Katherine nejen zasnoubila se svým seriálovým kolegou Jasonem Behrem (ze svatby ale nakonec sešlo), ale především nelenila a točila i vedlejší projekty, například 100 sladkých holek nebo nezávislák Valentine. Přijala také roli v projektu s názvem Ground Zero inspirovaném románem Jamese Millse The Seventh Power, který se měl vysílat v televizi na podzim roku 2001. V něm si zahrála politicky aktivní studentku, která v zájmu zvýšení povědomí o špatně nastavených národních prioritách, pomůže svým kolegům vyrobit jadernou hlavici. Po kamarádově zradě se jí ale zmocní teroristé a je zaděláno na pořádný průšvih. Film to musí být podle synopse určitě parádní, nicméně po útocích 11. září byl uložen k ledu, protože lidem jeho tematika přišla nevhodná. Sama Katherine po útocích vydala veřejné prohlášení, ve kterém nabádala lidi, aby posílali příspěvky Červenému kříži. Onen film se znovu vynořil v roce 2003 a byl vypuštěn do distribuce pod názvem Critical Assembly.

Po Roswellu v Katherinině kariéře následovalo tříleté období, během něhož se herečka plácala od jednoho projektu ke druhému. Většinou šlo o projekty televizní a v žádném se dlouho nezdržela. Jako by hledala nový domov. Z téhle doby můžete také omrknout třeba filmy Bláznivá olympiáda, Nesmrtelné zlo, Side Effects, Vegas Dick, Vítr v srdci, Láska přichází zvolna, Descendant, Slib věčné lásky nebo Romy a Michele.

V roce 2005 se pak Katherine povedl majstrštyk, když vyhrála konkurz do role Izzie v našich Chirurzích. Sama z Izzie původně chtěla udělat brunetu, ale tvůrci ji přesvědčili, aby si nechala svou přírodní blond barvu. A když už jsme tak u konkurzu do role Izzie, Katherininy přírodní blond hřívy a všech těch stereotypů, co s ní jsou spojené, možná by nebylo od věci zmínit, co o svém castingu Katherina sama v roce 2006 řekla: „Na konkurz jsem šla v průběhu toho strašlivého blázince, kterým je každá sezóna castingů do pilotních dílů seriálů. Už jsem si prošla dvěma sezónami pilotů a fakt je nemám ráda, protože z nich člověk vyjde tak akorát zklamaný a psychicky zdeptaný. Chodíte totiž na tři konkurzy denně, ze všech sil se snažíte urvat si nějakou roli – a ne každá za to stojí – a stejně vám z toho většina nevyjde. Šla jsem ale i na tenhle konkurz – scénář jsem si okamžitě zamilovala a navíc se mi líbila představa, že bych hrála typ postavy, na který tvůrci herečky mého vzhledu běžně nenajímají. Nasadila jsem si na nos brýle, stáhla vlasy do culíku, schválně se nenalíčila, oblékla si vytahanou mikinu a snažila se všechny přesvědčit o tom, že mi to fakt pálí, že dokážu předstírat, jaký to jsem úžasný chirurg. A oni mi to spolkli i s navijákem.“

Ačkoliv byla za to, že se do Chirurgů nakonec dostala, velice ráda, už od počátku měla Katherine trochu problémy s lékařskou terminologií, která jí vůbec nešla přes jazyk. Navíc se nechala slyšet, že ačkoliv lékaře a jejich řemeslo obdivuje, samotná medicína ji – na rozdíl od jejích hereckých kolegů – zas tolik nebere. Přesto ale po odchodu Kate Walsh do Private Practice Katherine údajně doufala, že se jí podaří tvůrce přesvědčit, aby Izzie také napsali celý seriál, co by se točil jen kolem její postavy. Čas nakonec ukázal, že se jí je přesvědčit nepodařilo.

Zoufat si ale Katherine rozhodně nemusela. Díky Chirurgům byla několik let na výsluní. Psali o ní rozsáhlé články v časopisech Life, TV Guide, Teen a FHM, fotili s ní portréty do kalendáře “Stovky nejpřitažlivějších žen světa” časopisu Maxim a tucty magazínů ji řadily mezi své žebříčky sexbomb. Kupříkladu zrovna v tom Maximu se umístila 12. příčce, v časopisu FHM na 55. a později 19., ve Stuffu na 72., dále byla na 1. místě v internetovém žebříčku na stránkách askmen.com atd. atd. Docela by mě zajímalo, jaký vliv všechny tyhle akolády mohou mít na lidskou psychiku. Existuje samozřejmě několik výjimek (třeba taková Jennifer Lawrence v klidu přiznává, že když nikam nemusí, stráví celý den v pyžamu u televize a ani se neobtěžuje vysprchovat; Russel Brand se také nechal slyšet, že ačkoliv mají celebrity často božské komplexy, i jejich životy jsou ve výsledku fádní a nudné a oni se spíše než polobozi chovají jako prostí opičáci), ale občas se mi zdá, že tyhle žebříčky celebritám mají docela silnou tendenci lézt do hlavy a vytlačovat zdravý rozum.

O tom, kolik zdravého rozumu Katherine v následujících letech měla (a jaké šílenosti se o ní psaly jen kvůli senzacechtivosti médií), si udělejte obrázek sami. Protože byla v centru spousty afér a na internetu najdete přehršel výkladů a názorů na to, co se vlastně stalo, rozhodl jsem se odprezentovat vám prostě a jednoduše všechna fakta a názory všech stran. Bude to sice delší čtení, ale o to snad objevnější.

Už v roce 2006 přineslo účinkování v Chirurzích Katherine své první plody: Získala nominaci na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli a také byla obsazena spou s Paulem Ruddem a Sethem Rogenem do komedie Zbouchnutá. Navíc se jí do kin konečně dostal snímek Zyzzyx Road, který natočila už v roce 2004. Bohužel ale šlo o naprostý propadák a ve své době se o něm psalo jako o nejméně výdělečném filmu všech dob.

Naopak Zbouchnutá, která do kin šla v létě následujícího roku, byla komerční hit, a dokonce se i vcelku líbila kritice. Katherine si ale u tvůrců a veřejnosti díky svým komentářům pořádně rozlila mlíčko. V jednom z rozhovorů se totiž o filmu vyjádřila následovně: „Ten film je trochu sexistický. Zobrazuje ženy jako věčně podrážděné semetriky bez špetky humoru a muže jako potrhlé drahoušky, co se jen chtějí trochu bavit. S těmi přepálenými postavami jsem měla od počátku problém. Občas jsem totiž hrála takovou nánu. Proč se moje postava tak často chová jako totální suchar? Proč se musí na plátně ženy zobrazovat zrovna takhle? Z 98 % jsem si natáčení náramně užívala, ale přijde mi docela obtížné mít tenhle film ráda.“

Její slova v médiích spustila lavinu reakcí, které se většinou omezovaly na osobní útoky, v nichž byla Katherine nazývána „nevděčnou zrádkyní“ či „asertivním, nedočkavým pokrytcem, kterého brzy omrzelo čekat, než se jí přítel konečně vysloví“. Katherine v reakci na tuto kritiku poskytla rozhovor časopisu People, ve kterém se snažila vyjasnit, že, „mi šlo jen o to, aby ženy nebraly tenhle motiv ve filmu příliš vážně a aby si pamatovaly, že jde jen o hrubozrnnou komedii.“

Přes všechen tento halas se o Katherine brzy začalo opět mluvit jen v samých superlativech. V září roku 2007 totiž za svou roli v Chirurzích vyhrála prestižní cenu Emmy. Při této příležitosti se opět ukázalo, že Katherine prostě a jednoduše říká vše, co jí přijde na mysl, a že v Hollywoodu, kde jde hlavně o pozlátko, vnější fazónu a předstíranou distinguovanost se něco takového moc nenosí. Když totiž Katherinino jmého vyhlašovali, neobtěžovala se ona herečka – Rebecca Riedy – zjistit si, jak se to Heigl vlastně vyslovuje. Zparchantěla ho na hajdžl, což musela ve svém děkovném proslovu Katherine veřejně opravit na hajgl. To ale nebylo vše, když její jméno oznámili, byla Katherine tak překvapená, že jí ulítlo slovíčko Shit! a cenzoři ji museli na vteřinu vytípnout. Protože zatímco střílení, řezání, vraždy a mučení jsou v hlavním vysílacím čase naprosto v pořádku, slovo shit, které se děti učí už v mateřské školce, by mohlo kazit mládež.

V lednu roku 2008 Katherine šel do kin film 27 šatů, romantická komedie s Jamesem Marsdenem, kterou kritika strhala za její sacharínovou klišovitost a trivialitu. Koncem seriálové sezóny 2008-2009 se pak vynořily první bludy o tom, že by snad Katherine měla uvažovat o odchodu z Chirurgů. Ty způsobil jednak všechen čas, který Katherine trávila produkováním filmové adaptace románu Carolyn Jessop Escape, ale především pak spousta spekulací ohledně důvodů pro odebrání jejího jména ze seznamu kandidátů na nominaci na cenu Emmy. Katherine se tehdy nechala slyšet, že si nominovaná být nepřeje, protože má pocit, že onu sezónu nedostala dostatečně dobrý materiál k tomu, aby si takovou nominaci zasloužila. Shonda Rhimes na toto vyjádření reagovala ujištěním, že se jí to nijak nedotklo. Poznamenala ale také, že Izziina příběhová linie byla toho roku schválně osekaná na minimum, protože sama Katherine prosila tvůrce, jestli by jí nemohli odebrat trochu pracovní zátěže, aby měla čas i na jiné projekty (například v červenci 2009 šel Katherine do kin kritikou opět ztrhaný propadák s Gerardem Butlerem Chceš mě, chci tě). I přes své rozladěné poznámky stranou předcházející sezóny a řadu hysterických internetových článků, tvrdících, že tvůrci nechají její postavu zemřít, se Izzie v následující páté sezóně přeci jen vrátila.

Na jak dlouho, to už bylo ovšem zase předmětem spekulací. Na světlo světa se totiž dostala informace, že se do seriálu vrátí Jeffrey Dean Morgan, který na konci druhé série hrál Dennyho, že bude součástí několikaepizodního oblouku zhruba uprostřed páté řady, že bude hrát ducha a že to dost možná znamená, že Izzie dostane nádor na mozku. Její smrt ve finále páté série byla předmětem mnoha diskuzí. Ředitel zábavního oddělení televizní stanice ABC tento mýtus ani nepotvrdil ani nevyvrátil. Řekl jen, že pro diváky, „tento rok přichystali neuvěřitelnou dějovou linii, která bude v podstatě odrážet všechno, o co se tuhle sezónu budeme snažit.“ Báchorky o tom, že to Izzie zabalí, se koncem páté sezóny opět vynořily, když bylo oznámeno, že se Jeffrey ve své roli vrátí i ve finále. Blogeři a pisálci ihned hlásali, že ze seriálu odejde nejen předem ohlášený T. R. Knight, ale také sama Katherine. Tuhle fámu přiživil i James Pickens Jr., který se přesně v tomhle smyslu nešťastně vyjádřil. Svůj výrok vzal téměř okamžitě zpátky, ale v té chvíli ho již skoro nikdo neposlouchal.

Těsně po odvysílání závěrečného dílu páté série se Katherine nechala slyšet, že nemá ponětí, jestli její postavu scenáristé nechají žít. A člověka v té době mohlo napadnout, jestli by se jí v seriálu zůstávat chtělo, když z něj v té době odešel její nejlepší kamarád, T. R. Knight. Nakonec se ukázalo, že se vrátí. Na konci června bylo oznámeno, že Katherine podepsala smlouvu na šestou řadu. Měla to být ale smlouva do značné míry upravená. Katherine se v seriálu měla objevit pouze v několika epizodách, aby natáčením netrávila tolik času, že by jí to jednak drželo od rodiny, ale také zasahovalo do jejího filmového rozvrhu (tohle byl u ní totiž v té době dost velký protimluv – na jedné straně se vymlouvala, že v Chirurzích už tolik nehraje, protože měla novou rodinu, které chtěla být nablízku, ale zároveň kromě Chirurgů chrlila jako vedlejšáky jeden film za druhým).

A pak přišel rok 2010 a konečně došlo na lámání chleba. Katherine šly do kin hned dva filmy: Pod jednou střechou a Vrahouni, ani jeden z nich se nestal komerčním hitem, v něž herečka a producenti doufali. A otázka, jak to s Izzie v šesté sezóně bude vypadat, se zdála být zodpovězena, když se v březnu na internetu najednou objevila zpráva o tom, že Katherine odmítla přijít zpátky na plac, ačkoliv bylo domluveno, že zbytek sezóny dotočí (měl hrát v posledních pěti dílech). Záhy se ukázalo, že se Katherine se Shondou nejen dohodly na Izziině odchodu ze seriálu, ale především že už Katherine nebude dotáčet žádné scény. Diváci se tak museli smířit s tím, že když toho ledna viděli Izzie v seriálu naposled, bylo to již skutečně naposled.

Shonda samozřejmě věděla, že Izziina dějová linie zůstala po hříchu neuzavřená – obzvlášť její vztah s Alexem – a doufala, že se jí podaří udělat za vším tečku v sedmé sérii. V jednom rozhovoru se prořekla, že chvíli zvažovala, že by Izzie nechala mimo kameru umřít, ale brzy si to rozmyslela, protože by to pro Alexe ani ne tak uzavřelo celou tuhle kapitolu, jako ho to spíš emocionálně zničilo. Na závěr dodala, „Jsem otevřená možnosti, že by se k nám Izzie opět vrátila. Pokud by se Katherine chtělo zpátky, ráda bych její příběh uzavřela. Pokud se jí chtít nebude, tak to nevadí a my se posuneme dál.“ Sama Katherine se o dva měsíce později ve svém vlastním rozhovoru pro Entertainment Weekly nechala slyšet, že návrat do Chirurgů považuje za velmi nepravděpodobný, jelikož se její postava už tak dvakrát vrátila a zase odešla. Kdyby to udělala potřetí, přišlo by jí to podle vlastních slov velmi „manipulativní“.

Ten Katherinin rozhovor je natolik všestranně informativní, že jsem se rozhodl vám ho celý přeložit:

——————

Entertainment Weekly: Jak to vypadá s Chirurgy? Skončila jste v nich?

Katherine Heigl: Skončila. Zrovna jsme dopodepsali všechny smlouvy. Všichni se ze všech sil snažili nalézt co nejschůdnější, nejpřátelštější a nejtaktnější způsob, jak mi odchod umožnit. Je to sice smutné, ale přesně to jsem chtěla.

EW: Jak k tomu vůbec došlo?

KH: Za posledních šest let se mi drasticky změnil život. Založila jsem rodinu a od té chvíle je pro mě všechno jiné. Už si nemůžu dovolit pracovat na plný úvazek.

EW: K tomuto rozhodnutí jste tedy dospěla vloni na podzim poté, co jste adoptovala dceru Naleigh?

KH: Ne, ale adopce ten proces jen urychlila. Se Shondou Rhimes jsem o odchodu začala mluvit už před rokem. Řekla jsem jí, že chci založit rodinu – s Joshem jsme zrovna vyřizovali adopční papíry – a chtěla jsem ji varovat. Moje rozhodnutí respektovala a podporovala mě v něm. Chtěla zkusit vymyslet nějaký způsob, jak bych mohla zvládat obojí, což se mně samotné hodně zamlouvalo. Když ale došlo na lámání chleba, nedokázali jsme stranou mého pracovního rozvrhu přijít na žádný kompromis, který by nějak negativně neovlivnil ostatní herce a členy štábu. A mně by vůči nim a celému seriálu přišlo nefér, kdyby se všichni museli podřizovat mým potřebám.

EW: Na plac jste se měla vrátit 1. března a točit až do konce tehdy vysílané řady, nakonec jste ale vůbec nedorazila. Proč?

KH: Odešla jsem na mateřskou a strávila tři měsíce v Utahu péčí o malou. To mi od základu změnilo náhled na svět. Právě tohle se pro mě stalo zlomovým okamžikem. Těsně před návratem jsem proto znovu zavolala Shondě a probrala s ní svůj odchod. Pak už jsem jen počkala doma, dokud mi formálně neodsouhlasili, že mě ze seriálu odepíší. Drby o tom, že jsem se na plac jen tak odmítla vrátit jsou naprosto smyšlené.

EW: Rozešla jste se tedy s tvůrci v dobrém?

KH: Myslím, že ano. Řekla bych jen, že to pro spoustu lidí určitě musel být šok, a že hodně z nich napadlo, jestli by se celá situace ještě nedala nějak vyřešit, abych odcházet nemusela. Sama bych tam opravdu ráda zůstala, nemohla jsem ale riskovat, že kvůli práci obětuji vztah se svým dítětem. S Naleigh to mezi námi bude asi navždy trochu komplikované. Musela jsem se hodně snažit, abychom se spřátelily, protože zatímco já jí byla doslova posedlá, jí samotné jsem byla dost ukradená. Tohle pro mě bylo obzvlášť obtížné – s Joshem si okamžitě padla do oka, ale mě dlouhou dobu jen tak tolerovala. A já přitom chtěla, aby věděla, že se o mě bude moci kdykoliv opřít, nechtěla jsem ji za žádnou cenu zklamat.

Věděla jsem, že svým rozhodnutím zklamu fanoušky, scenáristy, své herecké kolegy a členy štábu, ale musela jsem se jednoduše rozhodnout. Snad jsem se rozhodla správně. Přesně tohle je ale tak strašně na prd. Člověk by rád, aby se mu dostalo všeho, po čem zatouží, ale tak to v životě holt nefunguje. Musela jsem v sobě najít odvahu udělat krok kupředu. Jsem z toho smutná a mám strach, ale v té chvíli jsem byla přesvědčená, že činím to správné rozhodnutí. Na celé věci mě nejvíc štve to, že jsme nevěděli, jak Izzie nechat odejít pořádně a s grácií; jak jí napsat takový odchod, co by vůči divákům nebyl neuctivý. A nechat Izzie přijít zpátky a pak zase odejít, to jsme tu sezónu udělali už dvakrát. Potřetí by nám to přišlo hodně manipulativní.

EW: Co byste vzkázala fanouškům, co se cítí ošizeni? Šest let strávili s vaší postavou a když se s ní v lednu loučili, neměli ani ponětí, že ji vidí naposled.

KH: Máte pravdu. Vidíte, to mě ani nenapadlo. Mají recht, to je mi velmi líto. Já sama se tak cítím. Prostě nás ale nenapadlo, jak jinak to udělat.

EW: Podívejme se nyní na pár výroků, které jste uvedla v různých rozhovorech. Například v roce 2008 jste po odvysílání čtvrté řady seriálu oznámila, že se nenecháte nominovat na cenu Emmy, protože, „mi letos podle mého názoru nebyl nabídnut dostatečně dobrý materiál k tomu, abych si takovou nominaci zasloužila.“ Litujete tohoto prohlášení?

KH: Ano.

EW: Proč?

KH: Víte… V té době jsem byla přesvědčená o tom, že dělám správnou věc. A ráda bych zdůraznila, že jsem v žádném případě neshazovala ani neohrnovala nos nad cenami Emmy. Když jsem v roce 2007 tuhle cenu vyhrála, byl to jeden z vrcholů mojí kariéry. Jen jsem se bála, že kdybych celou tu záležitost odbyla prostým, „Bez komentáře,“ lidé by si pomysleli, že mi nějaké Emmy ani nestojí za to, abych se ucházela o nominaci. Ale teď vážně, tohle všechno jsem mohla vyjádřit mnohem ladněji a detaily z práce do toho vůbec netahat. Ten spor byl mezi mnou a scenáristy. Já je tímhle vyjádřením přepadla ze zálohy a to ode mě nebylo hezké ani fér.

EW: Proč jste si s nimi osobně nepromluvila?

KH: Každý má občas den blbec. Stranou té sezóny jsem automaticky zaujala obranný postoj, protože mi přišlo, že pro moji postavu byla dost nijaká.

EW: Omluvila jste se Shondě?

KH: Ano. Šla jsem k ní do kanceláře a řekla jí, „Vím, že to ode mě bylo nepřijatelné. Omlouvám se.“ A ona mě místo seřvání podržela. Řekla mi, „Já to chápu. Naprosto. Vím, žes to tak nemyslela.“

EW: Co se vám při pomyšlení na tuto sezónu vybaví?

KH: Naskakuje mi jen to, že jsem zachránila srnku. Shonda mi sice s nadšením vysvětlila, odkud se ta myšlenka vzala a co se jí při psaní honilo hlavou, ale při čtení člověka často napadlo, „Promiň, ale cože?! Jak jako že zachraňuje srnku? Počkej, to jí jako bude dávat i elektrošoky? Brzdi přece!“

EW: V téhle řadě se Izzie také dala dohromady s Georgem.

KH: Z tohodle spárování jsem byla zpočátku hodně nadšená, protože to pro mě znamenalo, že v práci strávím o to více času se svým nejlepším kamarádem, což je vždycky bezva.

EW: Diváci z toho ale u vytržení příliš nebyli.

KH: To tedy nebyli. Když jsem se dozvěděla, že pro nás vymysleli přezdívku Gizzie [cosi se stříkáním, pozn. moje], bylo mi jasné, že romantice odzvonilo. Říkala jsem, „Musíme je od sebe zase rozehnat, tihle dva přece nejsou Brangelina.“

EW: Kontroverzi jste způsobila i loni v červenci, když jste si v pořadu Davida Lettermana stěžovala na 17tihodinové natáčecí dny na place Chirurgů. I toho litujete?

KH: Ano, tehdy a tam se absolutně nehodilo, abych si stěžovala na práci. Když se na záznam toho rozhovoru s odstupem dívám, rudnu až za ušima z toho, jak ufňukaně tam zním. Nezmínila jsem to navíc jen jednou, ale zopakovala to snad ještě třikrát. Dost mě štve, co jsem tam toho večera předváděla. Právě tehdy jsem si uvědomila, „Fajn, Katie,“ – já si totiž občas takhle sama se sebou povídám –, „na zápalu pro věc není nic špatného a na tom, mít svůj názor, také ne. Občas je ale lepší držet jazyk za zuby.“

[Poznámka k tomuto videu: Berte ho částečně i jako kulturologickou vložku objasňující, čemu se člověk vystavuje, když se z něj stane celebrita…]

EW: Ty sedmnáctihodinové šichty vás ale očividně trápily.

KH: To ano.

EW: Já měl ale za to, že se produkce k oněm sedmnáctihodinovkám uchýlila pouze z toho důvodu, aby vám umožnila vzít si vzápětí tři dny volna na to, abyste mohla odjet do New Yorku a v nejrůznějších pořadech – včetně toho Lettermanova – propagovat svůj film Chceš mě, chci tě.

KH: Jestli je tohle pravda, tak je fakt škoda, že se mi o tom producenti ani slovem nezmínili. Neřekli mi, „Hele, jestli chceš odjet dělat reklamu tomu filmu, tak si budeš muset máknout.“ Vědět to, tak do toho propagačního turné vůbec nejdu. Na všechny rozhovory bych se vykašlala. Takhle jsem – aniž bych o tom měla sebemenší tušení – celý štáb donutila odkroutit si sedmnáctihodinové směny. A pro ně je to vlastně ještě horší, protože na plac musí dorazit o hodinu dřív a odjíždí z něj o hodinu později než herci. A každý z nich má vlastní rodinu, ke které by se rádi dostali zavčasu.

EW: Takže vás ty směny frustrovaly hlavně kvůli štábu?

KH: Přesně. Já sedmnáctky přežiju, ale žádat to samé od nich je dost nefér. Dřou se jak mezci a nikdo jim za jejich práci ódy nepěje. Lidé je na rozdíl od herců přehlíží a ani výplaty jim za moc nestojí.

EW: Došlo po vašem návratu na plac k nějakým rozporům?

KH: Nikdo se o té aféře nezmínil. Myslím, že si všichni mysleli něco ve smyslu, „Ach jo, zase ta Katie…“ Přišlo za mnou ale několik členů štábu a ti mi poděkovali, že jsem se ozvala. Oni si totiž nemohou dovolit cokoliv říct.

EW: Všechna tato veřejná prohlášení v kombinaci s faktem, že ze seriálu odcházíte před vypršením své smlouvy, z vás v očích mnoha lidí učinila namyšlenou nevděčnou divu. Věděla jste o tom?

KH: Ano. Nejvíce mě trápí, že spoustě lidem přijdu nevděčná. Za to si ale můžu sama, protože jsem se neudržela a musela si na veřejnosti naříkat a brblat a do všech stran vytrubovala spoustu štiplavých komentářů. Základem mého života je ale přitom vděčnost a pokora. Celý život se v sobě tyhle vlastnosti snažím pěstovat, takže když jsem si dovolila takhle selhat, velmi jsem tím zklamala sebe samu. Samozřejmě že jsem vděčná. Jak bych mohla nebýt, když mi byl nadělen tak úžasný život? Došla jsem už tak daleko, zažila takové úspěchy a mám takovou volnost a svobodu výběru… Už jen samotný fakt, že jsem do své rodiny mohla přivítat Naleigh – adopce nejsou vůbec levné záležitosti – ve mě vzbuzuje pocit nesmírného vděku. Zklamala jsem sebe samu tím, že jsem dovolila, aby si o mně lidé utvořili takové mínění. Na světě není nic odpornějšího, než když je někdo v mém postavení nevděčník. Doufám, že se mi v nadcházejících letech podaří lidi přesvědčit o tom, že taková nejsem. Oněch šest let, které jsem s Chirurgy strávila, pro mě bylo nesmírně důležitých, takže je nechci jakkoliv shazovat. A tohle je další důvod, proč bych si nejradši vlepila pár facek. Dovolila jsem si veřejně shodit tak krásný a pro mě důležitý projekt. Jako v každé práci i v Chirurzích to člověka občas bavilo více a jindy zase méně, ale nerada bych jakýmkoliv způsobem umenšovala, jak moc pro mě ten seriál znamenal a znamená. Nechci, aby se o něm mluvilo jen v souvislosti s veškerou touhle mojí negativitou.

EW: Jednu dobu vás ale média za vaši výřečnost opěvovala, a to když jste v roce 2007 veřejně odsoudila Isaiaha Washingtona za to, že během předávání cen Zlatý glóbus použil homofóbní urážku.

KH: A i tehdy jsem se urvala ze řetězu. Napadlo mě, že jestli můj názor bude lidi zajímat, tak jim ho prostě řeknu. A když mi to prošlo, tak jsem si usmyslela: „A co teprve řeknou na tohle?!“

EW: Když se na ten incident takhle zpětně ohlížíte, chtěla byste k němu něco dodat?

KH: Nedávno jsem o tom mluvila s T. R. Knightem a říkala mu, „Doufám, že jsem tě tehdy nějak neztrapnila nebo zbytečně neupoutala pozornost k něčemu, cos chtěl, aby lidem sešlo z mysli.“ Ale on mi odpověděl, že bych ho nemohla ztrapnit ani kdybych chtěla, a že mi byl jedině vděčný, protože se ho takhle ještě v životě nikdo nezastal. Na tenhle okamžik jsem tedy pyšná, tohodle nelituji. A jsem velmi vděčná za to, že toho nelituje ani můj kamarád. Isaiah podle mě prostě jen udělal botu. Pořádnou. Nemyslím si ale, že by byl zlý nebo odsouzeníhodný člověk. Na place jsme spolu vždycky dobře vycházeli a náramně se bavili. Nic zlého mu nepřeji.

EW: Jak byste popsala svůj vztah se Shondou?

KH: Jedna druhé si vážíme a podporujeme se. Mnohdy spolu sice nemluvíme celé týdny nebo měsíce, ale to je tím, kolik má Shonda práce. Produkuje hned dva seriály. Kdykoliv jsem ji ale potřebovala, tak si na mě udělala čas. A kdykoliv jsem se chtěla ozvat se svým názorem, tak ho respektovala.

EW: Zůstala jste v kontaktu i se svými hereckými kolegy?

KH: Ano, hodně si píšu třeba s Ellen. Pořád čekám, kdy mi konečně ukáže svoji dcerku Stellu Lunu. Leze mi na nervy, jak moc si s tím dává na čas. Píšu si i s Justinem. A Chyler Leigh je jedna z nejúžasnějších žen, co znám. Je neuvěřitelně milá a ve všem vás podrží. Tohle jsou moji přátelé, vlastně už spíš skoro rodina. Za posledních šest let jsem s nimi strávila víc času než s mnohými členy vlastní rodiny. Právě oni mi na Chirurzích budou vždycky chybět nejvíc.

EW: Jaká příběhová linie se vám líbila nejvíce?

KH: Ta, ve které jsme se dozvěděli, že Izzie dala v šestnácti letech k adopci svoji dceru. Tuhle dějovou linku přímo zbožňuji. Přijde mi nádherně dojemná.

EW: A nejméně? Záchrana srnky?

KH: To zas ne. Můžu vám říct, že moje úplně nejneoblíbenější scéna je ta, ve které se Izzie miluje s Alexem, zatímco je v místnosti pozoruje Dennyho duch. Když jsem si ji poprvé četla, napadlo mě jen, „Ježkovy voči!“ Doufala jsem jen, že na kameře to ve výsledku bude vypadat jinak. Natáčet to byl ale děs.

EW: Vrátila byste se ještě někdy do televize?

KH: Určitě. K jedinečné postavě nebo příběhu bych se nikdy neotočila zády. Na tom, jestli jde o film či seriál, nezáleží. Pokud se mi dostane šance vyprávět nějaký úchvatný příběh, tak do toho skočím rovnýma nohama.

EW: Dá se ale předpokládat, že se nyní zaměříte především na tvorbu filmovou?

KH: Asi ano. Když se na to podíváte z praktického hlediska, tak se natáčení filmů totiž více blíží práci na poloviční úvazek. Tři měsíce můžu natáčet nějaký film a na zbytek roku si pak vzít volno.

EW: Bude pro vás těžké se s Izzie rozloučit?

KH: Na sto procent ji ze sebe asi nikdy nesetřesu. Občas sice řekla nebo udělala nějakou hloupost, se kterou bych já osobně nesouhlasila, ale většinou jsem se vůči ní cítila velice ochranářsky. Měla jsem ji ráda a hrála ji s velkým zápalem. Bude mi chybět. V hlavě si asi budu neustále vymýšlet drobné příběhy o tom, co se s Izzie asi tak mohlo stát, kam se mohla podít a co tam dělá, s kým z nemocnice zůstává v kontaktu. Určitě bych to viděla na Meredith. Zajímalo by mě, jestli Alexovi poslala papíry k rozvodu? Jestli volá i jemu? Chtěla bych vědět, jestli někdy vůbec poděkovala Cristině za všechno, co pro ni udělala?

EW: Budete seriál po svém odchodu sledovat?

KH: Dívat jsem se na něj přestala. Bylo to pro mě příliš těžké. Přišlo mi, jako bych si každý týden nechávala ucházet parádní večírek. Jako by všichni moji kamarádi byli na super oslavě, kam jsem se sama hrozitánsky těšila, ale nemohla tam jít, protože mě na poslední chvíli skolila nemoc. Prostě jsem měla pocit, že přicházím o spoustu zábavy.

EW: Zajímá vás, jak s Izzie naloží?

KH: Zajímá. Nemám ponětí, jaké s ní mají plány. Ráda bych se ale v seriálu v budoucnu alespoň na otočku zase objevila.

EW: Je něco takového podle vás možné?

KH: Nevím. Ale ráda bych. Schválně Shondě zavolám: „Hele, jak jsi na tom s nápady? Jeden bych pro tebe totiž měla!“

——————–

Od doby, kdy obě dámy podaly tyto rozhovory, ale již uteklo pár let a jak je známo, Katherine se do seriálu zatím nevrátila. Namísto toho natočila dalších pár filmů – v roce 2011 Šťastný Nový rok, o rok později Slečnu nebezpečnou, rok nato Velkou svatbu a Face Blind, na rok 2014 se upsala snímkům The Nut Job, North of Hell a A Moment to Remember.

Vzhledem k její pověsti na internetu najdete spousty stránek, které se vám budou nimrat v tom, kolik si za který snímek Katherine účtovala, a uvedené částky prezentovat jako důkaz její nenažranosti. Uveďme si je tu pro úplnost také: 27 šatů ($6 miliónů), Chceš mě, chci tě ($6 miliónů), Vrahouni ($12 miliónů),  Pod jednou střechou ($12 miliónů), Velká svatba ($15 miliónů). No, přejme jí to. Ostatně, když jí takové peníze studia zaplatí, kdo by je nebral. A v tomhle ohledu Katherine ani není nejdražší herečkou. Třeba v Gravitaci z roku 2013 nakonec nehraje Angelina Jolie, která za tu roli požadovala svých obvyklých 20 mega (s čímž ji studio hodně rychle poslalo do lesů a hájů), ale mnohem levnější Sandra Bullock.

O tom, kolik si Katherine za své role říká, se ale má cenu zmínit v případě Velké svatby. Právě u tohoto filmu kolem Katherine tak trochu praskla bublina. Její filmy v kinech už nějakou dobu nevydělávaly tolik, kolik by si producenti přáli. Katherinina osobnost mezi lidmi kvůli celému tomu extempóre kolem Chirurgů také nebyla zrovna nejpopulárnější. A navrch tu pak byla armáda kritiků, kteří poukazovali na Katherinin dost nešťastný výběr rolí: V oněch několika filmech, co natočila mezi lety 2007 a 2012 v podstatě hrála variaci stejné postavy, a to postavy co do vývoje feminismu dosti zpátečnické. A to se přitom před pár lety nechala slyšet, že, „Žena má v Hollywoodu leda šanci hrát buď blondýnu, roztleskávačku nebo něčí přítelkyni. Bylo by pro mě neuvěřitelně jednoduché prostě jen využít barvy svých vlasů, velikosti podprsenky a do konce života mít vystaráno.“ Katherine, která se u spousty svých filmů podílí i na jejich produkci, takže má velké slovo v tom, jak ve výsledku vypadají, podle jejích kritiků ale přesto neudělala vůbec nic pro to, aby změnila stereotypické zobrazování žen v Hollywoodu. Poukazovali sice, že je sama o sobě dobrá herečka, ale zároveň dodávali, že má příšerný výběr materiálu, kterému věnuje svůj čas.

Když tedy velká filmová kariéra Katherine nevyšla tak úplně podle jejích představ, začala uvažovat (a veřejně vyzvídat), jestli by se nemohla vrátit do seriálu, který z ní udělal hvězdu. V jednom rozhovoru na začátku roku 2012 přiznala, že se na potenciální návrat Izzie přímo zeptala producentů: „Řekla jsem jim, že bych se ráda vrátila. Opravdu bych moc chtěla vidět, jak to s Izzie vypadá. Ráda bych se dozvěděla, co se s ní stalo, kam odešla a jak si teď žije. Sama si to představuji tak, že si všechno konečně srovnala v hlavě a teď se jí daří. Že slaví úspěchy v nějaké jiné nemocnici. Chudák holka byla věčně o krok pozadu, pořád klopýtala za ostatními. Chtěla bych vidět, že se jí podařilo se sebrat ze země a že stojí na vlastních nohách.“ Přiznala také, že odchodu ze seriálu lituje: „Ano, občas ano. Chybí mi to. Stýská se mi po přátelích. Skvěle se mi tam pracovalo, byli jsme tam jako jedna velká rodina. Šest let jsem s těmi lidmi byla od rána do večera a do určité míry jsem s nimi vyrostla.“ V onom rozhovoru se pak opět vrátila k chtěnému návratu: „Kdyby po mně chtěli, abych se vrátila a svou dějovou linku dokončila… Ráda bych, aby věděli, že bych do toho s radostí šla. Určitě bych ale také pochopila, kdyby na to podle nich v seriálu už nebylo místo. Mají tam teď ostatně spoustu jiných dějových linií.“

Shonda si tenhle rozhovor přečetla a vydala své vlastní vyjádření, ve kterém potvrdila, že nemá v plánu Izzie do seriálu násilím znovu vepisovat: „Je od ní sice moc milé, že se jí seriál líbí, ale v současnosti jedeme podle plánu, který jsme dávali dohromady s velkým předstihem, a o jeho změně neuvažujeme.“ Ono se ani není čemu divit – Shonda se jednou spálila a podruhé to prostě už riskovat nechce. Její nejnovější seriálové dítko Skandál mělo nedávno na televizním festivalu v texaském Austinu setkání s fanoušky, během kterého se herci z tohoto pořadu nechali slyšet, že Shonda nyní před tím, než najme nějakého herce, obvolá jeho předchozí spolupracovníky a zaměstnavatele, aby se optala, jestli se s nimi snadno vychází a dobře spolupracuje…

Člověk při sledování hollywoodského dění hodně rychle zjistí, že lidé neustále ostatní vychvalují, aby si nenadělali nepřátele, neponičili pověst, aby si nezařízli kariéru – proto se všichni věčně tak strašně milují, zbožňují, obdivují, bla, bla. Činy ale většinou hovoří hlasitěji a jasněji než slova a ze Shondina chování je docela zřetelné, že spolupráce s Katherine pro ni musela být natolik nepříjemná, že už něco podobného nehodlá znovu zažít. Je to škoda, já osobně měl postavu Izzie rád a zajímalo by mě, jak to s ní vypadá. No, asi si budu muset nechat zajít chuť.

Takže u Chirurgů to Katherine už asi nevyjde. Herečka si ale nemusí zoufat, na televizní obrazovky se brzy vrátí, a to v zatím nepojmenovaném projektu, který připravuje televizní stanice NBC. Má jít o drama z prostředí CIA a premiéra je stanovena na příští rok. Začátkem roku 2014 jí navíc do kin jde animovaný film The Nut Job, ve kterém jedné čtyřnohé potvoře propůjčila svůj hlas.

A kdyby měla náhodou herectví až po krk, může se Katherine věnovat buď již tolikrát zmíněné rodině nebo některé z charitativních organizací, se kterými spolupracuje. Mezi ně patří jednak Best Friend Animal Society, u nichž se Katherine především podílí na projektu Pup My Ride (v rámci tohoto programu jsou psi z útulků s vysokou mírou uspávání převáženi do jiných útulků po celých Státech, kde je o daná plemena větší zájem), jednak nadace Hounds of Hope (kterou založila se svou matkou a díky které jsou velcí psi s poruchami chování přecvičováni a rehabilitováni, aby mohli být znovu umístěni do nových domovů) a v neposlední řadě třeba také PETA. Pod její záštitou Katherine například podepsala petici, směřovanou americkým ústavním činitelům, ve kterých se přimlouvala za odmítnutí návrhu zákona, který by zakázal používání skrytých kamer na jatkách a ve velkochovnách (právě skryté kamery jejich zaměstnanců velmi často odhalí ohavné zacházení se zvířaty).

A to (pro Katherine) nejdůležitější na závěr: Kdo je ta její rodina? Vše začalo v roce 2005, kdy se na place při natáčení videoklipu k písni Only You seznámila se zpěvákem Joshem Kelleym a začala s ním chodit. O rok později se zasnoubili a v prosinci 2007 se vzali. Zajímavé je, že spolu až do samotné svatby nebydleli: „Myslím, že jsem si chtěla nechat nějaké to překvapení až po svatbě. Chtěla jsem, aby se manželství od randění a námluv nějak lišilo.“

V září 2009 pár rovnýma nohama skočil do adopce, a rovnou mezistátní a zahrnující otevřenou operaci srdce. Adoptovat se totiž rozhodli holčičku z Jižní Koreje, které lékaři těsně před odletem museli opravovat vrozenou srdeční vadu. Vše se ale zdařilo a noví rodiče holčičku pojmenovali Nancy Leigh po Katherinině matce a sestře. Přezdívají ji ale zkráceně Naleigh. Sama Katherinina sestra pochází z Koreje a jejich rodiče ji adoptovali ještě před narozením Katherine.  V roce 2012 pár adoptoval druhé dítě, tentokrát z USA – holčičku Adalaide Marie Hope.

——

Strašně ráda bych o sobě řekla, že jsem bezvýhradně milý člověk. Musím ale přiznat, že i já se občas chovám jako diva. Každý má své mouchy.

——

————————

Vývoj postavy:

Izzie pochází z dost nuzných podmínek. Vyrostla v obytném voze, stojícím na parkovišti pro přívěsy za kostelem ve městě Chehalis ve státě Washington. Její matka jí jako malou přezdívala Cvrček. Ve svých teenagerských letech Izzie pracovala jako servírka, aby si našetřila na vysokou a dostala se tak ze začarovaného kruhu chudoby. Sama se starala o placení účtů – její matka nevydělávala a většinu peněz utrácela za věštce a média.

V pouhých 16 letech Izzie porodila zdravou holčičku, ihned ji ale dala k adopci, aby ji ušetřila mizerného života (Izzie si ji sama pro sebe pojmenovala Sarah, její adoptivní rodiče jí ale dali jméno Hannah). Kvůli svému rannému těhotenství od ní ostatní děti dávali ruce pryč, takže Izzie nikdy neměla žádné kamarády. Jakmile oslavila 18. narozeniny, odešla z domova a nastoupila na medicínu. Školné a ostatní výdaje v té době pokrývala penězi, co si vydělávala modelingem. Na její snímky velmi rychle narazil Alex, který je vzápětí rozvěsil po celé nemocnici. Izzie lidé od té chvíle začali říkat Dr. Modelka.

S Alexem se – ostatně jako i s ostatními stážisty – Izzie setkala během prvního dne v Seattle Grace. Příliš do oka si s ním zrovna nepadla, Alex se prostě choval jako Alex. O poznání lépe si notovala s Meredith a Georgem – obzvláště poté, co se všichni tři sestěhovali do Meredithina domu. Spolubydlící z ní museli být nadšení, protože Izzie byla vášnivá pekařka a kdykoliv byla ve stresu (což bylo často), tak pekla sladké dobroty. Izziin původní přítel se s ní (v dobrém) rozešel, jakmile se z ní stal chirurg – prostě jen nedokázali ustát vztah na dlouhou vzdálenost a její dlouhé směny. Izzie si ale postupem času vybudovala vztah právě s Alexem.

To bylo tak: Ačkoliv Alex po celé nemocnici rozvěsil její polonahé snímky, které nafotila při studiích, Izzie prokoukla jeho povrchní zevnějšek a došlo jí, že Alex zase takový ťulpes není. K překvapení všech jejich kamarádů se s ním proto začala přátelit. Alex zanedlouho Izzie pozval na rande, k jejímu zklamání ji ale nepolíbil. Dost mu vyčítala, že k tomu nebyl s to sebrat odvahu a chvíli s ním nemluvila. Pak ji ale naprosto spontánně políbil v Joeově baru a oba spolu začali oficiálně chodit.

Přestože měla přítele, jeden člověk s ní nepokrytě flirtoval, kdykoliv ji viděl – její pacient Denny Douquette. Tenhle vztah ale zpočátku nikam nevedl, protože Izzie nechtěla Alexe podvádět, a Denny navíc z nemocnice brzy odjel, protože mu srdce, které měl dostat, někdo vyfouknul pod nosem.

Alex pak měl tak trochu problémy v budoáru, což Izzie chápala, ale on si to dost bral. Aby si dokázal, že je všechno OK, podvedl Izzie se syfilitickou sestrou Olivií. Jakmile se o téhle nevěře Izzie dozvěděla, s Alexem se rozešla. Byla na něj pochopitelně dost naštvaná a nechápala tak, proč by mu její kolegové měli či chtěli pomáhat s učením poté, co vyletěl u zkoušek. Nakonec mu ale sama šla pomoci. Vrátit se k němu ale rezolutně odmítala. Tohle stanovisko přehodnotila až poté, co v nemocnici vybuchla bomba a málem roztrhala Meredith na kusy. Izzie došlo, že každý člověk má v životě jen omezené množství času, takže by měla dělat, co chce, dokud může. S Alexem se proto několikrát v jednom dni v jednom z těch slavných nemocničních přístěnků vyspala. Alex si myslel, že se k němu tím pádem jednoduše vrátila, Meredith ho ale vyvedla z omylu slovy, že Izzie šlo jen o sex a že mu jeho nevěru s Olivií nikdy neodpustí.

A do nemocnice se vrátil Denny, kterému selhalo srdce. Izzie se mu začala věnovat víc než Alexovi, což se našeho hrdopýška trochu dotklo. Zašel proto za Dennym a vmetl mu do tváře, ať si s Izzie nic nezačíná, že stejně brzy umře, takže by tím Izzie jen ublížil. Když se o tomhle Izzie dozvěděla, pěkně si Alexe podala a nadobro od něj odešla, protože si uvědomila, že pro ni není dost dobrý. Třebaže to bylo proti nemocničním předpisům, začala si románek se svým pacientem Dennym.

Denny musel v nemocnici zůstat natrvalo, protože byl po jedné operaci srdce připojen na LVAD – zařízení, co mu drobným kabelem vysílalo do srdce elektrické výboje, díky kterým nedostával každou chvíli zástavu. Dennymu měli brzy transplantovat srdce nové, ale z operace na poslední chvíli sešlo, protože ho jiný pacient přeskočil na seznamu čekatelů. Dennymu to uteklo o pouhých 17 vteřin, což Izzie prostě nemohla přenést, ehm, přes srdce, takže se rozhodla Dennymu „pomoct“.

Toho docílila (s pomocí svých kamarádů) tak, že mu ten kabel od LVADu jednoduše přestřihla. Denny byl původně proti, protože věděl, že by si tím Izzie zničila kariéru, ale poté, co se před ním Izzie rozplakala a vyčetla mu, že vůbec nebere ohledy na ni, tak nakonec souhlasil. Bez elektrických impulzů se Dennymu zastavilo srdce, on okamžitě poskočil v seznamu čekatelů na transplantaci na první příčku a Burke tak mohl Hahnové štípnout srdce.

Burke byl ale těsně před vstupem do nemocnice postřelen. Jakmile se to Izzie dozvěděla, začala panikařit. Do všeho tohoto chaosu se jí Denny, tehdy stále ještě při vědomí, vyslovil. Šokovaná Izzie mu zatím neodpověděla. A do toho stážisty s polomrtvým Dennym objevila Dr. Baileyová, která jim zakázala vstoupit na sál, dokud se nepřizná osoba, co ten kabel přestřihla. Ačkoliv kvůli Burkově postřelení transplantaci nakonec vykonala sama nakrknutá Hahnová (která ovšem přijela na Alexovo pozvání), všechno dobře dopadlo a Denny zákrok přežil. Když ho Izzie šla po operaci navštívit, konečně mu odpověděla na jeho předchozí otázku: Ano.

Radosti si ale moc dlouho neužila. Zatímco se chystala na bál, který Dr. Webber uspořádal pro svou neteř, Dennymu se na stezích utvořila sraženina, která mu cévami doputovala až do mozku, kde mu způsobila mrtvici. Denny zemřel. Izzie byla zdrcená, všem svým nadřízeným přiznala, že to ona Dennymu přestřihla onen kabel, a nakonec oznámila, že z nemocnice odchází.

Před hodinou mě žádal o ruku. A teď… a teď jede do márnice. Není to směšný? Není to ta nejsměšnější hovadina, kterou jste kdy slyšeli?

Ten odchod jí ale dlouho nevydržel. Alex přesvědčil Baileyovou, aby za Izzie zašla a přivedla ji zpět. Mirandě se nejen povedlo přesvědčit ji, že ji nemocnice potřebuje, ale také Šéfa Webbera, aby ji najal zpátky. Izzie ale měla po svém příchodu zpět dost okleštěné pravomoci a omezený přístup k pacientům (nikdo nechtěl riskovat, že si k některému Izzie znovu vytvoří tak silný vztah). Izzie se od počátku všemožně snažila posouvat hranice toho, co smí a co ne, na zrušení všech těch zákazů si ale musela počkat až na jednu dost ošklivou nehodu trajektu. Při ní jednomu zraněnému muži musela na místě vyvrtat do lebky díry, aby ho nezabil otok mozku, a Šéf byl z jejích dovedností tak unešený, že vzal všechny své zákazy zpátky a dovolil jí zákrok na sále dodělat.

Izzie pak zjistila, že jí Denny ve své závěti odkázal $8.7 miliónů. Všechny tyhle peníze po svém návratu využila k otevření Kliniky Dennyho Douquetta. Kvůli vzpomínce na Dennyho a zároveň jejich ne zrovna funkční minulosti Izzie také odmítla vrátit se k Alexovi. A když už jsme u vzpomínky na Dennyho, Izzie na něj dlouho nemohla zapomenout a neustále cítila jeho přítomnost v nemocnici, díky čemuž nám tvůrci Chirurgů mohli představit tuhle scénu/tenhle záběr, pro mě dodnes snad nejzajímavější a nejdojemnější v celé historii seriálu:

http://youtu.be/OiiB0Zv18PQ

Poté, co Izzie zjistila, že její kamarád George chodí s Callie, neměla pro něj příliš pochopení. George to tak trochu předvídal, takže jí svůj vztah s Callie dlouho tajil a nechtěl jí říct, kde a s kým tráví tolik času (Izzie už si s jeho osobním životem předtím jednou pohrála a on se podruhé spálit nechtěl. Kdy? Právě Izzie ho popostrčila k tomu, aby to zkusil s Meredith, do které byl tak dlouho zakoukaný, jejich krátký románek ale k Izziině překvapení brzy skončil v troskách.)

George se ke Callie zkraje dokonce nastěhoval a Izzie z něj informaci o jeho přítelkyni vytáhla až po několikátém pokusu. Po nějaké době se páreček přesunul k Georgovi, respektive do Meredithina domu. Izzie z toho příliš nadšená nebyla, protože Callie považovala za pořádný poděs. S Mer si z ní utahovaly třeba proto, že si podle nich po malé potřebě nemyla ruce (myla). Callie se později Georgovi svěřila se svým přesvědčením, že ji Izzie nemůže vystát proto, že George sama miluje.

Izzie se pak dozvěděla, že je Callie tak trochu zazobaná, že platí většinu účtů a že to George tak trochu štve a rozhodla se téhle informace pořádně využít. Na Callie proto vypálila přesně mířenou slovní střelu, která zasáhla cíl přesně, kde měla. Callie Georgovi opět vmetla do tváře, že ho Izzie miluje, vykopla ho z jejich hotelového pokoje a George se přišoural s lahví burbonu k Izzie. Té noci se spolu George s Izzie vyspali. George ovšem o jejich společné noci neměl na druhý den ani ponětí, protože toho burbonu vypil až moc. Vzpomněl si teprve při obědě s Callie a jejím otcem. George poté zašel za Izzie, aby si ujasnili, jak se věci mají. Málem se v tu chvíli políbili a George odešel s pocitem viny. Zatímco Izzie pak chtěla jejich úlet Callie přiznat, George ji přesvědčil, že bude nejlepší to celé ututlat.

Krátce poté do nemocnice přivezli Hannah, jedenáctiletou holčičku s leukémií, která potřebovala nutně transplantovat kostní dřeň, protože její původní dárce pouhý den předtím zemřel. Proč o ní píšu? Určitě si vzpomínáte, že Hannah byla Izziina biologická dcera, kterou dala v 16 letech k adopci. Právě Izzie adoptivní rodiče Hannah poprosili, jestli by jí dřeň nedarovala. Izzie souhlasila a požádala je, jestli by dceru mohla vidět. Oni souhlasili, ale jen pod podmínkou, že to bude ona sama chtít. O tom, že je Hannah Izziina dcera, v nemocnici v té době věděla jen Dr. Baileyová, která Izzie pomáhala celou záležitost zakrýt před ostatními stážisty. George pak ale zjistil, že Izzie pláče, šel za ní, ona mu o všem řekla a on s ní i přes jejich nedávné pletky zůstal až do konce celé procedury. Původně se mu tedy moc nechtělo, protože si pořád nebyl jistý, jestli Izzie nemá rád víc, než by se hodilo, a také protože nechtěl dál podvádět Callie, ale nakonec si uvědomil, že Izzie potřebuje v téhle těžké chvíli kamaráda a nechtěl ji opustit. Společně pak viděli její dceru a George poznamenal, že po Izzie podědila oči a ústa.

Izzie se s Georgem pokusila dál kamarádit, jako by se mezi nimi nic nedělo, ale tak snadné to nebylo. Callie si všimla, že něco prostě nehraje, a bez okolků za Izzie jednoho dne zašla a přímo ji poprosila, aby George nechala být, že už takhle dál nemůže. Izzie se od George začala odtahovat. Oba si pak uvědomili, že dál nemůžou předstírat, že se mezi nimi nic nestalo. Aby to všem nějak ulehčil, rozhodl se proto George, že se nechá přeložit do nemocnice Mercy West.

Mercy West Georgovi brzy poslala dopis, ve kterém mu oznámila, že pokud složí stážistickou zkoušku, tak ho přijmou. Izzie se ho pokoušela přesvědčit, aby zůstal v Seattle Grace, a řekla mu, že ho nemiluje. Divákům ale bylo jisté, že lže, a že to řekla jen proto, aby si ho udržela nablízku. Ve finále třetí sezóny se mu konečně se svými city přiznala. Georgovi v té chvíli došla slova. Na začátku série čtvrté jí ale řekl, že ji také miluje, načež se o všem dozvěděla Callie a požádala o rozvod. A i Georgův vztah s Izzie měl jen krátkého trvání – oba si po chvíli uvědomili, že mezi nimi není žádná chemie, a rozešli se. Zůstali ale nadále kamarádi.

Ve čtvrté sezóně se Izzie rozhodovala, na jaký druh chirurgie se zaměří. Už kdysi zkusila gynekologii, protože si Addison všimla, že by pro ni měla nadání, a doporučila ji Richardovi. Addison ale také postřehla, že se Izzie příliš váže na pacienty a zkusila na ni techniku výuky, kterou sama odkoukala při svých studiích v New Yorku od Richarda: Dohodila Izzie případ pacienta, který neměl šanci na záchranu. Izzie se na něj navázala, ale byl to předem prohraný boj a ji to jen bolelo. Izzie to brala jako nechutný podraz a z gyndy odešla. Nyní se rozhodla, že by to zkusila na kardiu. Tady se ale setkala s prskající Cristinou, která si zuřivě chránila své teritorium. Izzie jejím drápům chvíli odolávala, ale pak si uvědomila, že ani kardiochirurgie není nic pro ní, a odešla.

Krom toho dostala od Baileyové klíčky od Kliniky Dennyho Duquetta. Miranda si uvědomila, že si nabrala až příliš práce, a musela proto něco pustit. Správu kliniky proto nechala na Izzie. Navíc pomohla Alexovi, když zjistil, že má jeho přítelkyně tak závažné psychické problémy, že se s nimi ani dohromady nedokážou vypořádat. Právě ona ho přesvědčila, aby ji pro její vlastní dobro nechal přijmout do ústavu. Po nějaké době spolu Izzie s Alexem začali opět chodit.

Romantice ale učiní přítrž v páté sezóně Denny. Ten se totiž ze záhadného důvodu začal Izzie čím dál častěji zjevovat. Izzie si nejdříve myslela, že to jen za Dennyho pořád truchlí, pak že blázní, pak za ty přeludy byla ráda a dokonce se s Dennyho duchem vyspala. Po hodně dlouhé době jí ale došlo, že právě Dennyho si nejvíce spojuje se smrtí a že jeho náhlá přítomnost v jejím životě může znamenat jen jedinou věc: Sama má ke smrti blízko. Šla proto ihned na vyšetření, které jí odhalilo melanom čtvrtého stupně, který se jí rozlezl z kůže do jater a mozku – odtud ty halucinace.

Izzie si rakovinu začala léčit chemoterapií, ačkoliv věděla, že má jen 5% naději na přežití. Derek jí také úspěšně z mozku vyoperoval onen dennyovský nádor. Její nemoc nebyla nic jednoduchého pro ni ani pro Alexe. Ten se opět začal chovat jako ovád a Izzie mu proto dala na vybranou: Buď se dá do kupy, nebo jí může říct ahoj. Alex se uklidnil a jejich vztah sílil. Izzie sice musela trávit všechen svůj čas v nemocnici, mohla se alespoň bavit přípravou Meredithiny a Derekovy svatby. Pak se ale její stav dost zhoršil a Derek zjistil, že jí na mozku vyrostl druhý nádor. S Meredith se proto rozhodli, že svůj připravený obřad přenechají Izzie a Alexovi a sami si vystačí s papírkem. Izzie si Alexe vzala před zraky svých přátel a kolegů.

Derek ji následně znovu operoval ve snaze odstranit onen druhý nádor. Operaci Izzie přežila, ztratila ale na krátko krátkodobou paměť. Jakmile se zase na vše rozvzpomněla, dostala zástavu. V závěru páté sezóny bezvládně ležela na lůžku a její přátelé nedbali faktu, že Izzie vyplnil a podepsala formulář, ve kterém žádá, aby ji lékaři v případě zástavy neoživovali. Izzie se ve výtahovém prostoru mezi životem a smrtí naposledy setkala s Georgem, který přesně v tu chvíli umíral o pár místností vedle. Zatímco George nepřežil, Izzie se kamarádům oživit podařilo.

Brzy se navíc díky všem svým operacím a chemoterapii cítila natolik zdravá, že se vrátila se do práce. Owenovi, Derekovi i Alexovi ale přišlo, že svůj návrat dost uspěchala. Jejich podezření jen přiživí Izziin zásadní omyl při léčbě jednoho pacienta, kterým ho Izzie ohrozila na životě. Během slučování nemocnic Seattle Grace a Mercy West pak Izzie dostala padáka. Ačkoliv jí Šéf Webber řekl, že ji musel vyhodit jen kvůli škrtům v rozpočtu, Izzie si to brala dost osobně a hodně z toho vinila právě Alexe. Byla na něj tak naštvaná, že se s ním ani nechtěla vidět. Jen mu napsala dopis, ve kterém se s ním rozešla, nechala mu ho ve skříňce a prostě odešla.

Později ovšem zjistila, že Alex za její vyhazov skutečně nijak nemohl, a přijela se mu omluvit. Potkala se ale s Meredith, který jí oznámila, že Alex se přes jejich rozchod už přenesl. Izzie se s ním později setkala, řekla mu, že se z rakoviny dočista vyléčila, ale ačkoliv z toho měl Alex radost, řekl jí, že se s ní rozchází. Přestože ji miloval, věřil, že si zaslouží někoho lepšího. Izzie ze Seattlu odjela za novým začátkem.

O několik dílů později od ní Alexovi přišly papíry k rozvodu. Jen tak poštou, Izzie se ani neobtěžovala si pro podpis přijet osobně. Alex vše podepsal a odeslal zpátky. Na Izzie ale tak snadno nezapomněl. Během finále šesté řady, když leží postřelený a bez spousty krve v náručí Lexie, vyslovoval v blouznění právě Izziino jméno – omlouval se jí a prosil jí, aby ho už znovu neopouštěla.

Od té doby sice Izziino jméno tu a tam padne v nějakém tom rozhovoru, sama Izzie se ale v seriálu již neobjevila.



Komentáře

Vložit komentář

Jak získat Gravatar? (osobní obrázek u komentáře)

Co je to "Gravatar"?

Je to globální avarar (obrázek), který se v komentářích zobrazí u Vašeho jména. Gravatar je vždy registrován na konkréní emailovou adresu, proto může být používán pro různá fóra, blogy, které ho podporují.

Jak ho získat?

Zaregistruje se na stránkách gravatar.com (na hlavní stránce je možnost "Sign up"). Nahrajte svůj obrázek. Po úspěšných krocích, až budete komentovat a pokud uvedete svůj registrovaný e-mail, u Vašeho jména se zobrazí Váš Gravatar.



http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/facebook_button_11.gif http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/2010/09/forum-icon1.png
http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/youtube-icon.png http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/TwitterIcon.png

http://www.greys-anatomy.cz/wp-content/uploads/igloonet.png

Titulky

15×17

And Dream of Sheep

České titulky stahujte ZDE

Stav překladu:

Překlad: 100 %

Korekce: 100 %

Sedí na verze:

HDTV.x264-KILLERS

720p.HDTV.x264-KILLERS

WEBRip.x264-ION10

1080p.WEB.h264-TBS

1080p.WEB.H264-AMCON

iNTERNAL.720p.WEB.H264-AMRAP

iNTERNAL.720p.WEB.h264-BAMBOOZLE

720p.AMZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-NTb

1080p.AMZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-NTb

Další epizoda

15x18

Add It Up

21. března 2019

Vzkazy

Vzkazník byl natrvalo zrušen

Podpořte nás

http://rooseveltparkministries.org/wp-content/uploads/2015/02/donate-button.png

Nevíte si rady?

Spřátelené weby